Prodej špatných pohledávek začne zřejmě až po volbách
Nenajdete téměř finančníka, který by nesouhlasil s tvrzením, že největší byznys v České republice bude koupě pohledávek od České konsolidační agentury (ČKA). V zásadě jde o poslední vlnu privatizace. Ale těžko byste hledali také finančníka, který by měl s Českou konsolidační agenturou pozitivní zkušenosti. Každý se jen ptá: Proč se nebalíčkuje? Proč se neprodává? Místo toho, aby se stát rychle zbavoval špatných úvěrů, neděje se nic. Nebude-li se řešit osud pohledávek v řádu několika set miliard korun, bude to mít negativní dopady nejen na mikroekonomiku, ale i na makročísla.
Pilotní balík vyprodán.
Už více než rok uplynul od chvíle, kdy Konsolidační banka prodala pilotní balík 503 pohledávek za zhruba 300 klienty v nominální hodnotě devatenáct miliard korun konsorciu Czech Debt Vehicle 1. Tvořily ho firma Goldman Sachs, realitní společnost Flow East a IFC ze skupiny Světové banky. Vítěz zaplatil 7,1 procenta z nominální hodnoty a týdeník EURO má informace, že balík je vyprodán. Konsorciu zůstalo jen pár pohledávek, které jsou po firmách v konkursu.
Po této transakci, kterou ještě řídil Kamil Ziegler, trh nadšeně očekával, že přijdou další. Balíky se ale neobjevily, zato v „konzole“, jak se ČKA v české finanční hantýrce říká, politici dvakrát vyměnili generálního ředitele. Po Zieglerovi, který byl zárukou rychlých prodejů špatných aktiv a jenž letos 1. března slavil první úspěšný rok v čele Raiffeisenbank, přišel Ladislav Řezníček. Ten nestihl nic udělat, protože byl po 75 dnech odvolán. Dnes radí v eBance. Do jeho funkce byl instalován Pavel Řežábek z odboru vnitřního auditu Konsolidační banky. Trh před jeho jmenováním očekával, že se v čele Konsolidační banky objeví člověk s obchodními zkušenostmi. Omyl! Jen naprostý diletant by mohl mít iluze, že bývalý auditor – i Agrobanky v roce 1995 - se začne chovat jako manažer. Jak by mohl? Vždyť z pozice ředitele vnitřního auditu nemusel rozhodovat o obchodních záležitostech spojených se správou pohledávek. Řežábek nenajde za svoje půlroční působení v čele ČKA transakci, kterou může označit za větší manažerský úspěch. Přeměnit špatné pohledávky na hotovost se za působení Řežábka ve čele ČKA dařilo jen v malé míře. Navíc zdroje týdeníku EURO uvádějí, že byl vždy odpůrcem modelu prodeje aktiv, který byl zvolen při Zieglerově balíku. Lze mu věřit nyní, když říká, že chystá prodat balíky aktiv, jejichž objem by se měl pohybovat mezi pěti až pětadvaceti miliardami korun?
Vedení ČKA zrušilo výběrové řízení na pohledávky skupiny Z-Group. Přitom to byla možná jedna z posledních šancí, jak zachovat výrobu v této nemalé části hutního průmyslu (EURO 10/2002). Možnosti jsou dvě: konkurs, nebo nové výběrové řízení. Věří snad Řežábek, že nové nabídky budou lepší než ona již předložená? Nebude doba, do které bude nový tendr vyhodnocen, pro Z-Group osudná?
Brzdit! Brzdit! Brzdit!
Ve skupině státní ČKA nyní pracuje na 900 lidí. Kdyby se pohledávky rychle prodávaly, většina z nich by po roce zjistila, že nemá co na práci. Není tedy divu, že s vypořádáním úvěrů nikdo v ČKA nespěchá. Úředníci agentury sice mají nižší mzdy než zaměstnanci soukromých finančních institucí, ale kdyby se muselo hodně propouštět, mají na základě nového zákona nárok na pět platů. Takže politici, kteří sedí v dozorčí radě ČKA, nebudou mít zájem na tom, aby se úvěry, které úředníky zaměstnávají, rychle likvidovaly. Pokud se tempo prodávání úvěrů nezrychlí, Řežábkovi lidé budou mít práci ještě za pět let.
