Plnohodnotný život má tři základní roviny - lásku, práci a hru Doc. PhDr. Otto Čačka je garantem výuky vývojové psychologie na PdF Masarykovy univerzity, vyučuje psychologii osobnosti, imaginativní výchovy, kultury, práce aj. Přednáší na lékařské, divadelní a dalších fakultách v Brně, v Praze i v zahraničí.
Plnohodnotný život má tři základní roviny - lásku, práci a hru
Doc. PhDr. Otto Čačka je garantem výuky vývojové psychologie na PdF Masarykovy univerzity, vyučuje psychologii osobnosti, imaginativní výchovy, kultury, práce aj. Přednáší na lékařské, divadelní a dalších fakultách v Brně, v Praze i v zahraničí. Je autorem několika učebnic.
Jaké je prožívání dětí, které rodiče „odloží“ na hlídání chůvě?
T o je otázka věku dítěte. Separační reakce (projevy strachu při odloučení od matky) se objevují již v sedmi měsících. Ještě dlouho poté nemají děti schopnost pochopit, proč je rodiče odkládají. Mohou si začít myslet, že je přestali mít rádi. Není však výjimkou, kdy péče chůvy může být lepší než péče rodiny dítěte. Přitom při nedostatku péče může dojít až k celkové deprivaci a dítě pak bývá v krajních případech zanedbané fyzicky, psychicky i sociálně tak, že není schopno v šesti letech absolvovat první třídu. Z amerických výzkumů vyplývá, že matka se dětem školou povinným věnuje asi 20 minut denně a otec v průměru jen 8 minut. U nás to nebude o moc lepší.
Jaký potřebuje dítě vztah?
Dítě potřebuje především citově blízkou osobu, která je schopna s ním spoluprožívat jeho radosti i bolesti a u které pociťuje jistotu a bezpečí. Základní psychické potřeby jsou vázané na dostatek podnětů v oblasti rozumově-poznávací (senzorická stimulace), názorně-prožitkové (potřeba sociálního kontaktu) a akčně-realizační (potřeba seberealizace). Není-li uspokojena potřeba kontaktu, pak děti zůstávají citově ploché.
Jaký vztah má dítě k matce?
Vždy záleží na věku, ale obecně platí: Otec vede ke společnosti a matka vede k lidem. Otec tedy připravuje na podrobování se autoritám a matka rozvíjí schopnost bezprostředních kontaktů. Už předškolák potřebuje k osvojování sexuální role napodobovat rodiče stejného pohlaví. Matka ale zabezpečuje vždy především základní potřeby, kdežto na otce už kojenec reaguje mnohem živěji a jeho role v rodině stále narůstá. Na to by se nemělo zapomínat.
Nebude dítě v dospělosti vyčítat rodičům, že ho „odložili“?
To bude značně individuální podle intelektu dítěte i uplatňovaného stylu výchovy. Již Freud říkal: „Dítě je otcem dospělého“. Jsme tedy do značné míry determinováni již nejranějšími zážitky. Nepodceňoval bych však ani teorie růstu, podle kterých je důležitá spíše orientace na budoucnost.
Vadí, když dítě nevychovávají jeho rodiče?
Citově blízká osoba může být kdokoliv - babička, teta atp. Zaleží spíš na stylu výchovy. Rozmazlování dělá děti nesamostatnými a ve srovnání s jinými pak často trpí komplexy. Neúčast nepřináší v žádném směru dobré výsledky. Ukazuje se, že intelektuálky nebývají nejlepšími matkami, ke správné výchově je nutná především „laskavá vcítivost“.
Je chůva právoplatnou náhradou maminky?
Určitě ano, velice však záleží na její povaze, schopnostech a motivaci. Holčička, kterou přiváděla do mateřské školy babička až před polednem, měla mnohem víc znalostí než děti, které trávily celý ten čas v kolektivu vrstevníků.
Měl by být vztah matky k chůvě spíše autoritativní nebo přátelský?
Vždy záleží na celkové atmosféře rodiny, na vzájemných vztazích jejích členů, včetně vztahu matky a vychovatelky. Děti totiž vše rychle přebírají a chovají se pak k ostatním dětem i dospělým podobně.
Co poradíte zaměstnaným maminkám? Měly by být s dítětem doma, nebo stačí, když se mu budou naplno věnovat o víkendu?
