Dobrý večer, dobrou noc, čest práci

O nejodolnějším hrdinovi televizní historie

To se to sepsalo banalit. Že Krakonošova sojka z Krkonošských pohádek symbolizuje StB, zatímco hajnej je ztělesněním oportunisty. Anebo z jiného konce: Maxipes Fík je příběhem o integraci menšiny do většinové společnosti. „Čtyřprocentní minoritě“ se prý líbili dva spoře odění hoši žijící pospolu v pařezové chaloupce. Pat s Matem coby alegorie bezvýchodnosti plánovaného hospodářství. To všechno se sepsalo.

Co by tomu všemu asi řekli děti? Chce se nám polemizovat v tom smyslu, že například titulek tohoto časopiseckého textu by četli bez dobových podtextů a jízlivostí, tak, jak je napsán. Čest práci těch, kdo Večerníček a jeho seriálové opusy vytvářeli! Protože o profesionálním výkonu, jaký v české televizní tvobě stěží hledá obdobu, nemůže být pochyb. Dobrá, polemizujme.

PŘED a PO

Večerníček slaví narozeniny!!!

Nevím, co tomu pokřiku říkaly vaše děti. Ty mé přiváděl šišlavý, až vlezlý tón sborového hesla takřka po celý rok k šílenství. V březnu to snad ještě šlo. Ale na podzim už si zacpávaly uši. Dost! křičíval jeden. Je to protivný! volala druhá. Jak to, že má narozeniny tak dlouho?! ptal se třetí.

Musím říct, že sám bych si té monotónnosti nevšiml. Dospělý svět je na něco takového zvyklý: Večerníček slaví čtyřicet let, tak proč bychom to večer co večer nekřičeli? Stále stejně, bez jakékoliv obměny, nápadu či překvapení?
Ona drobnost mi pomohla uvědomit si dvě základní skutečnosti: dospělý se vždycky bude jenom domnívat, co ten nekonečný seriál pohádek pro děti znamená. A pak, že jde o fenomén, který je jednoduchými poučkami prakticky neuchopitelný.

Kolektivní hranice Večerníček bezpochyby představuje jakousi jistotu. Uznávám, že bezdětní tohle úplně neocení, ale v řadě rodin funguje pravidelná televizní pohádka coby pevný orientační bod, důležité rozhraní mezi dnem a nocí. Svým způsobem jde o dětské časové znamení, které může představovat mnohem hlubší roli, než se na první pohled zdá. Večerníček je spolehlivý, vždycky přijde včas a téměř nikdy nezklame. Skoro se chce provokovat: může se dítě takhle bezvýhradně spolehnout i na rodiče?

I když mé děti na Večerníček takhle fixovány nejsou a nesledují jej pravidelně, stejně vědí, kterou část dne zrovna žijí: už je PO, anebo teprve PŘED? Pokud je PŘED, cítí se svobodněji. Vědí, že tím pádem ještě NĚCO mají před sebou. A pokud je PO? Ta představa je někdy až stresuje. Znamená to, že už je čekají spíše jen povinnosti a spánek, jenž vnímají jako konec takřka definitivní. Vida: takže Večerníček lze pojímat i jako fenomén hranice. Hranice mezi prožíváním a koncem. Mezi bytím a nebytím.

Samozřejmě, že tento druh fenoménu mohl vzniknout až ve věku televize, protože Večerníček se takhle nabízí všem a ve stejný čas. Znamená to, že dokonce i ti, jejichž životní styl je nevečerníčkový, případně televizor vůbec nevlastní, jsou Večerníčkem buď nějak ovlivněni, anebo jeho existenci přinejmenším vnímají. V čase, kdy společný svět dětí, konverzujících ve školkách a školách, často určuje právě televize, není jednoduché nastolit jinou, individuální a alternativní rodinnou jistotu. Například čas PŘED čtením knihy a PO čtení knihy vždycky bude časem soukromým a ono intimní čtení nikdy nebude tou společnou hranicí, jež problikává ve většině českých oken. Zda je to špatně, dobře, anebo zda je to jedno, ponechávám na vlastní úvaze čtenářově.

