Menu Zavřít

Dobré ráno, brexite! V britských volbách zvítězili ti, kdo napřed stříleli a až potom kladli otázky

21. 12. 2019
Autor: čtk

Boris Johnson dostal „jednoznačný mandát“ co nejrychleji vyvést Británii z Evropské unie. Co to bude znamenat ve skutečnosti, je druhá věc.

V pátek třináctého prosince se Britové probudili do docela jiné země, než v jaké šli večer předtím spát. Probudili se z volební noci, během níž vítězili ti, kdo napřed stříleli a až potom kladli otázky; a zajatce nebrali.

Jednoznačným vítězem se stal ministerský předseda Boris Johnson, jeho Konzervativní strana a ti z Britů, kteří si od rychlého odchodu z Evropské unie slibují radikálně lepší budoucnost. Kromě nich získali i skotští nacionalisté, kteří budou doufat ve vypsání nového referenda o nezávislosti na hrdě neevropském Spojeném království.

Mezi poraženými zůstali Labour Party i se šéfem Jeremym Corbynem, Liberální demokraté a ti Britové, kteří doufali, že se jejich země dokáže brexitu na poslední chvíli vyhnout. Tato naděje, již tak hubená, po volbách prakticky přestala existovat. O tom, jestli seznam poražených ve skutečnosti nebude podstatně delší, rozhodne budoucnost, již má v rukou Boris Johnson.

Ať už je to za námi

Staronový ministerský předseda měl o víkendu všechny důvody slavit. Jeho volební výsledek je nejlepší, jakého jeho strana dosáhla od roku 1987 v čele s Margaret Thatcherovou. Část úspěchu - neobvyklého v době přející vyrovnaným soubojům a těsným výsledkům - může Johnson právem připsat sám sobě, o část se proti své vůli postarali jeho oponenti.

Johnson a jeho australský volební stratég Isaac Levido se dokázali trefit do sílící únavy britské veřejnosti z nepřehledných tahanic okolo odchodu země z Evropské unie. Jejich slogan „get brexit done“, zhruba „sem s tím“, účinně spojil ochotu EU skutečně opustit s příslibem, že už „to brzy bude za námi“. Johnson a spol. správně kalkulovali, že opoziční labouristé nebudou schopni za sebou sjednotit proevropsky smýšlející Brity. Že se o to labouristé ani nepokusili, museli toryové vnímat jako neplánovaný předvánoční dárek. Namísto toho tým Jeremyho Corbyna neustále ustupoval doleva „až na Kubu“, jak trefně napsal deník Daily Mail.


Přečtěte si:

Výsledky voleb jsou zoufalým zklamáním, prohlásil Corbyn. Labouristé podle něj ale argumentačně vyhráli
 Šéf Labouristické strany Jeremy Corbyn


Kromě toho Johnson dokázal částečně vyvrátit časté nařčení, že mu nedostatek sebedisciplíny znemožňuje seriózní práci. Držel se jednoduché taktiky: nevtipkovat, nic zásadního neříkat a pokud možno vypadat důstojně. (Na posledním bodu odvedla podle britských novin velký kus práce Johnsonova partnerka Carrie Symondsová, pod jejímž dohledem byl ministerský předseda méně rozcuchaný, jeho sako méně zválené a kravaty vybranější, než bylo do té doby zvykem.)

Taktika nepouštět se do věcných sporů se ukázala jako účinná protizbraň proti Johnsonovu sklonu nenechat stát fakta v cestě dobrému bonmotu. Vyplatilo se to, uvážíme-li, co se stalo Jeremymu Corbynovi. Šéf labouristů zažil nejhorší den kampaně na konci listopadu, když jej zpovídal obávaný komentátor BBC Andrew Neil.

 Kde se rozhodovalo

„Jste ochoten využít této příležitosti a omluvit se britské židovské komunitě za projevy antisemitismu ve vaší straně?“ opřel se Neil Corbynovi do slabin. „Chtěl bych říct tolik, Andrewe, že naše vláda se chce postarat o všechny lidi,“ nadechl se Corbyn. „To už jste říkal mnohokrát, pane Corbyne,“ odpověděl Neil mrazivě. Následující den psaly noviny, jak Neil Corbynovi naložil, za použití mnoha barvitých metafor, nejčastěji z oblasti potravinářství.

Pak měla být řada na Johnsonovi. Vyřešil to originálně: prostě řekl, že k Neilovi nepůjde. „Jak říkal Sokrates, nezkoumaný život nestojí za to, aby byl žit,“ odpověděl novinářům, když se ho ptali na důvod. Posměch, jejž za své rozhodnutí utržil, byl zřejmě méně škodlivý, než kdyby jej Neil přitlačil ke zdi jako Corbyna.

