Dramatických diskusí o státním rozpočtu na příští rok si v posledních týdnech užívají média měrou vrchovatou. Na první pohled se zdá, že jde opravdu o chleba. Poučený pozorovatel však ví, že je to hra. Obého je třeba - jak známo už pár tisíc let - prostému lidu. Sotva přijatelné však je, když si v tomto divadle mění roli divák s Hurvínkem.
Označovat stav veřejných financí za vážný, katastrofální či tragický je už notně omšelé. Vždyť premiér se usmívá a šéf pravice ve vládě stále opakuje, že voliči ve volbách dali politikům jasný pokyn, že šetřit nechtějí. Ví Bůh, jestli to byli skutečně ti praví voliči Ivana Pilipa, o nichž je zde právě řeč. Nakonec ale jednání o státním rozpočtu neomylně směřují tam, kde jsou už kolik let. Tedy ke kůzlečí pečínce podávané v zahradní restauraci mezi skotačícími kůzlaty. Naše „Mánička“ Marvanová prosadí, že schodek bude o 40 miliard nižší, a o těch 40 miliard se sníží úhrada ztráty České konsolidační agentury (ČKA). Cha, Chá.
Ztráta konsolidační agentury opravdu není účetní ztráta konsolidační agentury. Vždyť mohu stomilionovou pohledávku za neplatičem stále vést jako 100 milionů a ztrátu vykázat teprve tehdy, až ji prodám za 300 tisíc. Vždyť se to tak dělá už dlouhé roky, tak proč v dobré tradici nepokračovat. Unie svobody potřebuje dokázat svou pravověrnost, i když to bude stát život tu jedinou rozumnou fiskální myšlenku, kterou tahle vláda vyprodukovala. Vyčíslit skutečnou ztrátu, tedy opravdu zreálnit cenu aktiv v portfoliu ČKA, a proti tomu postavit úhradu, je to nejlepší, co se může udělat. Pak půjde vše rychle, popelnice se vyprázdní a přestane pokoušet finanční kouzelníky s poslaneckým mandátem. Tedy šlo by to rychle, nebýt pravověrných.
Popravdě US-DEU nevymyslela pouze tuto stupiditu, která dává úředníkům ČKA naději, že budou pobírat svůj plat opravdu ještě v roce 2011, jak si to namalovali loni do svého zákona. Požadavky, aby vláda zároveň s rozpočtem předložila harmonogram změn zákonů, které povedou k poklesu mandatorních výdajů, a také plán práce na důchodové reformě, jsou veskrze rozumné. Stejně jako názor, že rozpočet na rok 2004 nesmí mít tak velkou díru jako ten na rok 2003. Škoda, že se zde neodbytně objevuje jakési deja vu. Nepřipomíná to tak trochu takzvaný toleranční patent, jehož význam pro stabilitu veřejných financí v minulém volebním období lze přirovnat k vlivu natality chroustů na odbyt elektrických lokomotiv? Jediným zodpovědným politikem vládní koalice s prokazatelně liberální orientací se kupodivu v tomto okamžiku jeví Petra Buzková, která pochopila, že peníze na zvýšení platů učitelů lze brát opět jen z platů učitelů. Těch propuštěných.
Pro ostatní členy kabinetu by bylo čestnější stáhnout oponu a přiznat, že tuhle vládu klíčový problém ekonomiky zajímá až po dětských přídavcích, velkorysé minimální mzdě, sociálním komfortu nezaměstnaných a blahu okresních úředníků. Tak je to namalováno ve vládním prohlášení a jinak to zjevně nebude. Tahle vláda nehodlá snižovat schodek veřejných financí, pokud k tomu nebude donucena vnějšími okolnostmi, například měnovou krizí. Divadlo pro voliče je potom v tomto okamžiku trochu mimo sezonu.
Odklad splacení 40 miliard znamená, že ČKA bude svá nebonitní aktiva v tomto rozsahu financovat půjčkami na trhu. Za to zaplatí, zaplaťpámbu za nízké úroky, jen něco přes dvě miliardy navíc. Stojí v této souvislosti za povšimnutí, že kromě toho Státní fond dopravní infrastruktury počítá pro příští rok s dotací z Fondu národního majetku ve výši 27,2 miliardy korun a fond bydlení s 2,8 miliardy. Tyto peníze byly ještě před pár lety zcela legitimní částí rozpočtu a za dva tři roky zase budou. Ať už vládní koalice opije Hanu Marvanovou rohlíkem soleným, či makovým, naroste očištěný deficit bez příjmů z privatizace a bez výdajů na ČKA a další transformační pomníčky na fenomenálních 120 až 140 miliard korun. Nezmění-li tato vláda hodně rychle - nejpozději ihned - svůj postoj k veřejným financím, budeme mít po vládě sebevrahů kabinet navěky proklínaných.