Střetnutí hlouposti s fištrónem Všimněme si, že neuvažujeme o jednotlivých pohádkových seriálech. Kde je Mach a Šebestová? Kde Maxipes Fík? Nebo Krkonošské pohádky?

To, čím se Večerníček stal, tedy jakousi institucí, není paradoxně na obsahu pohádek až tak závislé. Samosebou, že udržet čtyřicet let pozornost druhých, znamená být dobrý. Ale ona instituce se již svým způsobem jednotlivým seriálům vymkla. Žije si vlastním životem a trvalo by dlouho, než by ji případná série dětem nesrozumitelných příběhů zahubila.

Velkou výhodou Večerníčku je, že „začíná“ stále znovu a nepodléhá racionálnímu a estetickému hodnocení dospělých. Zatímco stále opakovaný začátek brání seriál proti stárnoucím dětem (které ve chvíli, kdy by se kterýkoli z příběhů mohl v jejich očích „přežít“, vyrostou z Večerníčkovy papírové čepice a nahradí je mladší, dychtivá a zvědavá generace nových diváků), to, že jsou Večerníčky určeny primárně dětem, ochraňuje Večerníček proti světonázorovým kotrmelcům a problémům jejich rodičů. Krásným příkladem jsou třeba ony Krkonošské pohádky. Kolik textů o nich bylo po roce 1989 napsáno! Pokud se týká scénáře, jde určitě o jeden z nejideologičtějších Večerníčků, podporujících ty nejprotivnější předsudky šířené v Československu od padesátých let napříč celou socialistickou epochou: Trautenberk, neschopný hlupák, terorizující celé hory od spravedlivé čeládky po komunisticky smýšlejícího Krakonoše, je samozřejmě Němec, navíc „pán“, a tedy i soukromý vlastník.

Přiznám se, že když některý z těchto „spravedlivě třídních“ příběhů dnes vidím, chce se mi protestovat podobně jako těm komentátorům, kteří nazvali Krkonošské pohádky „dětským majorem Zemanem“. Ale potíž je v tom, že dětem nic takového nevysvětlíte, ba co víc, ony s největší pravděpodobností sledují úplně jinou rovinu příběhu: zcela nepolitické střetnutí hlouposti s fištrónem, neomalenosti s laskavostí, dobra se zlem. A v tom, marná sláva, tyhle příběhy neselhávají. Jsou schematické tak, jak dítě potřebuje, jsou srozumitelné, chvílemi vtipné a pro dětského diváka dobře zahrané.

A teď naostro! Samozřejmě, že zmíněná povaha Večerníčků nepředstavuje hodnověrnou výmluvu, které by se měli dospělí, již o dramaturgii rozhodují, držet. Zesměšňování jakýchkoli skupin lidí, ať už historických nebo současných, zůstává v dětském podvědomí i přesto, že ve svých osmi letech případnou demagogii nevnímají.

Na druhou stranu jsem si vědom faktu, že by leckdo mohl argumentovat i opačně: právě díky tomu, že byl Večerníček vždycky určen „jenom“ pro děti, mohli se na jeho tvorbě před rokem 1989 podílet i lidé, kteří ve světě dospělých publikovat nesměli, anebo se ve Večerníčku směla čas od času objevit i témata, jež byla normálně komunistickým režimem zapovězená. Mám na mysli například scénáře Ivana Klímy, Jiránkovy králíky z klobouku s nepřehlédnutelným „protistátním“ ekologickým podtextem či drzé Macourkovy dialogy mezi Machem, Šebestovou, Jonatánem a dalšími postavami jednoho z nejúspěšnějších večerníčkových seriálů vůbec. Jenže: i když je právě řečené nutno brát v úvahu, tenhle historický rys bychom neměli přeceňovat. Spíše než na co jiného poukazují tyto „propustky“ nevhodným autorům na zvrácenost komunistického režimu, jenž považoval dětskou tvorbu za méněcennou. Zkrátka, hlavně ať nám neoblbnou dospěláky, k dětem je klidně pusťme.

