Čtrnáctiletý černoch Emmett Till hvízdl roku 1955 v zapadlém mississippském městečku na jednu procházející bělošku. Měl smůlu. Bylo to v době přísných segregačních zákonů a rasové nesnášenlivosti v USA. Vrahové jej za tento „přečin“ unesli a mučili. Vypíchli mu oko, prostřelili hlavu a se závažím přivázaným kolem krku ostnatým drátem ho vhodili do řeky. Když jej o tři dny později našli rybáři a byl pohřbíván, trvala jeho matka na obřadu s otevřenou rakví, aby bylo patrno, s jakou brutalitou jednali jeho trýznitelé. Otřesnou fotku znetvořeného chlapce, o němž složil smutnou baladu i písničkář Bob Dylan, otiskl časopis Jet, což se stalo rozbuškou boje za občanská práva… Jediný obraz řekl více než tisíce slov!
Tak se to má s vizualitou, jež nás nejen obklopuje, ale nese své vlastní významy, sdělení, poselství a symboliku. Nakladatelství Portál vydalo v uplynulých dnech vynikající knihu Studia vizuální kultury z pera amerických autorek, která nabízí chytrou exkurzi světem obrazů od umění, reportážních fotografií, filmu, designu, vědeckých schémat, reklam, internetové grafiky až po to, co bývalo na okraji zájmu akademiků: street art či tetování.
Kniha je nabita IKONAMI – obrazy, jež utvářely globalizovanou společnost. Osvětluje i jejich vznik a dopady. Chybět nemůže kultovní snímek Che Guevary, manipulace s odstíny pleti O. J. Simpsona na obálce časopisu Time, chlapáctví reklam na Marlboro, Picassovy odkazy na africké umění, ale i vykrádání a recyklace námětů. Je to zajímavé? „Logo firmy Nike působí okamžitě s tím, že se denotativní význam (grafická fajfka) přesune do konotativního významu (,fajfka´ znamená kvalitu i pohodářství),“ dočteme se například. Nicméně moderně pojatá učebnice, kterých bychom potřebovali v Česku více, není jen čtením pro „podivíny“, kteří mají v knihovničce svázané spisy Foucaulta, McLuhana, Barthese nebo Bourdieua. Naopak. Příjemnou formou k nim ukazuje cestu a upozorňuje na kolosální význam vizuálna ve 21. století.
