Audit kvality pro zaměstnávání postižených vyvolává spory, zda z něj někdo nechce udělat výnosný byznys
Český člověk je tvor vynalézavý. Mnozí už objevili, nakolik výnosné může být provozování zdravotnických nebo sociálních služeb. Týdeník Euro narazil na novou aktivitu, která by mohla neziskovým organizacím generovat desítky milionů korun ročně, pokud by se ji podařilo implementovat do zákonů. Vše se točí okolo zaměstnávání lidí se zdravotním postižením. Ostatně stát na jedno pracovní místo vytvořené pro hendikepovaného člověka přispívá ročně až 50 tisíci korunami.
Nestranné posouzení
V roce 2007 vznikl Nadační fond pro podporu na zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Jeho zakladatelkou byla zdravotní sestra a nynější poslankyně za ODS Lenka Kohoutová. Zástupkyně občanských demokratů, která se do Sněmovní ulice dostala díky preferenčním hlasům, je v charitativních kruzích považovanou aktivistkou. Ve správní radě fondu usedl také jeden z jeho spoluzakladatelů, souputník bývalého pražského primátora Pavla Béma a někdejší radní pro sociální oblast Jiří Janeček.
Nadační fond, který Kohoutová s Janečkem zakládali, je vlastníkem ochranné známky Práce postižených, již firmám propůjčuje na dva roky formou licence prostřednictvím Sdružení pro oceňování kvality (SOK). Sdružení zajišťuje audit, jenž je pro udělení nezbytný a jehož vypracování přijde v první fázi minimálně na dvacet tisíc korun bez DPH. Stejnou částku zaplatí firma ucházející se o licenci po dvou letech za nové posouzení (viz Kolik stojí ochranná známka Práce postižených).
Ochrannou známku může nadační fod propůjčovat díky tomu, že se Práce postižených v květnu roku 2010 stala součástí takzvané Národní politiky kvality. Tento vládní projekt má na starost ministerstvo průmyslu a obchodu a v jeho rámci vybírá neziskové organizace, které udělují certifikáty, jako je zmíněná Práce postižených, Czech Made, Ekologicky šetrný výrobek a další. Nevládní organizace pak mají zaručit nestranné posouzení.
„Účelem ochranné značky je především udržitelnost vhodných pracovních míst pro osoby se zdravotním postižením, podpora, zviditelnění, propagace produktů a práce osob se zdravotním postižením a jejich zaměstnavatelů,“ zdůvodňuje existenci značky Práce postižených a užitečnost auditu na svých webových stránkách Sdružení pro oceňování kvality (SOK).
„Dostali jsme se ke dvěma zakázkám za dva a půl milionu od Všeobecné zdravotní pojišťovny, ale nakonec se nerealizovaly. Ale na druhé straně jsme získali dva kontrakty od člověka, který nám chtěl pomoct, a ta značka v tom asi nějakou roli sehrála. O prodloužení značky bych uvažoval, pokud bychom to nemuseli platit, protože na to peníze nemáme,“ řekl týdeníku Euro Zdeněk Kout, majitel severočeské tiskárny D. Z. P. zaměstnávající hendikepované.
Z desetitisíců desetimiliony
Když se před časem na ministerstvu práce a sociálních věcí připravovaly změny v zaměstnávání hendikepovaných lidí, účastnili se jednání mimo jiné zástupci Svazu českých a moravských výrobních družstev, Národní rady osob se zdravotním postižením i zmíněného Nadačního fondu pro podporu na zaměstnávání osob se zdravotním hendikepem. „Na ta jednání chodila i poslankyně Kohoutová. Zjednodušeně řečeno, chtěli jsme eliminovat podvodníky, kteří na zaměstnávání postižených vydělávají. Mezi témata, která nebyla v první fázi akceptovatelná, patřily i registry náhradního plnění a různé certifikáty. Paní poslankyně prezentovala názor, že firmy s certifikátem by měly jakousi bonitu. Na těch jednáních to padlo hned několikrát,“ sdělil týdeníku Euro zdroj z ministerstva práce a sociálních věcí, který si nepřál být jmenován.
