V posledních letech jsme svědky výrazné emancipace dlužníků ve vztahu k věřitelům, a to jak v legislativní rovině, tak i v kauzách, které rozhodují soudy. Nový občanský zákoník účinný od roku 2014 přinesl významné posílení práv spotřebitelů, z velké části v reakci na evropskou legislativu. Běžní lidé získali oproti korporacím zpět svou důstojnost.
Narovnaly se tím podmínky na trhu a jde jednoznačně o civilizační pokrok. Podobně jako u nové úpravy oddlužení, která vešla v účinnost 1. června a umožňuje vstup většího množství lidí do insolvence. Tím se omezuje začarovaný kruh exekucí, kde dlužníci vydělávají už jen na odměny exekutorů a advokátů.
Právě tyto exekuce, kterými trpí skoro každý desátý člověk v Česku, výrazně ovlivňují kupní sílu celého obyvatelstva, ale také politické rozhodování voličů. Tento stav se podařilo zvrátit některým soudům.
Především v roce 2011 rozhodl Nejvyšší soud o neplatnosti rozhodčích doložek, u nichž nebyl transparentně určený rozhodce. Jenže úvěrové společnosti ani obecné soudy tento judikát příliš nerespektovaly, takže se v posledních letech lidé museli sami domáhat svých práv a zastavení exekucí.
Přečtěte si komentář: Práce jako existenční riziko
V polovině června Ústavní soud rozhodl v takovém případě znovu. V roce 2008 si manželský pár půjčil od společnosti Essox 150 tisíc korun. Dlužníci se ale dostali do prodlení. Dluh nezaplatili ani po výzvě a v létě roku 2012 rozhodce páru ve svém nálezu uložil zaplatit dluh navýšený o penále i náklady řízení na více než 320 tisíc korun. Přestože dlužníci ani po výzvě neplnili své závazky a zvolili vyčkávací taktiku vzhledem k neplatné rozhodčí doložce, Ústavní soud se postavil na jejich stranu.
Ve svém nálezu nově uvedl, že za rozporné s dobrými mravy nelze považovat jednání dlužníka, který nesplácí závazky z důvodu vlastní předluženosti. Stejně tak není v rozporu s dobrými mravy ani pasivita dlužníka při řešení závazku. Jde možná o kontroverzní rozhodnutí, ale plně reflektuje to, co se v Česku dosud zanedbávalo. Věřitel musí zodpovědně zkoumat, jestli dlužník je vůbec schopen úvěr či jiné plnění splatit.
Doteď věřitelé v mnoha případech úmyslně půjčovali lidem, jejichž solventnost byla přinejmenším podezřelá, aby oni i spříznění exekutoři či vymahači získali na sankcích další peníze navíc. To nemá s rovností práv nic společného. Navíc v oboru, kde jsou spotřebitelé tak zásadně znevýhodněni vůči velkým korporacím kvůli své nedostatečné finanční a právní gramotnosti.
Pokud jim stát nedokáže toto základní vzdělání poskytnout, musí je nutně ve spotřebitelských vztazích jako slabší stranu zvýhodnit.
