V zákulisí sjezdu finančníků se jednalo o miliardách i pro ČR
Nabitý program, z jedné schůzky na druhou. Takový itinerář měli ti, kdo nebyli přímými a viditelnými aktéry pražského zasedání MMF a Světové banky. Pro tyto účastníky byl sjezd světových bankéřů a předních politiků ideální příležitostí k prezentaci nových projektů. Týdeník EURO zjistil, že se v Praze například jednalo o založení a podpoře strukturálního fondu pro investice do síťových odvětví. Je určen pro země střední a východní Evropy a zejména komunálním vlastníkům, tedy městům a obcím tohoto regionu, by měl nabídnout během příštích pěti let až miliardu eur. Projekt CELIFF (Central Europe Local Infrastructure Finance Fund) představili jeho autoři poprvé, nikoli však široké veřejnosti. Dvoustranná jednání s potenciálními investory i politiky vybraných zemí spíše probíhala za zavřenými dveřmi. Představitelé fondu zatím odmítají zveřejnit detaily projektu s tím, že se teprve připravuje. Jeho zahraniční autoři vyjádřili překvapení, že se týdeník EURO o celé záležitosti dozvěděl. České účastníky jednání nicméně tento únik informací nepřekvapil. „Už dlouho se ví, že se v Čechách nikdy nic neutají, řekl jeden z nich. Iniciátory projektu jsou americká investiční společnost Appian Group a firma Dexiam (Dexia Asset Management) z Lucemburska, která bude zároveň manažerem fondu. Appian Group se již v Čechách angažovala. V současnosti kontroluje Mosteckou uhelnou společnost a v jejím pozadí stojí bývalý čelný představitel Světové banky Jacques de Groote. Dalším spoluzakladatelem fondu bude francouzská banka Dexia PBF, která se specializuje na financování komunálních investic. Finančním poradcem má být lucemburská firma B&W, investičním ryze česká skupina Newton Holding. Místo–předseda jejího představenstva Marek Čmejla potvrdil, že Newton byl k účasti na projektu vyzván zhruba před rokem. Podrobnosti projektu ovšem odmítl komentovat, protože fond počítá s prezentací svých záměrů až v příštích týdnech. Sonda pod povrch. Infrastrukturální fond, který by měl být založen na jaře příštího roku, chce shromáždit investory, pro které mohou být investice do středo a východoevropské energetiky či vodárenství zajímavé. Kromě velkých bankovních domů ze západní Evropy a Severní Ameriky to mohou být i menší peněžní ústavy nebo například penzijní fondy. Jejich peníze by neměly směřovat jen do nákupu podílů ve společnostech, které dosud ve východní a střední Evropě vlastní hlavně města a obce nebo stát, ale formou výhodných půjček i do modernizace těchto „utilitních sektorů. Garantem investic bude částečně Světová banka, jejíž ano má zvýšit přitažlivost projektu pro západní investory. Její parciální garance mají snížit riziko, a investoři tak možná budou ochotni o pár desetin procenta snížit své požadavky na výnos z vloženého kapitálu. Vliv Světové banky je ovšem třeba posílit i na místní úrovni. Investoři půjdou do nového fondu s menšími obavami, když budou vědět, že se v dané zemi nezmění podnikatelské prostředí v jejich neprospěch. Míru této stability jim mohou zaručit jen jednotlivé vlády. Proto se autoři projektu na pražském zasedání MMF a Světové banky sešli i s představiteli vlád zemí, do nichž by měly investice směřovat. Jedenáctka. Projekt se týká zemí střední a východní Evropy a Turecka. Jde o kandidátské země pro připojení k Evropské unii. V první vlně se předpokládají investice do České republiky, Polska a Maďarska. V dalším období by měly následovat Slovensko, Slovinsko a Estonsko. Investiční příležitosti ovšem bude fond hledat i v dalších kandidátských zemích, tedy v Lotyšsku, Litvě, Rumunsku, Bulharsku a v Turecku. Startovací kapitál fondu by měl činit sto milionů eur a během prvního roku by se v něm mělo shromáždit téměř půl miliardy eur. V dalších letech by měli investoři přidávat po sto milionech eur ročně a cílovou částkou je jedna miliarda. Shromážděné prostředky mají směřovat do rozvoje lokálních energetických, plynárenských či vodárenských firem. Přednostně do těch, které jsou dosud ve vlastnictví státu nebo měst a obcí. U energetiky se fond zaměří na distribuci nebo menší výrobní jednotky. Přednostně například na teplárenství a zejména společnou výrobu tepla a elektřiny v kogeneračních jednotkách. Potřeba investic. Autoři projektu se netají tím, že mohou uspět, jen pokud investorům nabídnou zisk. Fond nemá být strategickým, tedy dlouhodobým investorem. Naopak v jeho filozofii je, aby utilitní společnost zhodnotil a poté svůj podíl se ziskem prodal. Snaha o dosažení maximálních výnosů a zároveň zhodnocení majetku může být přínosem i pro municipální vlastníky. Tlak finančního investora se totiž soustředí na úspory nákladů jen v prvním plánu. Ve druhém hraje roli výnos z prodeje podílu. Ten bude tím větší, čím rychleji firma dosáhne mezinárodních standardů, a to nejen v ekologii, ale i v kvalitě poskytovaných služeb. Investice do infrastruktury zemí střední a východní Evropy jsou v posledním období ostře sledovaným tématem. Pavel Policar z londýnské poradenské firmy IFNE Limited odhaduje, že region bude v příštích patnácti letech na modernizaci síťových odvětví potřebovat investice ve výši 150 až 180 miliard dolarů. Toto obrovské číslo se ovšem netýká jen jedenácti zemí, na něž se chce zaměřit fond CELIFF. Zahrnuje devatenáct zemí regionu, včetně Ukrajiny nebo Ruska, a kromě vodárenství a energetiky také další síťová odvětví, například telekomunikace. Mezinárodní konference IFNE 2000, na níž se bude o podmínkách a možnostech těchto investic diskutovat, se bude konat v kongresovém centru v Praze bezprostředně po sjezdu finančníků ve dnech 8. až 11. října.