Jestliže však nucená zdrženlivost Johnsonovi dobře posloužila před volbami, při vládnutí s ní nevystačí. To může být problém, protože slogany o rychlém brexitu nemohou zodpovědět základní otázku - jaké vztahy budou Britové udržovat s Evropskou unií po oficiálním datu odchodu. Představa, již Johnson a jeho lidé dokázali voličům vnutit, že posledním lednem je vše odbyto, je v rozporu s fakty.

Nesmysl rychle a proste

„Rychlý brexit je naprostý nesmysl,“ nebral si na to téma servítky John Bercow (v citaci listu Financial Times), do října předseda Dolní sněmovny a nejspíš jediný britský politik, jehož vážnost během tří let brexitové horečky stoupla. Mluvil o Johnsonově úmyslu uzavřít obchodní dohodu do června, aby nebylo třeba žádat o prodloužení přechodného období, režimu, jenž vejde v platnost 1. února.


Kdysi důvěryhodný nástroj přímé demokracie se proměnil v bič na příčetné politiky, kteří nadřazují rozum emocím. Čtěte více v eseji: O umění referenda


Experti, které oslovil týdeník The Economist, však tvrdí, že tak rychle dohodu vytvořit nelze. Johnson ujišťuje, že takové tempo je realistické vzhledem k faktu, že „Británie už je zcela sladěna s pravidly EU“. Johnson však patrně bude chtít mít také volnou ruku při jednání s dalšími zeměmi; a není důvod, aby mu v tom Brusel vycházel vstříc.

„Pokud bude Británie pod časovým tlakem, bude ji Evropa mít u ústí hlavně pušky a jakákoli takto narychlo vzniklá dohoda bude pro Londýn nevýhodná,“ cituje list Financial Times sira Ivana Rogerse, bývalého britského velvyslance v Unii. Pokud by navíc šlo jen o prosté odstranění kvót a celních tarifů, budou v Bruselu jen rádi; koneckonců za minulý rok čítal přebytek vzájemné obchodní bilance 96 miliard liber (ve prospěch Bruselu). „Evropská unie je dobře připravena tuhle obrovskou šanci chytit a nepustit,“ říká sir Ivan. „Není tak těžké trefit se do prázdné branky.“

A to je pouze brexit. Stranou zůstávají další témata, o nichž Johnson mluvil, ale nic konkrétního neslíbil. Patří k nim kritický nedostatek pracovních sil v oblasti sociální péče, kontroverzní záměr postavit vysokorychlostní železnici High Speed 2, jež by měla spojit Londýn se severem Anglie, nebo financování vysokého školství.

 Konzervativní masakr

A konečně jsou tu problémy, o kterých Johnson během kampaně ani nemluvil, jako například očekávaná nová vlna skotského separatismu. Její první vlaštovka už přiletěla s volbami: Skotská národní strana získala 55 z 59 tamních křesel a její šéfka Nicola Sturgeonová již řekla, že to znamená legitimizaci požadavku na nové referendum o skotské nezávislosti. Bude pikantní sledovat Johnsona, jenž poslední tři roky strávil aktivní opozicí vůči jednomu nadnárodnímu svazku, jak stejně horlivě horuje za zachování druhého takového vztahu.

Jestli to ministerského předsedu trápí, je jiná věc. O jeho stratégu Levidovi je známo, že považuje samotný výkon politické práce za zbytečný přívažek k volbám. To by bezděky dávalo za pravdu příkrému soudu někdejšího nominálního předsedy Konzervativní strany a respektovaného posledního britského guvernéra Hongkongu lorda Chrise Pattena: „Jeho principy jsou tak volné, že může udělat cokoli. Jediné, v co Boris Johnson věří, je Boris Johnson.“

Čtěte také:

Smrtící koktejl pro Británii: Johnson, brexit a skotský nacionalismus

Chce brexit i Poláky. Britská firma je za levnou sílu z Východu ráda

Corbyn by při novém referendu zůstal neutrální. Bez brexitu ekonomiku neoživíme, tvrdí Johnson

Bude britské zdravotnictví na prodej? Američané mají zájem, tvrdí Corbyn

Británie odejde z EU na konci ledna, oznámil Johnson po drtivém vítězství

bitcoin_skoleni

Sturgeonová chce další referendum o skotské nezávislosti. Johnson to odmítá

  • Našli jste v článku chybu?