Profesor Nouriel Roubini předpovídá konec recese na rok 2011
Proslavil ho pesimismus. Jeho chmurné předpovědi týkající se prasknutí realitní bubliny a následného hospodářského propadu mu vynesly přezdívku Dr. Doom, doktor Zkáza. Teď však profesor Nouriel Roubini z Newyorské univerzity přichází s překvapivým výhledem. Věští konec recese a navzdory mnohým nástrahám i ekonomický růst a chválí záchranářskou politiku americké administrativy, především mnohými zatracovaného ministra financí Timothyho Geithnera.
Neurochirurgie se železnou palicí
„Musím jim vyjádřit uznání, protože za necelý měsíc u moci dosáhli tří významných politických úspěchů,“ říká na adresu Obamy, Geithnera a spol. Roubini. Na mysli má prosazení 800miliardového stimulačního balíčku – vytvoření programu, který má omezit počet zabavených domů v důsledku nesplácení hypoték a přijetí plánu na vyvedení toxických aktiv z bilancí bank. „Myslím, že se politika ubírá správným směrem.“
Kritiky se od něho naopak dočkala měnová rozhodnutí guvernéra Fedu Bena Bernankeho a jeho předchůdce Alana Greenspana. Roubini jim vyčítá, že neúměrně dlouhou dobu udržovali úrokové sazby na příliš nízké úrovni, což vytvářelo podhoubí pro ničím nepodložený růst cen. Oficiální politika Fedu dle něho zněla: na cestě vzhůru se s (cenovou) bublinou nemá nic dělat. „Argumentovali tím, že ve skutečnosti nelze poznat, zda jde o bublinu. A pokud by se ji přece jen pokusili delikátně ‚propíchnout‘, bylo by to jako provádět neurochirurgii železnou palicí,“ přirovnává padesátiletý profesor.
Každá bublina však jednou splaskne sama a napáchá škody. Burzovní trhy se sice vždy jakžtakž vzpamatují, ale ztráty v reálné ekonomice jsou obrovské. Existuje tedy nějaké řešení, jak tomu předejít? Dle Roubiniho spočívá v tom, že by se centrální bankéři měli pokoušet bubliny usměrňovat v době, kdy vznikají, a nezabývat se až následky způsobenými jejich prasknutím.
Růst bez bublin
Většina ekonomů se shoduje, že pokud už bublina splaskne, je třeba, aby centrální banky snížily úrokové sazby téměř na nulu a napumpovaly do ekonomiky peníze. Jednoho dne však pohotovost skončí. Pak nastane problém vypořádat se s postraními efekty takových opatření. Roubini dokázal před třemi lety téměř přesně předpovědět důsledky tehdejší expanzivní měnové politiky. Co by tedy dle něho měla americká vláda dělat nyní, aby toho nemusel celý svět v roce 2012 litovat? „Dokonce i ta nejlepší politika má nezamýšlené následky,“ upozorňuje profesor. A vyjmenovává tři oblasti, v nichž si musí dávat Obamova administrativa pozor. První z nich je bankovnictví. Roubini, stejně jako nositel Nobelovy ceny za ekonomii Paul Krugman a další tvrdí, že spousta bank je slabších, než se zdá. Doporučuje jejich okamžité dočasné znárodnění, vyčištění a opětovný prodej soukromníkům.
Další důležitou oblastí je monetarizace dluhu, tedy vlastně tištění peněz. Na rozdíl od republikánů, kteří se domnívají, že vláda teď moc utrácí a bude toho litovat, Roubiniho spíše zajímá, jak mimořádné fiskální stimuly včas zastavit. Zatím se však neobává, že by se dodatečné peníze přelily do vyšší inflace. Banky si dle něho velkou část hotovosti ponechávají, a proto tyto peníze nepůsobí inflačně.“ Později – Roubini se domnívá, že v roce 2011 – však recese skončí. Banky začnou mít opět potřebu půjčovat, lidé a podniky budou mít o úvěry zájem a budou chtít peníze utratit. Pak nastane čas na to, co Roubini nazývá „exit strategií“. Zjednodušeně řečeno, jde o odsátí části peněz z oběhu, aby netlačily na růst cen domů ani akcií a nevytvořily tím další bublinu. Podotýká však, že to bude „vskutku velmi, velmi složité“.
Otázkou je, zda americká ekonomika je vůbec schopná růst, aniž by to bylo zásluhou nějaké „bubliny“. Roubini je v tomto ohledu realista: „Potenciál pro náš budoucí růst je nižší kvůli nadbytku, který jsme měli.“ Udržitelný rozvoj může dle něho spočívat v pozvolných investicích do infrastruktury, v přetváření lidského kapitálu či v obnovitelných zdrojích, možná v nanotechnologiích. „Bude problém najít nový růstový model. A nebude to snadné.“