Žádný časopisecký text nemůže být recenzí čtyřicetileté animované, loutkařské, herecké či vůbec dětské tvorby. To proto zde nenajdete krtečka, Hurvínka, Spejbla, Štaflíka a Špagetku ani obyvatele žijící v mechu a kapradí. Zajímá nás fenomén Večerníčku jako celek a v tomto kontextu je dobré položit si také tuto kacířskou otázku: posledních čtyřicet let si Večerníček odžil především v době československého socialismu a po roce 1989 vegetoval dlouho v jeho dobovém stínu (přinejmenším v tom smyslu, že Česká televize automaticky většinu starších seriálů opakovala) - jenže co bude dál?

Čtyřicetiletému Večerníčku je nutno přiznat, že v evropském televizním kontextu takřka nemá obdoby. Ale ať se to České televizi líbí nebo ne, těch prvních čtyřicet let bylo paradoxně snadných. Důkazem skutečné síly bude teprve příštích čtyřicet let. Jak to?

Za prvé: přežije Večerníček, zařazený v exkluzivním televizním čase, souboj veřejnoprávní instituce s komerčními stanicemi?

Za druhé: dokáže být dnešním novorozencům současníkem? Nespolehne se na „zaručená“ opakování?

A za třetí: zbudou na jeho originální tvorbu vůbec peníze? V éře, kdy se není třeba utíkat k „dětským“ žánrům?

Socialismus v Československu fenomén Večerníčku založil. Svobodné časy jej mohou rychle pohřbít. Ostatně: moderní životní styl se již ze své podstaty brání jakémukoli kolektivnímu prožívání volného času. Natožpak času PŘED a PO.

Michal Dvořák Autor je spolupracovníkem redakce

Kateřina Krejčí

Paní Večerníčková

Šéfdramaturgyně Centra tvorby pro děti a mládež pečovala o Večerníčka 36 let

Jsou opravdu televizní pohádky vysílané před zprávami nejvíce oblíbené u dětí? Vždyť dělí jejich svět od světa dospělých. To je ta chvíle, kdy jejich společný čas vyprší. Malí se musejí odebrat do svých postelí. Rodiče spřádají jiné plány. V ten okamžik se naplňuje známé klišé, že Večerníček je pořadem pro celou rodinu. Drahnou část života ho do světa vyprovází Kateřina Krejčí, nyní šéfdramaturgyně Centra tvorby pro děti a mládež České televize.

Tušila jste, když jste se s Večerníčkem poprvé potkala, že to bude po tak dlouhou dobu vaše hlavní pracovní náplň? Večerníček na obrazovce, to bylo pro mne jako pro diváka úplné zjevení. A tak, když mi ještě na škole nabídl tehdejší šéfredaktor Dětské redakce ČST Lubor Pok, na sklonku roku 1969, zda bych nechtěla jít jako elévka právě do skupiny Večerníčku, neváhala jsem ani minutu. Tehdy ji vedl Zdeněk Storch a mými zkušenými kolegyněmi, které mě učily řemeslu, byly Irena Povejšilová a Eva Povondrová. Jako další výrazná dramaturgyně později nastoupila do Večerníčku též Marie Kšajtová. Když už mluvím o učení se řemeslu, neboť dramaturgie animované tvorby má svoje naprosto přesně daná a specifická pravidla, nemohu nevzpomenout režiséra Eduarda Hofmana, který v té době vedl TAT – Televizní animovanou tvorbu, a který mi jako vynikající profesionál a trpělivý starší kolega též velmi pomohl, zrovna tak jako Jarmila Turnovská, šéfdramaturgyně Dětské redakce.

