Skutečným majitelem radiokomunikací se může stát Deutsche Bank
Česká vláda stále věří, že se jí podaří zalepit rozpočtové díry prodejem telekomunikačních firem. Jako záplata by jí měly sloužit prostředky, které získá za Český Telecom, České radiokomunikace a čtyři licence pro poskytování mobilních telekomunikačních služeb třetí generace (UMTS). Situace na evropském trhu se však během posledního roku radikálně změnila k horšímu. Nic nenasvědčuje tomu, že by před Fondem národního majetku (FNM) a Českým telekomunikačním úřadem měly stát fronty lačných investorů. Začínají se objevovat názory, že by bylo lepší privatizaci pozastavit, než se trhy oživí. „Nemyslím si, že je nutné prodávat za každou cenu. Pokud nabídky investorů nebudou odpovídající, bylo by lépe půl roku či rok vyčkat, až se v Evropě situace zlepší, míní Marcela Gürlichová, náměstkyně ministra dopravy a spojů. Nizozemci na kolenou. Prezident nizozemské KPN Paul Smits ještě před rokem sděloval hospodářské výsledky společnosti s úsměvem na tváři. Měl před sebou další rok, v němž si firma chtěla upevnit pozici jednoho z nejagresivnějších hráčů na evropském kontinentu. Za devět a půl miliardy dolarů získala KPN tříčtvrtinový podíl německého mobilního operátora E–Plus a dalších osm miliard dolarů vydala za licence na UMTS v Německu, Belgii a Nizozemsku. Společnost však Smits těmito kroky uvedl na pokraj kolapsu. Dluhy převyšují dvacet miliard dolarů. Další miliardy bude KPN muset nyní investovat do výstavby sítí UMTS. Na burze se akcie bývalé nizozemské perly prodávají za jedenáct dolarů, o 85 procent méně než před rokem. Není divu, že letošní vyhlášení výsledků mělo k tomu předchozímu hodně daleko. V napjaté atmosféře prezident Smits na konci minulého měsíce oznámil, že KPN prodá své podíly ve dvacítce společností. Finančníci se dozvěděli, že tento krok by měl vynést čtyři a půl miliardy dolarů. Málokdo ale věří, že výprodeje přinesou skutečně tolik peněz. Právě zdecimovaná KPN skrze konsorcium TelSource manažersky kontroluje Český Telecom. Konsorcium drží 27 procent, sama KPN dalších 6,5 procenta. Dohromady to dělá blokační minoritu. Vztah KPN k Českému Telecomu se radikálně měnil právě v souladu s horšící se finanční situací Nizozemců. Ještě na přelomu dubna a května 2000 zástupci KPN vyjádřili připravenost zvýšit svůj podíl v Česku na majoritní (EURO 19/2000). V září téhož roku již uvedli, že se druhé fáze privatizace Českého Telecomu nezúčastní (EURO 19/2000), a v listopadu se začalo vážně hovořit o jejich úplném odchodu a prodeji akcií v jednom balíku se státními (EURO 46/2000). Registrované partnerství. Definitivní oznámení KPN, že střední Evropu hodlá opustit, sice české úředníky zbavilo jedné neznámé v privatizační rovnici, nastává ovšem problém, jak ukončit vztah zahraničního investora s Fondem národního majetku ČR jako druhým významným akcionářem. V roce 1995 byla totiž mezi nimi podepsána akcionářská smlouva, která stále nepřestala platit, protože ještě nebyly splněny některé rozvojové ukazatele (zavádění nových linek, telefonních automatů a především vyřizování starých žádostí o telefon). Nyní je nutné závazky porovnat se skutečností, což má na starosti Český telekomunikační úřad, a výsledky předat Fondu národního majetku k řešení. Případné resty mohou být sankcionovány. Teprve poté může být zrušena smlouva, a tím i ukončeno šestileté registrované partnerství TelSource–FNM. Vypořádání se s KPN a případná domluva na společném prodeji akcií představuje tvrdý oříšek a riziko průtahů v privatizaci Telecomu. Dokud v této věci nebude zcela jasno, nelze očekávat, že by se investoři do Čech hrnuli. Je to, jako by kupovali kožich plný blech. Zadlužení po uši. KPN je pouze jednou z mnoha společností, kterou strhává dramatický pád telekomunikací v posledních měsících. Evropské telekomy se naprosto vyčerpaly aukcemi licencí na UMTS a řadou významných akvizic. Podle odhadů Davida Thomsona z FOR Securities si dohromady vzaly půjčky za tři sta miliard dolarů. France Telecom a Deutsche Telekom