Plnohodnotný život má několik rovin, symbolicky si je můžeme nazvat „láska“, „práce“ a „hra“. Kdo přiměřeně zvládá všechny tyto oblasti a věnuje jim rovnoměrně svou životní energii, ten je i duševně zdravý a šťastný. Záleží však vždy více na kvalitě než kvantitě kontaktů. To nejlépe vyjeví například kresba dítěte na téma „naše rodina v neděli“. Určitě panuje jiná atmosféra tam, kde na kresbě skotačí celá rodinka společně na louce, než tam, kde dítě namaluje jen televizní obrazovku bez jediného stínu člověka, popřípadě kdy je každý člen rodiny nakreslen v jiném koutě papíru.
Když už mají rodiče na děti čas, jak ho mají využít?
Záleží na věku - s malými dětmi je dobré si povídat i společně hrát, chodit na výlety, vodit je do muzeí, galerií, ale hovořit s nimi třeba i o televizi. Nechat je také vypovídat ze svých traumat, kterých má každé dítě stále dost. Než přijde čas, kdy to už nebude možné.
Jak dítěti vysvětlit, že maminka musí odejít?
Separační reakce je přirozená a v každém věku dítěte má svůj charakteristický průběh. U nejmenších se doporučuje realizovat určitý citový trenink. Například už hra na „kuku“ (kdy se matka schová pod plínku a po chvilce strachu dítěte vykoukne a dítě se raduje a žádá opakování, při kterém lze dobu úkrytu prodlužovat) připravuje dítě na vyrovnání se s její dočasnou nepřítomností. Stejně tak působí i pohádky o odchodu matky-kozy na trh atp.
Jak zajistit, aby dítě bylo spokojené a nepřipadalo si opomíjené?
Vyvarujte se chyb ve výchově. Matka je totiž pro dítě největším nebezpečím. Všechny její „deviace“ se prostřednictvím charakteru jejího výchovného působení do dítěte přímo otisknou. Existuje rozsáhlá typologie matek i důsledků jejich vlivu na dítě. Například „matka netrpělivá“ stojící nad dítětem a „povzbuzující“ ho slovy: Už zase nevíš, co máš dělat, no tak namaluj třeba dům! O nic lepší však není dopad „fanatičky čistoty“, „matky nejisté“, „matky přehnaně náročné“ (zájmová činnost je jistě velice významná, ale nic se nesmí přehánět), „nedůsledné“ atp. Děti jsou mimořádně vnímavé a všechny tyto chyby je velice poznamenávají.
Co dělat, když se dítě odvrátí od matky a jde si pro útěchu k chůvě?
Do 9 let je pro každé dítě jeho rodina tou nejlepší. Teprve pak začíná srovnávat a kritizovat. Jeho reakcí jsou ale obvykle spíše neurotické příznaky. Útěky z domova jako pasivní forma adaptace jsou doménou až počátku dospívání. Když dítě nenajde doma citové zázemí, hledá je přirozeně jinde. Pak záleží na „zájmové orientaci“ party. S věkem si všechny děti vybírají vzory stále více vzdálenější od rodiny. Každé dítě by mělo trávit denně 2-3 hodiny mimo dům.
Do jakého věku dítěte by s ním matka měla být doma?
Co nejdéle. Většina z nich jde ale do práce ještě dřív, než vyčerpá mateřskou dovolenou. Pak jde o to najít solidní vychovatelku, jesle nebo mateřskou školu. I tam totiž může panovat buď kolektivní drezura nebo chaos. Výchovná zařízení by měla být vždy jen doplňkem, ne náhradou rodinné péče.
Proč některé matky dají přednost práci před hlídáním svých dětí? Jde o kariérizmus?
Mateřské pudy se v každém přes všechny snahy neprobudí - dokonce jsou s tím stále větší problémy i u zvířat. Každý člověk by si však měl uvědomit, že život není zase tak dlouhý, abychom si mohli dovolit promarnit radosti, které nabízí ta která životní fáze. Je to však otázka osobního hodnotového vědomí. Nic není definitivní - životní priority měníme každých 6-8 let.
Jaká jsou pozitiva a negativa chůvy?
Vychovatelka předává dítěti jak úzkostnost, tak optimizmus. Římané dbali i na jazykové vady atp. Uznání vychovatele dětmi není vždy jen jeho záležitost, ale i záležitost těch dětí. Vždyť Mary Poppins měla děti přímo ideální.