Podvečerní pohádky začala tehdejší Československá televize vysílat v roce 1963. Běžely jen v neděli, jmenovaly se Stříbrné zrcátko a pamětníkům uvízl jeden z jejich protagonistů - Robot Emil. Jeho partnerkou byla teta Boženka, ztvárněná herečkou Jitkou Frantovou. V té době již slavil úspěchy rozhlasový Hajaja. Zrodil se Večerníček jako jeho mediální soupeř? V té době se myslím vůbec nedalo mluvit o nějakém mediálním soupeření. Je ale pravda, že rozhlasový Hajaja byl pro Milana Nápravníka, který vymyslel Stříbrné zrcátko, jistým vzorem. Já sama jsem Milana Nápravníka již osobně nezažila, neboť po vstupu vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 volil emigraci.

Znělka s klukem v papírové čepici je nejstarší českou televizní znělkou a je zároveň jednou z nejstarších v Evropě. Není čas na její proměnu? V žádném případě! Kontinuita, která se tím zachovává v mezigeneračním střídání diváků u obrazovek, je stále nesmírně pozitivní. Nikdo si nikdy nespojoval, alespoň o tom nevím, kluka v papírové čepici s totalitní ideologií, která zde vládla. Pohádky se vyprávěly vždy – v dobách dobrých i zlých – a pro televizní pohádku na dobrou noc není lepší devízy než stálý a neměnný pozdrav chlapečka z obrazovky. Mocní tohoto světa odcházejí a přicházejí, Večerníček zůstává.

Večerníček má ve vesmíru svou planetku, kterou objevil český hvězdář Petr Pravec. Neměl by někdo z tvůrců využít tuto skutečnost pro nový námět? My všichni, kteří jsme kdy měli tu čest a možnost pro Večerníček pracovat, jsme pyšní a spokojení, že právě on má svou planetku. Kdo jiný už by ji měl mít!
Co se týká užití konkrétního chlapečka Večerníčka jako hrdiny kresleného či loutkového seriálu – to je věc, o které se mnohokrát uvažovalo, ale má to hned několik ale… Jednak už nežije geniální Radek Pilař, který mu dal výtvarnou podobu, stejně jako dalším postavičkám, dodnes žijícím na televizním nebi: Rumcajs, Manka a Cipísek jsou ty nejslavnější. A pak, a hlavně - Večerníček dětem pohádky přináší, je zahalený jistým kouzlem tajemna, je to postavička, která přilétá a odlétá, my přesně nevíme odkud a kam se zase vrací… A myslím si, že je to dobře, že nesmíme chtít znát všechna tajemství dobra, kterého je jistě Večerníček reprezentantem. Že někde musí zůstat kousek oné zahalené země pohádkových příběhů, že musíme vědět a věřit, že všechno není a nebude na prodej…

Za svá čtyři slova Dobrý večer! a Dobrou noc! dostal tehdy pětiletý Michal Citavý honorář šedesát korun československých. Jaké jsou průměrné náklady na vznik jednoho dílu? Vydělal si za ta léta Večerníček sám na sebe? Výroba animovaných filmů je všude na světě nákladnou záležitostí. Musím v této chvíli připomenout, že hlavně díky kontinuitě výroby původních českých animovaných seriálů právě pro Večerníček a díky České televizi zůstala po rozpadu státních filmových institucí zachována i kontinuita české animované tvorby. Česká televize vyrábí animované seriály Večerníčku v zakázce, v mnoha studiích animované tvorby a od příštího roku i ve vlastní výrobě. Navazuje se na tradici již zmíněného TAT a vzniká televizní studio pro animovanou tvorbu vybavené nejmodernějšími technologiemi. Co se týká peněz na zakázkovou výrobu, přijde jeden díl seriálu Večerníčku, samozřejmě dle náročnosti zvolené technologie, přibližně na pět až šest set tisíc korun. Česká televize tím plní svůj úkol jako televize veřejné služby a podporuje původní národní tvorbu v oblasti, na kterou se tvůrcům jinak velice těžko shánějí finance. Jestli si za ta léta Večerníček sám na sebe vydělal, nejsem schopná odhadnout. Vím jenom, že animovaná tvorba je tradičním exportním artiklem České televize.

