Divoké království medicíny

28. 1. 2003

Jedy z exotických živočichů nabízejí účinnou léčbu

Jedním z živočichů, na které byste určitě nechtěli narazit uprostřed tmavého lesa, je hladový vampýr nosatý. Sedm a půl centimetru dlouhý noční lovec se špičatýma ušima má ve slinách protisrážlivou složku, díky níž si může nekonečně dlouho pochutnávat na krvi své oběti. Přesto existují lidé, kteří mu možná budou vděční za záchranu života. Jsou to pacienti s mozkovou mrtvicí, kteří zoufale potřebují léky, jež by zabránily poškození mozku a ochrnutí tím, že zamezí ucpávání cév a obnoví tok krve do tkání zničených záchvatem. Taková je idea, stojící za vývojem nového léku, který brzy začnou testovat v patnácti amerických nemocnicích. Jde o syntetickou kopii enzymu, který vampýři vylučují ve slinách, když se zakusují do kořisti. Odborníci na léčbu mrtvice jsou nadšení: první testy na myších totiž naznačují, že by pacientům mohly sliny falešného netopýra pomoci dokonce až devět hodin po záchvatu. Jediný lék proti srážení krve, který je v současné době na trhu, musí být podán do tří hodin. „Mohl by to být velmi významný pokrok,“ prohlásil dr. Anthony Furlan, vedoucí oddělení neurologické intenzivní péče a mozkových příhod na clevelandské klinice, kde se lék rovněž testuje. Netopýři nejsou jedinými strašidelnými tvory, kteří by jednou mohli přispět k rozvoji světové medicíny. Vědci studují všechno, od jedovatých ještěrek – korovců, přes škorpiony až po hady ploskolebce. Toxiny, kterými zabíjejí kořist, zahánějí nepřítele nebo aspoň děsí nic netušící turisty, podle všeho nabízejí nekonečné možnosti při léčbě onemocnění od cukrovky po rakovinu mozku. Látky obsažené ve zvířecích slinách, jedu, kůži a některých orgánech, jež se po miliony let vyvíjely a zdokonalovaly, působí například na nervové buňky lépe než většina uměle vytvořených chemických sloučenin. A často v těle vydrží dlouhé hodiny. Přeměnit toxiny vytvořené matkou přírodou na léky zachraňující lidské životy však může být ještě složitější než zabít krajtu oblázkem. Vědci musí nejdříve izolovat, analyzovat a syntetizovat účinné látky tak, aby je lidské tělo bylo schopné přijmout, a aby je bylo možné vyrábět ve velkém. Riziko neúspěchu je příliš velké, takže mnoho farmaceutických společností odmítá experimentální léky z jedů, pokud už nejsou prakticky hotové. Výzkum je tudíž ponechán na milost skrovným finančním zdrojům z fondů rizikových investic nebo ze státních dotací.
Vědci navíc musí závodit i s časem. Druhy identifikované do dnešního dne možná představují jen desetinu biologické rozmanitosti na Zemi. A tvorové vybavení možnými léčivými účinky mizí nepředstavitelným tempem. Vampýr nosatý sice nepatří mezi ohrožené druhy, ale třináct dalších netopýrů ano. „Svět přírody je naší největší továrnou na léky,“ prohlásil Thomas E. Lovejoy, prezident washingtonského Centra pro vědu, ekonomii a životní prostředí H. Johna Heinze III. „Přicházíme o spoustu věcí, které mohly být k užitku.“ Například právě zázračné vlastnosti slin vampýra nosatého. Německá biotechnologická společnost Paion vyvíjí v licenci firmy Schering lék, geneticky vytvořenou kopii enzymu z jeho slin. Látka proniká přímo ke krevní sraženině a zničí ji. První výzkumy prokázaly, že netopýří sliny zůstanou v krvi déle, než současné protisrážlivé léky a zřejmě se navíc soustředí jen na sraženinu a nic jiného, čímž se snižuje riziko krvácení. Podobné léky mohou přinést nemalé zisky. Protisrážlivá látka získaná ze slin pijavice loni vydělala 38 milionů dolarů pro firmu The Medicines se sídlem v Parsippany, ve státě New Jersey v USA. Lék Capoten proti vysokému krevnímu tlaku vyrobený z jedu jihoamerické zmije zvýšil společnosti Bristol-Myers Squibb roční tržby o více než miliardu dolarů, než se sloučenina stala v polovině 90. let obecně používanou látkou. Mnoho zvířecích jedů dokáže zasáhnout jen určitou část lidského těla. Například mořský plž vstříkne do své oběti jed, který paralyzuje nervové buňky. A maličká ekvádorská žába z rodu Dendrobates vylučuje kožní toxin, který útočníky udrží v bezpečné vzdálenosti. Obě tyto látky blokují signály vysílané do mozku a vedly k vývoji experimentálních léků na potlačení bolesti. Jsou stejně účinné jako morfium, ale bez rizika návyku.
