Miroslav Kurka začal s otcem po „sametové“ revoluci podnikat v textilní výrobě. Velké peníze však vydělal až díky kuponové privatizaci. Dnes tento nenápadný muž ovládá tři desítky firem s miliardovými aktivy.
Autor: Archiv Miroslava Kurky
Přestože se Miroslav Kurka narodil a žil v Praze, za vizí zbohatnout v době porevolučních velkých příležitostí odešel z centra veškerého dění jinam. A rovnou do patriotské Ostravy, kde Pražáky nemají zrovna v lásce. „V Praze to začalo ještě o něco dříve a vše bylo v ekonomickém pronájmu. V podstatě nebylo možné získat podnikatelské prostory,“ vysvětluje tento neobvyklý krok. Jak však v té době ještě „spící černá perla“ republiky tehdy přivítala přivandrovalce ze vzdálené matičky Prahy? „Přijali mě velice dobře. Ostrava byla již tehdy kosmopolitním městem,“ říká.
Z „učňáku“ na vysokou
Kurka nejprve musel zažít paradoxy socializmu a nastoupit do učení na obor obráběč kovů. „Hlásil jsem se na střední školu, ale neměl jsem to úplně dobré po stránce původu rodičů, tak jsem se tam nedostal,“ líčí dnes již s úsměvem těžké začátky. Matka totiž pocházela ze statkářské rodiny a tito lidé byli komunistům trnem v oku v jejich vizi kolektivizace zemědělství. A nepohodlné děti nehodlali nechat studovat za dělnické peníze. Oba rodiče navíc pracovali v obchodních pozicích. „Stal jsem se dělnickým kádrem a měl jsem jednodušší se dostat na vysokou školu,“ vzpomíná. Přitom zjistil, že není technickým typem a mnohem lépe se cítí v humanitních a ekonomických oborech. Cesta z učňáku s maturitou na vysokou však byla velmi neobvyklá, všeobecně se předpokládalo, že absolvent skončí u stroje. „Mirek však svými studijními výsledky jasně ukazoval, že na to má,“ tvrdí spolužák Karel Heřman. Za ta léta se podle něj moc nezměnil, již od mládí byl klidný a cílevědomý.
Po vystudování vysoké školy ekonomické v roce 1984 svou pracovní kariéru zahájil jako vedoucí finančního oddělení ve Státním výzkumném ústavu ochrany materiálu v Praze. Tehdy vydělával podle tabulek pár tisícovek měsíčně. Později zastával stejnou funkci v pražské Sigmě. Krátce po pádu socializmu přestal pracovat pro jiné a rozjel svou podnikatelskou dráhu, nejprve jako fyzická osoba v oblasti oděvní výroby. „Nechal jsem práci a Prahu za sebou a přijeli jsme do Havířova. Všichni si klepali na hlavu, co tady budeme dělat,“ říká.
Modráky vyměnil za kvádro
Kurkova společnost Tradetex začínala jako konkurence Řempa, jež žilo z dřívějšího státního monopolu. „Byl to takový moloch, který dodával, co a kdy se mu zachtělo. Začali jsme tak v prvním roce obchodovat s pracovními oděvy, které jsme kupovali od místních výrobců, například Otavanu,“ vzpomíná. Peníze na rozjezd půjčila rodina a přátelé, nikoli banky. „Požádali jsme několikrát o úvěry, a kdybychom ty peníze dostali, byli bychom dnes dvojnásobní,“ tvrdí. Dařilo se jim, i když v počátcích se svou ženou a malými dětmi bydleli na chatě a spávali na matracích, protože veškeré peníze putovaly do podnikání. Nyní bydlí ve velkém rodinném domě, u něhož je zaparkováno Audi A6. „Během jednoho roku jsme vydělali první milion korun a v rámci malé privatizace koupili provozovnu v Orlové, kde se šily pracovní oděvy,“ probírá se časem. Počáteční zhruba padesátka zaměstnanců se rozrostla na 200 lidí. Vydělané peníze však měly brzy najít zcela jiné uplatnění.
Přes úspěch v textilním byznysu Kurka stále tíhnul k „svému“ finančnictví a teprve nastupující velká privatizace byla pro něj tou pravou životní šancí. „Vyhodnotili jsme, že to je úžasná podnikatelská příležitost, kdy se jednou za století budou přesunovat a měnit majetkové podmínky, a chtěli jsme být u toho,“ prohlašuje rezolutně. To asi cítil kdekdo, Kurka to ale dotáhl až na vrchol. Investiční fond Prosperita, který založil rovněž se svým otcem, v první vlně kuponové privatizace získal patnáct tisíc fyzických investorů, v druhé vlně dokonce padesát tisíc. „Každý třetí či čtvrtý Ostravan byl v Prosperitě,“ počítá. Kdo neměl tisícovku na kuponovou knížku, tomu půjčili. Průměrně na jednu knížku získali majetek v hodnotě přibližně čtyřicet tisíc korun. „Bylo to dobré, získané body jsme nadstandardně investovali,“ popisuje.