Za působení Řežábka v čele ČKA se uskutečnily největší personální změny v historii tohoto ústavu. Velká část kvalitních lidí z klíčových pozic odešla do soukromé sféry. Zbytek se drží funkcí zuby nehty.
Další problém souvisí s převáděním pohledávek IPB. Malá část již byla převedena, ale na většinu se stále čeká. ČKA se s touto skutečností vyrovná jen s potížemi, když kvalita úředníků klesá. Obrazně řečeno: v ČKA více než 900 zaměstnanců stojí jako jeden muž na brzdách.
Proč šlapat na plyn.
O problému správy špatných úvěrů se rozsáhle diskutovalo zejména ve Světové bance. Existuje mnoho dokumentů, které porovnávají efektivnost správy těchto pohledávek v centralizovaných státních správcovských agenturách, jakou je ČKA, s efektivností privátních správcovských firem. Ekonomové nadnárodních institucí i jednotlivých vlád nyní prosazují, aby špatná aktiva byla co nejrychleji převedena do privátních firem, které zajistí nejefektivnější správu.
Na základě tohoto modelu se postupuje v Jižní Koreji, v Indonésii, Malajsii a dokonce i v Číně, ale také na Slovensku a v Bulharsku. Na smutnou skutečnost, že Slováci jsou v prodeji špatných úvěrů mnohem dál než Češi, upozornilo týdeník EURO několik na sobě nezávislých finančníků.
Srovnejme tedy tento model s tím, co se děje, nebo spíše neděje, v České republice. Problémy se dají rozdělit do čtyř oblastí. V první části jednotlivých bodů popisujeme obecné důvody, druhá obsahuje názory bankéřů a analytiků ze soukromé sféry na situaci u nás.
Omezení v lidských zdrojích.
Správa špatných pohledávek vyžaduje vysokou odbornost a zkušené manažery. Státní instituce jsou při získávání takových lidí omezeny odměnami, které jim mohou za práci nabídnout, nemohou je motivovat k vyšší efektivitě bonusy, jako soukromá sféra.
Mzdy v ČKA kontroluje ministr financí a dozorčí rada. I když v minulosti bylo dosaženo takové průměrné úrovně, která převyšuje odměny státních úředníků, není možné poskytnout špičkovým odborníkům platy a bonusy, které nabízí za stejnou práci privátní sféra. Proto z ČKA odešla řada lidí. O těchto přestupech do soukromé sféry týdeník EURO v uplynulých měsících informoval mnohokrát. Dá se očekávat, že situace se bude dále zhoršovat souběžně s tím, jak budou aktiva ČKA likvidována, protože pracovníci, kteří mohou nalézt uplatnění jinde, budou ztrácet motivaci v ČKA.
Rozhodovací proces.
Kvůli zákonům a regulacím nemohou státní instituce postupovat tak efektivně jako soukromé. Státní struktury se obvykle řídí systémem zákonů, regulací a vnitřních předpisů, aby se zabránilo svévolnému rozhodování a korupci. Tento systém však také brání rychlému a efektivnímu využití obchodních příležitostí.
Rozhodovací proces a omezení daná zákony a regulacemi jsou v ČKA zvláště markantní. ČKA podléhá speciálnímu zákonu, který stanoví taxativně předmět její činnosti a některé rozhodovací procedury. Například obchody nad 500 milionů korun musí schvalovat dozorčí rada. Omezení představují také Stanovy ČKA, které zpřísňují zákon z hlediska rozhodovacích procesů. Existují i další tvrdá omezení. Jednak vycházejí ze zákona o státním majetku, který stanoví restrikce při nakládání s majetkem ČKA, jednak - a to zejména - podléhají aktivity ČKA zákonu o ochraně hospodářské soutěže. Řada aktivit je považována za veřejnou podporu a musí být schválena Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS). To se může týkat například kapitalizace pohledávek, která je jednou ze základních způsobů řešení nebonitních pohledávek. Vzpomeňme si na případ Nové huti, kdy ÚOHS nařídil vrácení úvěru, který poskytla Konsolidační banka za komerčních podmínek.
