Historie české privatizace vrhá ale opravdu dlouhé stíny a OKD není výjimkou, když český premiér Bohuslav Sobotka po dlouhých třinácti letech musí u soudu podávat svědecké výpovědi, o tom, jak to bylo s odprodejem menšinového balíku akcií OKD v roce 2004, když ministroval na financích.
Stručně si zopakujme, že vláda přišla o majoritu v OKD již předtím, ve fázi „divoké privatizace“, kdy se skupovaly akcie v držení měst a obcí, jež je dostaly v rámci privatizačního projektu. Přitom pouze s obcemi měl stát majoritu. Stejný proces se odehrál v Mostecké uhelné. Jeden by řekl, kdo to tehdy takhle vymyslel a na Sobotku tohle nesvádějte. Přitom hodně stromů, které dodnes nesou neblahé ovoce, bylo zasazeno tehdy, někdy v 90. letech.
Roman Češka, jeden z mála „good guys“ v tomhle příběhu, se jako šéf Fondu národního majetku snažil proti divoké privatizaci bojovat, ale byl vyhozen, s vydatným přispěním regionálních politiků z ČSSD. Komentátor Eura Pavel Páral nosí v hlavě všechny velké kauzy posledních třiceti let, a co není v hlavě, to díky internetu snadno najdete v archivu. Tohle je Páralova dobová rekonstrukce ovládnutí dolů, který předcházel inkriminovanému rozhodnutí o doprivatizaci.
Tady tehdejší ministr průmyslu a obchodu Milan Urban v Radiožurnálu v březnu 2004 vysvětluje, proč vláda Karbon Investu balík akcií prodala.
„Moderátor (Jan Pokorný): Vy jste mluvil, pane ministře, o Karbon Investu, který, pokud jsem tomu dobře porozuměl, by měl získat i ten konečný podíl v OKD. Karbon Invest je firma, kolem jejíchž majitelů se pohybují vyšetřovatelé a policisté. Sám jste v souvislosti s ní teď mluvil o takzvané divoké privatizaci. Znamená to, že jste třeba na tom mimořádném jednání vlády měli informace i od tajných služeb, že nejdete do žádného rizika?
Host (Milan Urban): Žádné informace tajných služeb nebyly předmětem projednávání ve vládě v souvislosti s privatizací minoritního podílu OKD. V každém případě je potřeba říct jasně, že i kdyby vláda nic neprodala, tedy ten minoritní podíl, ten menšinový balík, tak je zřejmé, že nemá žádný vliv na řízení této společnosti. Prostě nemá zástupce v orgánech společnosti, ani v představenstvu, ani v dozorčí radě, tedy i v této chvíli si může Karbon Invest řídit společnost na základě svého vlastního uvážení. Vláda tedy prodala a myslím, že velmi úspěšně, podíl, který nezaručoval vládě v této společnosti vůbec žádný vliv.
Moderátor (Jan Pokorný): Údajně byly ve hře ale i vyšší nabídky, například od společnosti Penta. Jakou roli tedy tady hrála finanční nabídka v privatizaci OKD?
Host (Milan Urban): Tak vláda uložila mně a ministru financí, abychom exkluzivně vyjednávali se společností Karbon Invest. Nabídky, které se objevily na poslední chvíli, byly předloženy, nicméně byly mimo mandát jednání, který jsme od vlády obdrželi.
Moderátor (Jan Pokorný): Takže je pravda, že třeba společnost Penta dávala 3 miliardy?
Host (Milan Urban): To pravda je, ale to nebylo v rámci soutěže. Prostě vláda uložila jednat s Karbon Investem o exkluzivitě a tento úkol jsme splnili.
Vytučnil jsem věci, které udivují mnohem víc než nějaký posudek, protože ten je až následkem předcházejících bizarních rozhodnutí. Jak je možné, že lidem, kteří ovládli OKD za velmi nehezkých okolností (viz odkaz na článek Pavla Párala), nejen že vláda podíl prodala, ale hlavně, že o prodeji vyjednávala pouze s nimi na základě exkluzivity. Proč jí vlastně tehdy udělila?
Čtěte o výpovědi premiéra Sobotky před soudem:
Sobotka hájil privatizaci OKD. Soudit mají toho, kdo z firmy vytahal peníze
Dovedete si představit, že by dneska akcionář, držící skoro poloviční podíl, jen tak koukal, jak mu někdo znehodnocuje jeho majetek? A vláda, která má kromě všeho jiného ještě možnost změnit legislativu, jen konstatovala, že „Karbon Invest si může řídit společnost na základě vlastního uvážení“…
Jak neuvěřitelně byl tenhle stát slabý a jak snadno to procházelo.
Neméně fascinující je to, co následovalo poté, když přišel na scénu Zdeněk Bakala. Včetně toho metodického vyčleňování a rozprodávání majetku, neuvěřitelného načasování vstupu na burzy (IPO), s obrovským převisem poptávky nejen drobných a manipulovatelných investorů, ale i sofistikovaných hráčů, kteří o vývoji cyklu měli něco vědět.
Pak tam máte story o dluhopisech, skupovaných opět institucionálními investory, ručeních, zástupcích zaměstnanců v dozorčích radách, vyjednávání s vládou, kolik dá na útlum poté, co z firmy odplynuly za pár let desítky miliard korun, protože likvidní rezervy na zahlazení následků těžby se vyškrábaly s bídou na nějakých 650 milionů, a nakonec tu reorganizaci, kdy věřitelé vlastní rukou rozhodnou, že chápou, proč mnozí z nich nic nedostanou.
OKD je dokonalá případová studie o privatizaci zisků a socializaci ztrát, koncentrované ekonomické dějiny Česka na příkladu jedné firmy.
Soudy nejen v Česku se v tom budou prohrabávat ještě hodně dlouho, spravedlnost nečekejte, jelikož velké věci jsou už promlčené, nebo brzy budou.
Ovšem jako materiál na scénář k hodně „noir“ filmu, jaké se dneska nosí, je to prvotřídní. Máte v něm všechno: boháče s doutníky, uhlazené elegány i sprosťáky, kteří mluví „kratce“, podvedené chudáky, oportunistické politiky, horníky, kteří už ztratili naději, krajinu jak po bitvě…
Čtěte další komentáře Miroslava Zámečníka:
