Lednový růst cen zaskočil nejen mluvící hlavy analytiků, ale asi i centrální bankéře, kterým se minulý týden třásla ruka tak, že ji nedokázali zvednout pro další navýšení sazeb. Objektivně vzato to mají těžké. Rizik před naší zpomalující ekonomikou je mnoho. Měli by si ale vzpomenout, že ze zákona mají odpovědnost pouze za inflaci. A že brzdí hospodářství, by je v situaci, kdy ceny rostou více, než by měly, nemělo zajímat.
Riziko, že se inflace rozjede mnohem více, než si nyní připouštíme, přitom není zrovna malé. Masivní růst mezd jednak posiluje poptávku po zboží a říká si o zdražení všeho, na co se koukneme. A za druhé, vyšší mzdy znamenají rostoucí náklady, které zaměstnavatel prostě ze své kapsy platit nebude a ani nemůže. Ceny výrobců v průmyslu a stavebnictví rostou meziročně tempem kolem čtyři procent a v cenách spotřebitelských se to musí dříve, nebo později projevit. A zřejmě se to již projevuje.
Jakkoli opticky je za růst inflace odpovědná především energetika a bydlení, to půl procento, které poslední měsíc naskočilo nad očekávání, muselo vzniknout jinde. Energie si experti v ČNB do budoucího vývoje - vzhledem k jejich slušné předvídatelnosti dané cenovou regulací - dokáží započítat velmi přesně a o bydlení toho vědí taky dost.
Čtěte komentář: Přidušené banky se budou bránit
Problém je ten, že tyto inflační tlaky vydrží dlouho. Jak mělo zrychlení cen zpoždění vůči růstu platů, tak nyní zdražování vydrží nějaký čas potom, co mzdy zpomalí. A to navíc nelze v dohledné době čekat i přes brzdící ekonomiku, protože pořád funguje státní sektor, kde mzdy rostou bez ohledu na efektivitu a vývoj ekonomiky a tyto tlaky přenáší stálým nasáváním další a další pracovní síly.
Zdá se zjevným, že jestřábi - ještě loni bojující v bankovní radě s inflací - tak nějak odletěli. A bylo to předčasné. Měli by se vrátit. České úrokové sazby by měly být citelně výše. Jak kvůli rostoucím cenám, tak proto, aby byly na úrovni, z níž se dají snižovat tehdy, až to bude zase potřeba.