Současný vývoj je příznivější, než si většina škarohlídů byla před dvěma až třemi lety ochotna připustit
Při pohledu na dluhopisový trh by se mohlo zdát, že takzvaná dluhová krize eurozóny nikdy neproběhla. Řecko, které se před dvěma lety blížilo finanční katastrofě, v minulých měsících uspořádalo velmi úspěšné aukce dluhopisů. Také španělské a italské bondy patří opět k horkému zboží. Jejich výnosy už mnoho měsíců v řadě klesají.
Analytici jsou k vývoji skeptičtí. Riziko, do kterého investoři při nákupu zemí na periferii eurozóny jdou, neodpovídá současným výnosům. Cestou úspor problematické státy dokázaly, že to se záchranným plánem myslí vážně. Přesto stále čelí obrovským problémům. Mezi ty největší patří vysoká míra nezaměstnanosti a dluh, který navzdory primárním přebytkům rozpočtu, jež například Řecko vykazuje, kvůli úrokům neustále bobtná.
DLUHY VYSOKÉ, ALE I LEVNĚJŠÍ
Řecko dluží astronomických 320 miliard eur. To odpovídá 175 procentům jeho hrubého domácího produktu. Ratingové agentury staví riziko, že část tohoto dluhu nebude země schopna splatit, stále velmi vysoko. A to navzdory tomu, že soukromí věřitelé na řeckých dluhopisech přišli už o 120 miliard eur.
Vzhledem ke své velikosti a ekonomickému přínosu celé Evropské unie je vážným případem také Itálie. Její dluh tvoří 133 procent HDP a nezaměstnanost dosahuje k 13 procentům. Na rozdíl od Španělska a Portugalska se v Itálii nedaří prosadit strukturální reformy pracovního trhu. Přesto výnosy italských dluhopisů klesly pod tříprocentní hranici. Na vrcholu dluhové krize se přitom pohybovaly kolem sedmi procent.
Tento vývoj nemá na svědomí ani tak obnovená důvěra v samotné ekonomiky krizových států, jako spíše důvěra v Evropskou centrální banku, že je nenechá padnout. Ta se navíc nachází na vrcholu své politiky nízkých úrokových sazeb, které investorům významně ztěžují hledání investic se zajímavým výnosem. Dluhopisy států, jako jsou Řecko, Itálie, Španělsko či Portugalsko, ho navzdory poklesům stále nabízejí.
Pro ně znamenají současné výnosy dokonce významnou úlevu oproti úrokovým nákladům, které musely investorům platit před několika málo lety, kdy hysterie ohledně dluhové krize vrcholila. Dnešními úroky pouštějí žilou vypjatým státním rozpočtům o poznání méně, což by jim mělo trochu usnadnit únik ze začarovaného kruhu rozpočtových škrtů, které pak dále podvazují hospodářský růst. Vidím tak stále realističtější naději, že začne fungovat prostá matematika a zmíněné země mají v středně až dlouhodobém horizontu dobrou šanci se stabilizovat a začít snižovat veřejný dluh.
DOČASNÁ TRPĚLIVOST
Stávajícímu trendu napomáhá i již zmíněný fakt, že investoři díky měnové expanzi hlavních centrálních bank nevědí, co s penězi.
Současné nízkoúrokové prostředí příliš mnoho investic se zajímavým nominálním výnosem nepřináší. Trpělivost s odkládáním peněz do tzv. bezpečných přístavů s nulovým, nebo dokonce záporným výnosem je pouze dočasná.
V současné době se zdá, že mentální procesy ohledně ochoty investorů vyměnit vyšší výnos za nějaké to riziko začínají být opět na pochodu. Svědčí o tom maxima akciových trhů tzv. rozvinutých zemí a pokles rizikových marží u státních i korporátních dluhopisů. Nejvíce je to patrné právě na rozvinutých trzích, postupně se však přidávají i ty rozvíjející se, které doposud stály stranou zájmu.
Investoři se tak v současné době bez dluhopisů zmíněných rizikových zemí obejdou jen obtížně. Musejí přitom spoléhat na to, že reformy, které v těchto zemích proběhly, orientují ekonomiky správným směrem, případně na to, že si eurozóna nedovolí další dluhovou blamáž.
Až budoucnost ukáže, jestli je tato důvěra sázkou na správnou kartu. Současný vývoj je však příznivější, než většina škarohlídů byla před dvěma až třemi lety ochotna připustit.
Trpělivost investorů s odkládáním peněz do tzv. bezpečných přístavů s nulovým, nebo dokonce záporným výnosem je pouze dočasná.