Někde za Janou Maláčovou je i premiér Andrej Babiš a ministryně Alena Schillerová, kteří si na „nový normál“ půlmiliardového schodku státního rozpočtu rychle zvykli, a nehodlají z něho nijak výrazně ustupovat ani v příštích letech.
Souhlasíte s rozpočtovým schodkem ve výši 500 miliard korun?
Na stranu progresivní levice se staví i řada výrazných ekonomů, například poradce premiéra Emmanuela Macrona Olivier Blanchard, bývalý šéf MMF, který tvrdí, že dluh může být v pořádku a udržitelný, dokud jsou reálné úrokové sazby nižší než míra růstu ekonomiky, takže ekonomika z dluhu postupně „vyrůstá“. To je však ideální situace.
Ministryně Maláčová vidí problém v prioritách vlády a celé společnosti. Abychom mohli dát důchodcům a sociální slabým, musíme vzít jinde. Zdanit bohaté, zavést dědickou daň, aby se bohatství nekumulovalo jen u některých, a zavést kapitálové daně.
Je opojné takto žonglovat s miliardami, navíc když nejsou vaše, ale pocházejí z daní, které jsou „všech a nikoho“. Přerozdělováním získává politik ještě větší moc, protože jeho rozhodnutí ovlivňuje přímo životy obyvatel – a voličské preference.
Stavidla se navíc protrhla nejen v Česku, ale
v celé Evropě. Evropa si poprvé půjčuje a řada zemí bude mít nárok na
vysoké granty a velmi levné půjčky. Nedá se čekat, že se moci přerozdělovat
politici vzdají a že ji plně nevyužijí ve svůj prospěch, jímž je cíl získat
voliče. Hlas „Kalousků“ a „Fialů“ je nepřesvědčivý. Nabízí jen tradiční
„utahování opasků“, které je staromódní a voliče ani politiky neláká.
Co tedy zastaví tuto dluhovou spirálu? Pouze zásah
zvenčí, až začne státní dluh zdražovat a způsobí výrazný problém státnímu
rozpočtu. Najednou se bude muset šetřit a země projde deflační krizí. A možná
dojde i na další kurzový závazek.