Rekordní prodej zaznamenal seriál Pat a Mat, který viděli diváci v téměř devadesáti zemích světa. Proč myslíte, že to byl právě tento pořad? Můj osobní názor: tento seriál je beze slov, to je pro prodej vždy velká devíza. Není primárně určený pouze nejmenším dětem, to je jeho další vklad, a pak - příběhy laskavých nešiků jsou srozumitelné divákům ve všech světadílech.

Byl některý ze seriálů výrazně neúspěšný? Samozřejmě, že se v produkci za oněch čtyřicet let najde i mnoho méně úspěšných. Ať už špatným odhadem potenciálu při volbě látky a způsobu zpracování, či také zapadla díla kvůli využití jednodušších technologií, které stačily v době vzniku pohádky, ale nyní už by neměly v konkurenci s novějšími díly naději na příznivé přijetí u diváků. Ovšem i ony seriály, které se již nevysílají v termínech Večerníčků, nacházejí své uplatnění v méně exponovaných dětských časech. Večerníček vždy byl a nadále zůstává výkladní skříní, kam se zařazují ty nejlepší a nejoblíbenější tituly.

Agentura OMD uskutečnila letos výzkum, z nějž vzešel nejoblíbenější Večerníček. Čtvrtina dotazovaných hlasovala pro Pohádky z Mechu a kapradí, druhý byl Rákosníček a třetí Krkonošské pohádky. Ty jsou jediným čistě hraným Večerníčkem. Neměl nikdo další zájem točit hrané Večerníčky, je to o hodně nákladnější? Tak zájem by určitě byl. My se tomu ale bráníme právě z toho důvodu, že díky Večerníčku se udržuje tradice české animované tvorby pro děti. A protože animovaný film patří k tradici české kultury, kterou je zapotřebí nejen udržovat, ale také rozvíjet a kultivovat a která má mimo Českou televizi jen velmi omezené možnosti, preferujeme pro tento vysílací formát právě ji. Hrané pohádky se natáčejí pro nedělní odpoledne, v příštím roce se zvýší jejich počet na deset a přibude i hraný seriál pro děti; ten se objeví na obrazovce v roce 2007.

Pravidelné televizní večerníčky znají děti v Polsku, Německu a Maďarsku. Východoněmecká televize začala tento dětský pořad vysílat v roce 1959. Pohádky na obrazovku přivádí vousatý mužíček - Sandmann. O čem vypovídá skutečnost, že jsou to převážně země východního bloku, v nichž se tyto pořady vysílají? Připomněla bych ještě Slovensko, kde dětem přivádí na obrazovku večerní pohádku bača se svým psem. Pravidelná pohádka na dobrou noc hrála u nás v dobách totality roli pozitivního ostrůvku, kde se nemluvilo o úspěších brigád socialistické práce, kde skřítkové neaplaudovali na sjezdech, kde dobro a zlo byly jasně definovány. Možná, že to tak probíhalo i v ostatních zemích…

Dostupné statistické údaje uvádějí, že průměrně denně sleduje Večerníček čtvrt milionu dětí. Nechala si Česká televize zpracovat průzkum o věkovém rozvrstvení malých diváků? Víte, která skupina dává čemu přednost? Naši nejvěrnější patří k sledované věkové skupině čtyři až devět let. Nicméně u Večerníčku platí, že i věkové skupiny čtyři až čtrnáct, jakož i dospělí, což je v tabulkách sledovanosti kolonka 15 +, se na Večerníček hojně dívají, takže takzvaný share i rating se chlapečkovi s čepicí drží stabilně na velice slušných číslech.

Konkurenční stanice nasazují programy pro malé příznivce televizní zábavy v dřívějších časech, než je termín těsně před zprávami. Nepřemýšlíte o jiném časovém nasazení Večerníčku? Obdobně jako znělka je i zařazení na určitý čas návykovým faktorem, který buduje důvěru k pořadu. