LYŽOVÁNÍ NENÍ JEN ŘEZÁNÍ OBLOUKŮ NA UROLBOVANÝCH SJEZDOVKÁCH NEBO BĚHÁNÍ VE VYSOUSTRUŽENÝCH STOPÁCH NA BĚŽECKÝCH STADIONECH, ALE TAKÉ DOBRODRUŽNÝ POBYT V ZASNĚŽENÉ PŘÍRODĚ A PŘEKONÁVÁNÍ JEJÍCH NÁSTRAH.
Skialpinizmus, freeriding, heliskiing a backcountry
Jestli chcete něco takového zažít, půjdete s módou. Z každého zimního katalogu na vás totiž v současné době vykoukne aspoň jeden snowboardista v prašanu nebo lyžař ve skalnatém kuloáru. Díky kvalitnímu oblečení, bezpečnostní výstroji a ovladatelným lyžím můžete vyrazit do terénu bez většího rizika. Ale pozor - na nepřipravené lyžaře čeká nebezpečí vždy. Pokud se necítíte silní v kramflecích, sežeňte si proto předem specializovaného instruktora.
DO TERÉNU BEZ NÁMAHY
„Den instruktora je stejně drahý na sjezdovkách i mimo ně,“ říká Philippe Calvin z francouzského Valdisére, který učí lyžovat v renomované škole École du ski francais. „Rozdíl je ovšem v tom, že na sjezdovky můžu vzít až deset klientů a mimo ně jen dva.“ Zatímco se tedy deset klientů na sjezdovce podělí o náklady a každý zaplatí za výuku v přepočtu necelých tisíc korun, jízda v panenském terénu vyjde každého na čtyři tisíce korun. Ježdění v prašanu pomocí lanovek, kterému se říká freeride, je nejjednodušší způsob terénního lyžování. Vyžaduje jen fyzickou kondici a vedoucího, který zná místní lavinové podmínky. Veškeré vybavení je stejné jako na normální sjezdování nebo snowboarding, pouze je nutné se vybavit bezpečnostními pomůckami (viz rámeček). Pokud chcete od lanovky kousek poodejít a jste snowboardistou, pořiďte si sněžnice, abyste se dostali, kam potřebujete. Velmocí freeridingu je Francie, především Chamonix pod Mont Blankem a La Grave pod La Meije.
DLOUHÉ TÚRY V HORÁCH
„My lyžařští instruktoři se můžeme se zákazníky pohybovat jen v areálu střediska v dosahu lanovek a první pomoci příslušníků Ski patrol, kdežto horští vůdci se naopak vydávají do opuštěných údolí a na osamocené hory,“ připomíná valdiserský Philippe Calvin. Horský vůdce je přibližně stejně drahý jako instruktor, ale při vícedenních túrách je nutné mu platit navíc dopravu, ubytování a jídlo. Třídenní túra na známý vrchol tak může lyžaře vyjít až na třicet tisíc korun. Pokud túru na lyžích berete jen jako výlet, říká se tomu skitouring. Pokud se výstupy blíží horolezectví a občas musíte slanit skalní nebo ledové prahy, říká se takovému lyžování skialpinismus. Budete k tomu potřebovat speciální bezpečnostní vázání na sjezd i chůzi, boty sloužící jako pevné přeskáče i měkké pohorky, stoupací pásy k nalepení na skluznici a podle náročnosti vyjížďky i horolezecké vybavení. Téměř vždy se s sebou bere cepín, mnohdy lano, mačky, karabiny a další lezecké pomůcky. Zemí zaslíbenou pro lyžařské vysokohorské túry je Rakousko. Češi velmi často zajíždějí na Slovensko.
VRTULNÍKOVÉ OPOJENÍ
Sjezdy v nejvzdálenějších a nejopuštěnějších horách si lze užít bez větší námahy. Stačí naditá peněženka nebo tučná bankovní karta. V údolí nasednete do vrtulníku a ten vás pohodlně vynese do lyžařského ráje. Horský vůdce potom se skupinou lyžařů sjíždí strmými svahy, ledovci a údolími, kam byste se jinak dostávali několik dní. Proti helikoptérám v horách mají námitky ochránci přírody a mnohdy i místní lidé, a tak je heliskiing ve většině Evropy zakázaný. Jedna z mála zemí, která ho povoluje, je Itálie. Za jednu jízdu zaplatíte skoro pět tisíc korun. Rájem pro vyznavače heliskiingu je ruský Kavkaz, kde létají bývalé vojenské vrtulníky v oblasti nejvyšší hory Elbrus. Nejlepší lyžování v nadýchaném suchém sněhu ovšem poskytuje Aljaška. Ti nejmovitější jsou ubytovaní na lodi zakotvené u pobřeží a vrtulníkem podnikají výpady do okolních hor. Taková dovolená vyjde na několik set tisíc korun.
VOLNÁ PATA
Ne všichni lyžaři jsou příznivci divokých sjezdů. Mnozí si raději užívají romantického putování krajinou. K tomu se hodí vázání s volnou patou a pohodlné teplé boty. Jestli raději sjíždíte či máte rádi historický styl lyžování, pořiďte si telemarkovou výstroj. Zatáčky projíždějte v pokleku, do kopce choďte důstojně vzpřímeně. Pokud tíhnete spíše k běžkám, je pro vás to pravé ořechové backcountry. Tímto anglickým slovem se označují hodně široké běžky s hranami, bytelné kotníkové boty a masivní vázání do terénu, kde nejsou projeté žádné běžecké tratě. Jestli tam najdete nějaké stopy, tak budou nejspíše od medvěda. Základnou backcountry lyžování a lyžařské turistiky vůbec je Skandinávie. Jezdí se tu vícedenní túry od srubu ke srubu, kde lyžař jednou za týden potká dřevorubce nebo lovce kožešin na sněžném skútru. Jinak je v lesích a na zamrzlých jezerech sám. Většina srubů je otevřených a přespání je v nich bezplatné. Fortelné terénní běžky jsou ovšem oblíbené i v USA. BC-běžky jsou vhodné i pro většinu českých a slovenských hor, kde se kvalita sněhu mění po každém ujetém kilometru.