ČKA podléhá zvýšené kontrole, a to nejen dozorčí rady a vlády, ale i Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ). To je podhoubím pro alibismus, který rozhodně nepřispívá k rychlému obchodnímu řešení špatných pohledávek.
Politické vměšování.
Státní instituce jsou obvykle pod tlakem politiků, kteří mohou prosazovat své parciální zájmy nebo zájmy jistého okruhu svých voličů. Jsou tak prosazována krátkodobá a nesystémová řešení.
Dokud ČKA budou řídit a kontrolovat politici, politické vměšování bude logicky existovat. Nejde jen o prosazování osobních zájmů politiků a jejich blízkých, ale i o nátlak voličů v jejich volebním obvodu zejména letos, v supervolebním roce. V minulosti politici intervenovali za nesystémová řešení velkých podniků se svých volebních obvodech (například prosazování poskytnutí úvěrů), a to na nátlak manažerů podniků či odborářů. Ilustrativní je porovnání situace Vítkovic a Nové huti, kdy intervence Vítkovic byla poměrně slabá a podnik se podařilo ozdravit. Naproti tomu intervence Nové huti (zejména odborářů, ale i IFC) byly velmi razantní, restrukturalizace se odkládala, a místo ní vláda rozhodla o dalších úvěrech této špatně fungující firmě.
Vztah věřitel – dlužník.
Přítomnost státního věřitele vyvolává u jiných - hlavně zahraničních - věřitelů obavu, že bude mít preferované postavení. To může způsobit, že tito věřitelé se budou chtít rychleji svých angažovaností zbavit, což naruší proces ozdravení dlužníků. Dlužníci dále mohou používat pro své zvýhodnění politických nástrojů vůči věřiteli. Pokud má státní instituce přístup ke zdrojům pro financování dlužníka, ten často využívá politických nástrojů k získání těchto fondů za výhodných podmínek.
Deformace vztahu dlužník-věřitel je v ČKA zřejmá. Pokud má dlužník závazky vůči agentuře, je ostatními věřiteli považován za problematického a přístup k dalšímu financování je velmi omezen. Další formou deformace je to, že dlužníci se snaží politickými nástroji dosáhnout pro sebe výhody, což souvisí s politickým vměšováním uvedeným výše. Třetí formou je snaha dalších věřitelů vydírat stát, například: „Pokud ihned nedostanu vše zaplaceno, podám návrh na konkurs“.
ČKA jako mrazák.
Mezinárodní studie upozorňují, že pomalé a neefektivní řešení špatných pohledávek má i makroekonomický rozměr. Dlužníci, kteří nemají možnost dalšího financování, nemohou investovat, přežívají na pokraji konkursu. Pokud tato situace trvá dlouho, spotřebovávají svou podstatu a výtěžnost neřešených pohledávek se dále zhoršuje. O takových případech týdeník EURO píše každý týden, a to nejen v souvislosti s krachem IPB. Dochází tak k zamrznutí a erozi aktiv podniků místo toho, aby tato aktiva dále produkovala a z toho platila státu daně. Rychlé řešení je může odblokovat a přivést do produktivního režimu.
To se týká například i kontroverzního prodeje pohledávek s diskontem přímo dlužníkům prostřednictvím spřátelené firmy. Týdeník EURO má informace, že se to v Česku děje velmi často. Pokud je prodává státní instituce, jakou je ČKA, vždy bude existovat podezření z korupce. Když však toto řešení použije privátní subjekt, dá se předpokládat, že cena, za níž tento prodej uskuteční, je právě taková, že vyšší by již dlužník neunesl.