Sotva si představíme větší hrůzu, než je kousnutí dvaceticentimetrového obřího žlutého izraelského škorpióna. Jeho jed je plný nervových toxinů, které působí strašlivou bolest. Ale přinejmenším jeden ze stovky proteinů, které obsahuje, je schopen najít a vázat receptor, který není přítomný na normálních mozkových buňkách a obvykle se objevuje jen na povrchu mozkového nádoru. V loňském roce začala dvě centra pro výzkum rakoviny testovat kopii proteinu vyvinutého společností TransMolecular z amerického Birminghamu. Vědci propojili syntetizovaný protein s radioaktivním izotopem a vstříkli ho v rámci klinických testů do mozků pacientů trpících rakovinovým nádorem gliomem. Lék by měl v mozku proniknout přímo k nádoru a zničit jej, aniž by poškodil sousední zdravé buňky. „Je to jako řízená střela,“ prohlašuje generální ředitel firmy TransMolecular, Mathew A. Gonda. Exotická zvířata – a jejich výměšky – nemusí být nutně smrtelně jedovatá, aby mohla lidem pomoci. Během příštího roku se firma Amylin Pharmaceuticals ze San Diega pokusí získat schválení amerického Úřadu pro potraviny a léčiva (FDA) pro výrobu léku na cukrovku. Účinná složka se získává z hormonu, který vylučuje korovec, když žvýká myši, ptačí vajíčka nebo jinou oblíbenou pochoutku. Sloučenina je podobná lidskému hormonu, který reguluje inzulin kontrolující hladinu cukru v krvi. Na rozdíl od lidských molekul, které se rychle rozkládají tělními enzymy, vydrží ještěří verze v těle několik hodin a pomáhá organismu v obnově buňek produkující inzulín. „Objev nás posouvá k novým možnostem kontroly cukru v krvi,“ říká dr. John B. Buse, ředitel Diabetického centra při lékařské fakultě univerzity v Severní Karolíně, kde se nový lék společnosti Amylin testuje.
I přes příslib přírodních léků ze zvířat je cesta z deštných pralesů do FDA plná nástrah. Mnohé farmaceutické společnosti vidí největší problém ve vývoji a přípravě chemických kopií přírodních složek. „Nechceme ždímat jed z hadů,“ prohlašuje Francis S. Markland, profesor biochemie a molekulární biologie na Keckově lékařské fakultě jihokarolínské univerzity, který vyvíjí lék na rakovinu založený na jedu ploskolebce. Se silně omezeným rozpočtem z veřejných dotací dokázal Markland přinutit buňky savců, aby produkovaly kopie jedovatého proteinu. Ještě však uplyne nejméně rok, než bude lék připraven k testování na lidech.
Vývoj neobvyklých léků by mohly urychlit některé z nových technologií. Například screeningové systémy řízené počítačem umožní vědcům testovat najednou experimentální látky proti tisícům možných nemocí. To je velmi důležité, protože věda se zatím dotkla povrchu léčebných možností přírody jen lehce. „Existuje deset milionů organismů, které mezi sebou vedou chemickou válku,“ poznamenává Petr H. Raven, profesor botaniky na univerzitě ve Washingtonu. „Nedokážeme si vůbec představit to množství možných léků.“ Problém je, že řada těchto potenciálních léčiv zmizí dřív, než si jich vůbec někdo všimne. Raven připomíná, že polovina světové fauny a flóry žije v tropických pralesích a většina je dosud neznámá. Při současném tempu ničení pralesů vyhynou do konce tohoto století dvě třetiny druhů suchozemských rostlin a živočichů. Nutnosti zachování přírodního bohatství rozumí někteří pacienti velmi dobře. Jedním z nich je čtyřiadvacetiletý Duane Rualo, student účetnictví na Kalifornské státní univerzitě v Long Beach. Když mu na sklonku roku 2001 diagnostikovali gliom, řekli, že se zřejmě nedožije ani promoce v roce 2003. Po operaci a sedmi injekcích „škorpiónního“ jedu je „čistý“: poslední vyšetření mozku neukázalo ani stopu po rakovině. Lékaři zatím nejsou schopni říci, nakolik mu pomohl jed. Rualo se nicméně od té doby vždy v zoologické zahradě zastavuje u terárií se škorpiony. „Dívám se a říkám si: Možná mi zachránili život,“ usmívá se student. A kdo ví, možná by se u škorpionů, v norách korovců nebo netopýřích jeskyních našly ještě další užitečné látky.