mají ve svém účetnictví zahrnuto každý více než padesát miliard dolarů půjček, British Telecom třicet miliard. O německém a francouzském národním operátorovi se přitom stále hovoří jako o největších kandidátech na nového majoritního vlastníka Českého Telecomu. Tento odhad vychází především z toho, že oba jsou již ve střední Evropě zastoupeni (Deutsche Telekom ve Slovenských telekomunikacích a v maďarském Matávu, France Telecom v polské TPSA) a bylo by logické, kdyby svou angažovanost rozšířili i na dalšího středoevropského národního operátora. V kuloárech se na druhou stranu hovoří o tom, že Francouzi nad českým trhem již zlomili hůl po soutěži na třetího mobilního operátora v roce 1999, s jejímž podivným průběhem nebyli vůbec spokojeni. Němci by se zase převzetím Českého Telecomu dostali do konfliktu s antimonopolní legislativou: Koupí národního operátora by ovládli i EuroTel, a jelikož již mají majoritu v RadioMobilu, podmanili by si více než devadesát procent českého mobilního trhu. Řešením by samozřejmě byl odprodej jedné z mobilních sítí. „Myslím si, že větší šance a zájem by mohli mít Francouzi, kteří se přece jen v poslední době trochu finančně zotavili, míní analytik Conseq Finance Martin Škaroupka. Nynější spíše chladnější postoj Deutsche Telekomu k investicím na českém trhu potvrzuje i nejmenovaný odborník, který s německou firmou úzce spolupracuje. „Ti lidé z Německa, kteří tu donedávna byli, jsou teď v Chorvatsku, Polsku a Maďarsku. Prozatím investice zmrazili a možná by sami byli radši, kdyby se v Česku privatizace odsunula na pozdější termín, míní. Nekup to, když je to tak levné. France Telecom loni od Vodafonu získal britskou mobilní firmu Orange. V polovině února ji uvedl na burzu, jenže výsledek rozhodně nesplnil očekávání. Vedení firmy nicméně okamžitě emitovalo dluhopisy v hodnotě čtrnácti miliard dolarů. France Telecom sice bude muset zaplatit vysokou prémii, získat peníze je ale v tuto chvíli podstatnější. Je třeba budovat sítě UMTS, a i když některé společnosti, jako například Nokia, jsou ochotny se na financování podílet, není vůbec jisté, kdo další a v jakém rozsahu se k podobnému postupu odhodlá. Šéf Deutsche Telekomu Ron Sommer si za své počínání v čele firmy vysloužil nebývalou kritiku akcionářů, nakonec však na své pozici zůstává. A i přes ohromný dluh, který dnes firmu zatěžuje, je ochoten dál utrácet. Pro Business Week před třemi týdny uvedl: „Na trhu se objeví řada společností na prodej a možných kupců bude jen málo. To srazí ceny neuvěřitelně nízko. Sommer je stále nakloněn kupovat podíly v mobilních operátorech, internetových providerech či elektronických obchodech. Hodlá využít pádu menších firem, do kterých ještě nedávno vkládala řada investorů své naděje. Je řeč o start–upech, které chtěly pokořit telekomunikační giganty. Investoři uvěřili a nasypali do nich peníze. Dnes, kdy celý telekomunikační trh padá, další finance vkládat nechtějí. Baráky jsou k ničemu. Partnerem konsorcia TelSource, působícím v Českém Telecomu, je kromě KPN i švýcarský Swisscomm. Ani ten nebyl v souvislosti s UMTS uchráněn finančních potíží. Na konci března firma oznámila, že pokračuje ve svém plánu odprodeje nemovitostí a aktivit, které nesouvisejí s hlavními činnostmi. Společnostem PSP Real Estate a WTF Holdings prodá 162 budov za 1,28 miliardy švýcarských franků (741,2 milionu USD). Již počátkem března Swisscom oznámil, že odprodá 28 svých budov s pozemky za 1,27 miliardy franků konsorciu vedenému Credit Suisse Asset Management. Z obou transakcí hodlá Swisscom získat hotovostní přínos 2,55 miliardy franků. Kromě toho by společnost měla dostat asi 2,2 miliardy franků od Vodafone Group za 25procentní podíl ve své mobilní divizi. Peníze chce Swisscom použít zejména na rozjezd UMTS. Swisscom, na rozdíl od KPN, neměl od počátku loňského roku o další investice do Českého Telecomu zájem a z konsorcia TelSource chtěl stejně vycouvat. Nizozemský výprodej. Řada expertů si myslí, že o majetek prodávaný nizozemskou KPN neprojeví zájem ani France