Česká rafinérská je klíčovým výrobcem pohonných hmot, který je dodáván na trh ČR prostřednictvím procesorů, kterými jsou společnosti Unipetrol Rafinérie, AGIP Česká republika, ConocoPhillips Czech Republic a Shell Czech Republic. Od 1. srpna 2003 je proto jedním z hlavních úkolů naší společnosti zajistit dostatečnou spolehlivost a disponibilitu zařízení, nízkou nákladovost, kvalitu vyráběných rafinerských produktů při zajištění bezpečnosti provozu a minimalizaci vlivu na životní prostředí. V souvislosti se zmiňovanou událostí (odstavení jednotky fluidního kraku v kralupské rafinerii po dobu 70 dní) je třeba poznamenat a souhlasit, že neprovozování jednotky fluidního katalytického krakování ( FCC ) ve od 26. února do 7. května 2005 mělo za následek určitou ztrátu produkce lehkých produktů (zejména motorových paliv), finanční ztrátu pro naše „procesory“ z důvodu nízké konverze (a tudíž nižší efektivnosti zpracování ropy) a nepochybně mělo určitý (nikoliv zásadní) vliv na bilanci trhu pohonnými hmotami v České republice.
K údajům v článku uvádím následující: Nejednalo se o výpadek tří měsíců, jak vyplývá z výše uvedeného rozmezí 26. února až 7. května 2005. Primární příčinou odstávky komplexu FCC byla mechanická porucha klíčového rotačního stroje dne 26. února 2005. Citovaná četnost závažných odstávek v roce 2004 byla přesto významným zlepšením proti skutečnosti let předchozích. Celkový investiční náklad na výstavbu jednotky FCC, včetně prací souvisejících s jejím začleněním do výrobního schématu kralupské rafinerie v letech 1999–2001 činil necelých sedm miliard korun, nikoliv deset. Příspěvek manažerů vyslaných firmou Shell do České rafinérské je nepochybný a znamená významný přínos pro společnost.
K poznámkám generálního ředitele společnosti Čepro Tomáše Kadlece uvádím, že plnění harmonogramu čerpání do systému Čepra nebylo naplněno zhruba o deset procent oproti předpokladu a množstvím odsouhlasených společností Čepro, a tudíž běžný stav zásob obhospodařovaný touto společností nemohl být zásadně ohrožen dočasnými nedodávkami z kralupské části České rafinérské, ale kumulací rovněž jiných důvodů a obchodní politiky této společnosti. Vedení společnosti Čepro, stejně jako Správa státních hmotných rezerv byly pravidelně informovány naší společností v souladu s úrovní znalostí, které jsme sami o další provozuschopnosti kralupské rafinerie měli. Navíc po celou dobu odstávky části kralupské rafinerie byla v provozu litvínovská rafinerie o zhruba dvojnásobné nominální kapacitě, která převážně potřebu rafinerských produktů uspokojovala.
Většina výše uvedených údajů sice nemění podstatu článku v týdeníku EURO, přesto musím konstatovat, že odpovědnost za fungování společnosti nese především její generální ředitel, respektive celé vedení společnosti (nikoliv jednotlivý odborný ředitel), že způsob provozování „provozuschopných“ výrobních jednotek je především ekonomická záležitost (a provádí se dle instrukcí procesorů s ohledem na disponibilitu a efektivitu zpracování příslušných rop) a že společnost sice nedodala na trh několik desítek tisíc tun motorových paliv při roční spotřebě v ČR zhruba pěti milionů tun, což by nemělo mít zásadní dopad na tržní situaci v České republice.
Ivan Souček,
generální ředitel, Česká rafinérská