Někteří úředníci ministerstva nabyli dojmu, že Lenka Kohoutová vyvíjí snahu, aby se certifikace firem zaměstnávajících hendikepované nevládními neziskovými organizacemi dostala do zákona jako povinná. Proti tomu se však Kohoutová ohrazuje: „Žádné uzákonění auditu kvality zaměstnavatelů zdravotně postižených neprosazuji. Dlouhodobě se účastním debaty o potřebě standardizovat kvalitu zaměstnavatelů osob se zdravotním postižením, aby bylo jasné, že stát vynakládá veřejné prostředky na tyto služby účelně. Vzhledem k pravidlům koaliční spolupráce má ale v této oblasti poslední slovo ministerstvo a pan ministr Jaromír Drábek.“
V současnosti audit poskytuje pouze SOK a značku Práce postižených využívá devatenáct firem. > Pokud by však byla certifikace uzákoněna, z několika stovek tisíc vybraných korun se rázem stanou desítky milionů. V minulém roce totiž přijalo dotace na zaměstnávání postižených osob více než 2100 subjektů, což znásobeno nejnižším poplatkem za audit kvality by do pokladny nevládní neziskové organizace připlulo rázem 42 milionů korun. Zároveň je velmi pravděpodobné, že by se o prosazení dalších podobných ochranných značek do Národní politiky kvality začalo snažit více neziskových organizací.
Něčí kšeft
Bez zajímavosti není, že v červnu roku 2010 rozhodla rada hlavního města Prahy o subvencování „projektu ochranné známky tak, aby podpořila kvalitní zaměstnavatele zdravotně postižených na svém území“. Na magistrátu tehdy zodpovídal za sociální oblast jeden ze zakladatelů fondu Jiří Janeček. „V žádném případě to nevnímám jako střet zájmů, jen podotýkám, že jakékoli dotace pro činnost neziskových organizací schvalovala jedenáctičlenná rada a nakonec i zastupitelstvo hlavního města Prahy,“ reagoval Janeček na otázky týdeníku Euro.
Výkonný ředitel Sdružení pro oceňování kvality Miloslav Handl tvrdí, že Jiřího Janečka nezná. „V nadačním fondu, se kterým spolupracujeme, je paní Kohoutová pouze předsedkyní správní rady. Nijak se na činnostech, které pro fond dělá SOK, nepodílí. Jak vyplývá z výpisu z rejstříku nadačního fondu, tak je s panem Janečkem jedním z deseti spoluzakladatelů fondu. Pana Janečka jsem nikdy neviděl a na činnosti, na které SOK a fond spolupracují, pan Janeček nijak neparticipuje,“ dodává Handl.
A vysvětluje výši poplatků, které je třeba vynaložit na auditu kvality SOK. „Prostředky z poplatků uvedených ve Statutu kapitola 10 kryjí náklady na posuzovatele, zápis licence do rejstříku Úřadu průmyslového vlastnictví a režijní náklady SOK související s programem Práce postižených. V případě nutnosti kontrolního posuzování se neplatí žádný poplatek, náklady nese plně SOK,“ říká Handl.
Zmíněný projekt nicméně kritizuje také předseda Národní rady osob se zdravotním postižením Václav Krása. „Vím, že to paní poslankyně Kohoutová dlouhodobě prosazuje. Připadá mi to velmi zvláštní. Máme tu zákony, a když zaměstnavatel splní to, co mu zákon ukládá, aby dostal příspěvek, nevidím smysl tomu dávat nějakou značku. Navíc za ty peníze,“ míní Krása. Podle něj by takto nastavená certifikace neměla být v žádném případě povinná. „Národní rada je také zaměstnavatelem, zaměstnává přes padesát procent osob se zdravotním postižením. Nedovedu si představit, že by se to takto uzákonilo, to by zase byl něčí kšeft. Možná kdybychom vydávali takovou značku my, bylo by to prestižnější, protože jsme prestižnější organizací. Ale vůbec o tom neuvažujeme. A už vůbec ne o tom, že bychom si za to nechali platit takové peníze,“ konstatuje Krása.
