DO SRPNA SE VŮBEC NIC NESTANE

P o l i t i c k é     s t r a n y

Premiér Miloš Zeman žádá na předsedovi ODS Václavu Klausovi devítiměsíční klid zbraní. Věří, že se do té doby obrátí nepříznivé ekonomické trendy a v září, při přípravě státního rozpočtu na rok 2000, bude moci obětovat většinu členů vlády sebevrahů.

Sociální demokracie, včetně Zemana, při sestavování nynějšího kabinetu vycházela ze tří tezí. První: nepříznivá ekonomická situace vyvolává nutnost nepopulárních opatření. Druhá: nasaďme tudíž osoby, které kvůli pošramocené minulosti nebo věku nemají budoucnost, a nebude jim proto vadit takové kroky učinit. Třetí: dostanou-li straničtí senioři významné vládní posty, pomine mezigenerační řevnivost uvnitř sociální demokracie. Až přijde čas, starší odejdou do důchodu s pocitem uspokojení, že byli ve vládě, a na jejich místo přijdou mladší, kteří budou skutečně reprezentovat politiku ČSSD.

Jenomže situace se vyvíjí poněkud jinak, než si Miloš Zeman strategicky plánoval. Po nepopulárních krocích, které by ekonomiku postavily na nohy, není ani slechu. „Naopak, všichni soutěží o to, kdo z nich bude populárnější. To je nebezpečné, jestliže se výměna lidí provede až v době, kdy se budou blížit nové volby, pro hospodářství se zase nic neudělá, konstatoval jeden z významných představitelů ČSSD. Tím by se oddálil vstup do vlády nejen mladé krvi sociální demokracie, ale také lidovcům a unionistům.

Ve vládě se přeskupují síly

Situace ve Strakově akademii je nyní nepřehledná, a to i pro samotné sociální demokraty. Dřívější poměrné jednoduché rozdělení kabinetu na lidi hájené premiérovým poradcem Miroslavem Šloufem a ministry z progresivnějšího křídla kolem předsedy poslaneckého klubu Stanislava Grosse je dnes passé. Rozluštit, kdo za koho nyní kope, je prakticky nemožné - původně nesmiřitelní rivalové si přátelsky klepou na ramena, proti sobě stojí lidé, kteří k sobě dříve měli blízko. Příkladem za všechny budiž nečekané souznění ministra financí Iva Svobody, podporovaného ve straně Grossem, a Šloufova ministra průmyslu Miroslava Grégra, který byl od počátku nejžhavějším kandidátem na odchod.

Ti, patrně v očekávání podobného osudu, spojili síly proti mladším ekonomům kolem místopředsedy vlády Pavla Mertlíka - například expertovi na kapitálový trh Jiřímu Havlovi nebo současnému náměstkovi vicepremiéra pro ekonomiku Janu Mládkovi, mezi nimiž se budou s největší pravděpodobností hledat noví vládní kandidáti. Oba ministři si také rychle zavazují některé poslance a rozdávají rovným dílem posty ve vrcholných orgánech strategických podniků. Například člena zahraničního výboru Vladimíra Laštůvku dosadil do dozorčí rady elektrárenské společnosti ČEZ Grégr, předsedu hospodářského výboru Františka Brožíka tam zase umístil Svoboda. Další lidé zase dostali patronát nad celými odvětvími - člen hospodářského výboru sněmovny Josef Hojdar energetiku, mís-topředseda rozpočtového výboru Michal Kraus chemii.

S podobným přeskupováním sil ve vládě, ale i v Parlamentu nepočítal vůbec nikdo. Všechny dříve dohodnuté úmluvy padají, vznikají další, nikdo neví, jaký zaujmout postoj. Zda nová spojenectví vydrží až do jarního sjezdu sociální demokracie a nakolik ovlivní volbu nových špiček strany, si dnes nikdo netroufne předvídat. Otevřené útoky ale zřejmě nehrozí - stará garda chce zachovat status quo, aby shromáždila dostatek sil, mladé drží na uzdě slib zářijové změny vlády. Zárukou jim má být předpokládaná kandidatura poslance Karla Šplíchala, který je ve straně považován za jednoho z největších iniciátorů zásadních změn, na nejvyšší post v ČSSD ( EURO 10/1998).

Bez ODS to nejde

Vláda sociální demokracie momentálně velice žádá nejen pakt neútočení, ale přímou podporu ODS v Parlamentu. Aby vůbec udržela jakž takž pohromadě státní finance, potřebuje nejen schválení rozpočtu na tento rok, ale také zvýšení spotřebních daní a sociálního pojištění. Jinak může zahodit veškeré plány na oživení ekonomiky i na změnu vlády. Proto se objevily Zemanovy prosby o devítiměsíční klid zbraní, vznesené vůči Klausovi na prosincové schůzce premiéra, předsedy Poslanecké sněmovny, guvernéra ČNB a předsedy odborů.