Telecom, ani Deutsche Telekom a stejně tak ani British Telecom, protože i tito operátoři se hodlají majetku spíše zbavovat. KPN podle odhadů získá za prodeje svých dvaceti podílů včetně Českého Telecomu maximálně tři miliardy dolarů. „Je velmi těžké prodávat ve chvíli, kdy prodávají všichni ostatní, říká Jeroen Bos z Fortis Bank v Amsterodamu. Mluvčí KPN však pro týdeník Business Week uvedl, že ohledně čtyř a půl miliardy z těchto prodejů panuje ve firmě velký optimismus. Pakliže se KPN v dohledné době nepodaří dluhy snížit, bude se muset zbavit i některých dalších investic. Na prodej by tak mohl být její podíl v KPNQwest, která buduje sítě pro širokopásmový přenos dat (a působí i v Česku). Stejně tak se uvažuje o KPN Mobile, která se na dluzích společnosti podepsala nejvíce. Část této divize by měla být uvedena na burzu ještě v průběhu letošního roku. Ovšem ani to nemusí KPN zachránit. Jako o nejžhavějším zájemci o alespoň část nabídnutého podílu se hovoří o španělské Telefonice. Právě s tou nejspíš KPN vytvoří alianci pro provoz sítě UMTS v Německu. Pro Španěly je v Česku chladno. Telefonica by teoreticky mohla patřit mezi společnosti, které by ještě měly mít k dispozici nějaké peníze na investice v Česku. Jako možného kandidáta ji vedle Němců, Francouzů uvádí například analytik Miroslav Zajíček. Martin Škaroupka z Conseq Finance však na španělský interes vůbec nevěří. „Španělé se střední Evropě zatím vyhýbali a těžko předpokládat, že by měli zájem pouze o malý český trh. To by museli jít souběžně i do Polska a Maďarska a na to peníze nemají, myslí si. Ovšem i o Telefonice, která za cíl své expanze zatím považovala především Latinskou Ameriku, se objevuje řada pochybností. Týkají se bývalého šéfa firmy Juana Villalonga. Ten do loňského července, kdy vedení Telefoniky opustil, stačil nakoupit podíly v řadě internetových a mediálních firem za necelých osmnáct miliard dolarů. Tyto investice se ve většině případů ukázaly jako velmi ztrátové. Nový nejvyšší muž Telefoniky, bývalý broker Cesar Alierta, měl podle svého okolí původně v úmyslu se těchto aktivit co nejrychleji zbavit. Nakonec ale i on uvěřil, že propojení telekomunikačních, internetových a mediálních aktivit do jednoho koncernu může fungovat a přinášet zisky. V současné době se uvažuje o větším propojení mezi Telefonikou a německým mediálním gigantem Bertelsmannem. Zahraniční analytici Telefonice příliš nevěří. Německá Deutsche Bank před Velikonocemi snížila rating pro nákup akcií Telefoniky z „určitě koupit na „koupit . Situace na latinskoamerickém telekomunikačním trhu nebudí v analyticích příliš mnoho optimismu. Berou v úvahu i tamní pokračující liberalizaci pevných sítí. Severské naděje. Mohlo by se zdát, že stranou středoevropského dění se drží Seveřané. Marcela Gürlichová, náměstkyně ministra dopravy a spojů, si myslí, že právě severští operátoři, kteří doma nakupovali licence na UMTS poměrně levně a nejsou finančně zatíženi jako ostatní, by jako uchazeči o české telekomunikační firmy ještě přicházeli v úvahu. Dánský Tele Danmark se po neúspěšném výběrovém řízení na majitele 51 procent akcií společnosti České radiokomunikace stal spolu se svým partnerem, německou Deutsche Bank, posledním kandidátem, s nímž je stát ochoten dále vyjednávat o prodeji druhé největší tuzemské telekomunikační společnosti. Do 15. května mají probíhat jednání, jejichž hlavním cílem je dojednat vyšší prodejní cenu akcií. Jak týdeník EURO uvedl (EURO 16/2001), zájem o podíl na privatizaci v posledních dnech projevila i norská společnost Telenor a o této možnosti vyjednávala na ministerstvu dopravy a spojů. Snaha Norů o razantnější vstup do privatizace ve střední Evropě by nebyla až tak překvapivá. Telenor má spolu s finskou Sonerou a dánskou Tele Denmark například podíl v maďarské mobilní dvojce, společnosti Pannon GSM. Teď mají tyto firmy přednostní právo na získání akcií, které prodává KPN (44,7 procenta), čímž by Pannon zcela ovládly. Dosavadní angažování Telenoru v České republice není nijak okázalé, ale