MIROSLAV KURKA |
Datum narození: 16. února 1961 Bydliště: Ostrava Majetek: vlastní podíly firem v hodnotě kolem čtyř miliard korun |
Od drobných investorů začali vykupovat akcie investičního fondu s cílem získat strategické podíly ve vybraných společnostech. „Mnoho lidí tehdy nevidělo v akciích majetek a rádi je za peníze vyplacené na ruku prodávali,“ podotýká. A právě k těmto výkupům používali prostředky nashromážděné v Tradetexu. Prosperita, na rozdíl od řady jiných fondů, přitom funguje do dneška. „Investiční fond Prosperita při svém založení vykazoval jeden milion korun základního kapitálu. Majetek ve fondu se navýšil po první a druhé vlně a aktuálně spravujeme přes 1,1 miliardy korun,“ vyčísluje Kurka. Nynější transformovaný otevřený podílový fond má 3400 investorů. Své body mu svěřil i „soused z lavice“ Heřman. „Podíl jsem si ponechal dodnes, nehodlám jej prodávat,“ ujišťuje.
Sedm až osm miliard Kurkův holding Prosperita, který zastřešil tyto aktivity, tak ovládl dlouhý seznam společností, mezi něž patří například České vinařské závody, Vinium, realitní Toma, výrobce pístů Almet, Energoaqua, slévárna Kdynium či firma s manipulační technikou Mate. Kurka jej rovným dílem spoluvlastní s otcem, většinu právních záležitostí ale již vzhledem k věku otce vykonává sám. Oklikou se také vrátili jako majitelé k Otavanu a nechávají si jej zřejmě více z nostalgie. „V dnešní době je textilní a oděvní průmysl popelkou, protože konkurence, která přichází z Číny, Indie a Turecka, je tak vysoká, že domácí firmy v podstatě jen obchodují,“ míní. I Otavan, který měl před deseti lety šest závodů, musí šít v Bulharsku. Počet zaměstnanců klesl ze dvou tisíc na 250 osob. „Už je to pro nás okrajová investice, soustřeďujeme se na developerskou činnost, energetiku a odpadové hospodářství,“ vyjmenovává. Celkem má rozhodující podíly ve třech desítkách podniků. „Pohybuje se to kolem sedmi nebo osmi miliard korun v aktivech,“ zdůrazňuje. Podílí se též na záchraně výrobce technických tkanin Kordárna, kde získal asi 20 procent v rámci konsorcia investorů pod vedením Jet Investments. „Naším záměrem je v budoucnu tento podíl prodat,“ dodává. In vino prosperitas Zajímavou součástí Kurkova impéria je vinařství, které bude mít odbyt vždy. „Je to i srdeční záležitost, osobně mám víno rád,“ svěřuje se. Když se v roce 1996 z kuponovky do jeho fondu dostaly České vinařské závody (ČVZ), byly podle něj totálně vykradené. Zachránil je Sklepmistr, který se vyrábí desítky let. „Dodnes nedokážu pochopit, jak je to víno oblíbené. Každým rokem zvyšujeme prodej tohoto stolního vína, zatímco v odrůdových a jakostních vínech nastal v loňském roce určitý pokles,“ kroutí hlavou. Jde o mix moravského i italského vína, cukr nahradil zahuštěný vinný mošt. Problémy nastávají i s paděláním této značky. „Teď zrovna řešíme přes policii nedávno objevené falzifikáty s ofocenými vinětami,“ stěžuje si. Tyto nechvalně proslulé případy se objevují každým rokem, vzhledem k rychlému objevení však nepůsobí významné ztráty. ČVZ poté koupily stoprocentní podíl v jihomoravské společnosti Vinium, která byla připravena na konkurz. Banky se však podařilo přesvědčit o možnosti restrukturalizace firmy. „Nejdůležitější bylo přestěhování veškeré činnosti ČVZ do Velkých Pavlovic, kde se zdvojnásobila výroba a tržby této skupiny,“ míní. Náklady se snížily o desítky milionů. Jestliže tehdy dluhy dosahovaly 260 milionů korun, nyní je sto milionů splaceno. Kurka se tak trochu snaží i z vlastních pohnutek. „Já piju naše víno, v současné době mi chutná Dornfelder,“ uvádí Kurka. Jde o hutné a lahodné víno původem z Německa, které se nyní pěstuje i na Moravě. Výborná úroda byla například v loňském roce. Tuto část impéria Kurka proto nehodlá prodat. Stres musím vybouchat Soukromý život však takto naplánovat nelze, což Kurka poznal, když se po více než dvaceti letech manželství rozvedl. Manželství mu přineslo syna Vladimíra (25) a o dva roky mladší dceru, obě děti nyní studují v Praze. Výrazně musel omezit styky s kamarády ze studií, kteří v podstatě všichni zůstali