Svědci Klausovy reakce sice neexistují, pokud ale sociální demokracie vše žádané dostane, budou opoziční KDU-ČSL a Unie svobody v Parlamentu úplně bezmocné, vlastně tam ani nemusejí docházet. Ostatně, právě to byl zřejmě nejsilnější impuls k tříkrálové výzvě s nabídkou spolupráce oběma největším stranám a následně i k vystoupení Ivana Pilipa (US), vyprovokovaného netečností ODS i ČSSD. Po-dle Pilipa je symptomů úzké spolupráce Klause a Zemana již příliš mnoho. Za reálnou proto považuje i úvahu o kandidatuře Václava Klause na post prezidenta (EURO 6/1998), podpořené ČSSD. „Protože si nemyslím, že by bylo dobré, aby se Klaus stal prezidentem, tak se o tom musí mluvit veřejně. Ať oni dneska řeknou, jak to je, ať to můžeme třeba za rok nebo za dva porovnat se skutečností, říká Pilip. Dobře informovaní sociální demokraté jsou ovšem konkrétnější: Dohoda byla úspěšně stvrzena a do srpna se už nic nestane. Nemilé je podle nich jen to, že se o věci začalo mluvit veřejně, zvláště pak o úmluvě o prezidentském postu.

Není téměř možné, aby totéž co aktivní sociální demokraté nevěděl i Ivan Pilip, na to jsou politické kuloáry příliš malé. O to je jeho útok srozumitelnější. Ani on však nevyřkl vše, co je potřeba k úplnému pochopení. Silného přirozeného spojence, pokud nebude hlavou státu Václav Havel, by ztratili především Unie svobody a lidovci. Rozložení politických sil by se výrazně změnilo, malé politické strany by byly ještě většími outsidery. Nevysloveno bylo i to, že lidovečtí i unionističtí politici mají obavy z určité „lability Václava Havla. Bezprostředně jí je ohroženo třeba jmenování nových členů v bankovní radě i centrální bance, jež je jistou oporou politiky, kterou reprezentují KDU-ČSL a Unie svobody.

To všechno jsou důvody, proč je třeba právě Unie svobody najednou ochotna kolaborovat s ČSSD.

Tanec kolem lidovců

Zoufalá snaha některých vrcholných představitelů křesťanských demokratů vstoupit do vlády s ČSSD obavy unionistů ještě zvyšuje. Kdyby totiž lidovci nakonec skousli nutnou tichou podporu komunistů, byla by Unie svobody totálně vyřazena z politiky. Stejná likvidace ovšem hrozí i KDU-ČSL. Mezi Klausovými lidmi se již začíná mluvit o další variantě příští koalice - ČSSD, ODS a Unie svobody - jejímž cílem je právě zničení lidovců. Senátor za ODS Václav Benda se netají tím, že o této možnosti bude vehementně přesvědčovat své stranické kolegy. Ačkoliv unie jeho snahu nijak veřejně nekomentuje, v soukromí tvrdí: Lidovci se už konečně musí přidat na jednu, nebo druhou stranu. To ovšem není jen o dvojakosti KDU-ČSL, ale také o tom, že při případné rekonstrukci vlády nechtějí chybět ani unionisté, a proto s vlivnými z ČSSD také udržují dobré vztahy. Tajemstvím ovšem není ani to, že s unionisty vřele komunikuje nejen například předseda rozpočtového výboru Vlastimil Tlustý. Zdá se, že snad vyjma Klause a jeho nejvěrnějších důvěrné styky s Unií svobody udržuje v jeho straně kdekdo.

Za všemi oficiálními i neoficiálními nabídkami, snahou získat definitivně lidovce je prakticky ze všech stran cítit i další obava. Co když se ekonomické trendy skutečně zlepší dřív, než se očekává? Pak by se sociální demokracie „historicky neznemožnila , jak si mnozí přejí. Pak by se do budoucí vlády nemuseli dostat ani ti, ani oni, a politika by tak nejméně do konce volebního období zůstala zakonzervována v dnešní podobě, nekoaliční velké koalice.

Nervozitu ve všech politických stranách umocňují blížící se jednání jejich nejvyšších grémií. Výměna postů se dá očekávat ve všech uskupeních a udržet si moc, či se k ní odrazit bude pro nynější i potencionální lídry jen a pouze otázkou toho, co dokážou pro vlastní stranu předem vyjednat.

VRCHOLNÁ STRANICKÁ JEDNÁNÍ

20. února: Republikové shromáždění Unie svobody. Volí nové vedení strany.

9. - 11. dubna: Sjezd ČSSD, který mimo jiné projedná i definitivní změny stanov strany. Podstatné je, že Miloš Zeman do nich již předem prosadil bezpodmínečně tajné volby ve všech personálních otázkách.

29. - 30. května: Sjezd KDU-ČSL. Volí nové vedení strany.

Konec roku: Kongres ODS. Volí nové vedení strany.

(pan)