určitě není také zanedbatelné. Působí zde prostřednictvím firem Telenor Česká republika (satelitní komunikace, satelitní televizní vysílání), Nextra (internetové služby, jeden ze tří držitelů licence na výstavbu bezdrátové fixní sítě FWA), Inform Net Partners (vydávání informačního katalogu) a DCIT (konzultační služby v oblasti informačních systémů). U Telenoru, firmy silně orientované na bezdrátovou komunikaci, by mohl mít zájem o České radiokomunikace logické opodstatnění. Zatím nic nenasvědčuje tomu, že by podobný interes projevily další skandinávští operátoři – finská Sonera a švédská Telia. Zástupci ministerstva dopravy a spojů ovšem dali najevo, že pokud se Norové chtějí na privatizaci nějak podílet, tak pouze jako další z partnerů konsorcia Tele Danmark/Deutsche Bank. Nabídka, která byla předložena výběrové komisi a privatizačnímu poradci, je spíše nabídkou německé banky než dánského telekomunikačního operátora. Svědčí o tom analýza, kterou provedl privatizační poradce a kterou se týdeníku EURO podařilo získat (viz box). Asijci z krize venku. Zatímco Evropané i Američané si lámou hlavy s tím, jak se vymotat z dluhů, v Asii jsou více než spokojeni. Samozřejmě ne vše funguje tak, jak by mělo, ale v tuto chvíli mají Asiaté dost financí na to, aby zvládli nástup UMTS. Ironií je, že právě východní telekomy se dostaly z krize, do níž je uvrhl nástup nových technologií v devadesátých letech a budování drahé infrastruktury. I přes velmi dobré výsledky, které asijští operátoři v poslední době vykazují, klesly ceny jejich akcií za předcházejících dvanáct měsíců o polovinu. Nepříliš úspěšné byly i primární emise akcií. Investoři totiž negativně reagují na pokles ekonomik některých zemí a rostoucí tlak na marže. Nejlepším příkladem syndromu „dobrá špatná zpráva je Čína. Za loňský rok se počet uživatelů mobilních telefonů zdvojnásobil na 85,5 milionu a do konce letošního roku by měl dosáhnout 132 milionů. Tamní operátoři však již vyslovili obavy, že budou muset snížit marže na padesát procent ze současných padesáti osmi. Dominový efekt. Podobný propad jako evropské telekomunikační firmy zaznamenávají i Spojené státy. Analytik Miroslav Zajíček „naprosto pochybuje , že by o investice v Česku mohli mít zájem Američané. Jak říká, ti mají dnes svých problémů dost. Business Week uvádí, že oslabené firmy na obou stranách Atlantiku se buď nyní budou muset spojovat, nebo budou cílem pro převzetí. Z toho zase nemají přílišnou radost regulátoři. Zkonsolidované odvětví znamená méně hráčů na trhu, menší prostor pro nástup nových firem, a tím i možné snížení konkurence. Současné potíže také brzdí rozvoj, zavádění širokopásmových datových přenosů a i spouštění sítí UMTS se nejspíše oddálí. Ačkoliv Japonci hodlají spustit třetí generaci mobilů již letos, ve zbytku světa zřejmě „3G žádnou rychlou akci znamenat nebude. Otazníkem zůstává, kdy a zda vůbec někdy se operátorům, kteří utráceli miliardy za licence, vložené peníze vrátí a zda se mohou splnit obrovská očekávání do UMTS vkládaná. Propad telekomunikací působí dominový efekt. Postupně může zasáhnout i ostatní odvětví, ať už jsou to výrobci telefonů, čipů nebo kabelů. Motorola, Siemens, Ericsson i Nokia již ohlásili propouštění. Dá se čekat, že další firmy budou brzy následovat. Recese ze Spojených států podle expertů možná i tímto způsobem zasáhne poměrně rychle Evropu. Možná přijdou, možná ne. Neradostný stav evropského a amerického telekomunikačního trhu jistě poznamená i chystaný prodej českých licencí na UMTS. Mají být uděleny čtyři, z čehož tři mají získat nynější GSM operátoři. Vláda plánuje celkový výnos dvacet miliard korun, což se za nynější situace nezdá být reálné. Otázkou je, nakolik bude zájem o zcela novou čtvrtou mobilní licenci. Předseda Českého telekomunikačního úřadu David Stádník na písemný dotaz, kolik investorů se podle jeho názoru zúčastní dražby čtvrté mobilní licence, odpověděl stroze „dostatečné mmnožství . Na druhý, zda nehrozí, že se do aukce nepřihlásí vůbec nikdo, uvedl „uvidíme“.