v Praze. „Kontakty jsou teď podstatně menší, je to daleko a mám hodně práce a cestování. Pokud se vidíme nebo si občas napíšeme, tak velmi sporadicky,“ líčí určitou „daň z přesazení“ kořenů z pražské půdy na severní Moravu. Na druhou stranu zde nalezl ideální podmínky pro svůj oblíbený sport – tenis. „Během krátké doby ze sebe vybouchám stres, což mi hodně pomáhá,“ vysvětluje. Je také generálním partnerem turnaje ATP v Ostravě. „Dříve jsme více pomáhali fotbalu, ale nevěděli jsme, jestli je to dobře nebo špatně,“ líčí poměry ve sportu číslo jedna. Na druhou stranu na golf, který je velmi oblíbený mezi smetánkou, má ještě prý dost času. „Chodit po stráních celý den, na to ještě nemám čas.“ Pokud se k raketě nedostane, jde alespoň na procházku. Zdravý životní styl podtrhuje častou konzumací zeleniny a ovoce, někdy se ale rozpomene na dřívější „nezdravá“ léta. „Zhřeším občas i kvalitně udělaným vepřovým kolenem,“ odkrývá gastronomické slabosti. V manželství totiž vážil o dvacet kilogramů více. „Pořád mi bylo špatně a polykal jsem tablety,“ kroutí nyní hlavou. Po návštěvě lékaře se začal více hlídat. „Během půl roku jsem hodně zhubl, přestala mě bolet hlava,“ pochvaluje si. Životosprávu přenáší i na své podřízené, jimž „není radno“ chodit s ním do restaurací. „Nenechá mě ani vybrat si podle mé chuti,“ čertí se na oko předseda dozorčí rady holdingu Martin Ciežák. Kurka je podle něj přísný i na plnění pracovních povinností, na druhou stranu nikoho nepotopí. Další Kurkovou zálibou je cestování, naposledy byl dvakrát po dvou měsících za poznáním v Austrálii. „Nyní uvažujeme, že bychom tam otevřeli pobočku,“ nezapře byznysmena, který i na „dovolené“ nezapomíná na obchod. U protinožců jsou podle něj zajímavé investiční možnosti, zejména v dobývání rud. K jednání s obchodními partnery zase třeba využije příjemného prostředí veletrhu vín v Itálii. Expanduje do realit Po vystěhování vinařství z Prahy na Moravu zůstal rozsáhlý areál v Nuslích opuštěný. „Soustřeďujeme se také na developerskou činnost. Připravujeme tam developerský projekt v hodnotě zhruba jeden a půl až dvě miliardy korun,“ plánuje Kurka. Vyrůst by tam měly obchody a půdní byty a v sousedství domy se stovkami bytů. Projekt je ve stadiu územního rozhodnutí, zahájení stavby první etapy předpokládá v příštím roce, první nájemníci se budou stěhovat rok až dva poté. Firma již má zkušenosti s developerskou činností například v Tomě v Otrokovicích, ve Valašském Meziřící rekonstruovala budovu. „Nyní předěláváme bývalou Karnelu v Prostějově na byty, působíme i v Hulíně,“ doplňuje. Na byty přestavují i bývalý pivovar v centru Olomouce. V současné době uvažuje i o otevření dalších asi dvou investičních fondů kvalifikovaných investorů, případně možnosti spoření na důchod přes podílový fond. Konkurence ve správě finančních prostředků je však podle něj obrovská, každá banka a pojišťovna bombarduje své klienty nabídkami investičních služeb. „To je problém při získávání nových klientů,“ zvážní. Hlavní činností je však správa majetku. „Nakupujeme a prodáváme společnosti. V poslední době spíše nakupujeme, protože nejlepší ceny jsou v době krize,“ tvrdí. Plány s Orco nevyšly **
Ne všechny transakce se však povedly podle původních záměrů, zejména když se Prosperita angažovala v realitní a developerské společnosti Orco. Podíl během loňska dokonce ještě navýšila na 5,02 procenta. Na konci ledna 2009 vlastnila 338 tisíc akcií, což představovalo 3,09 procenta Orka. S nákupem však zřejmě měli vyčkat. Část balíku totiž nakupovali v době, kdy se Orco obchodovalo na pražské burze za více než 200 korun za akcii, cena poklesla na polovinu v době, kdy již získali většinu akcií. „O Orco jsme se strategicky zajímali již delší čas. Od konce předminulého roku, v době, kdy se nám zdály akcie podhodnocené, jsme se rozhodli postupně nakupovat podíl v rozsahu pěti a více procent. Předpokládáme, že náš podíl budeme ještě o něco navyšovat,“ plánoval tehdy Kurka. Dnes je situace diametrálně odlišná, Prosperita všechny akcie Orka letos prodala a plány smetla ze stolu.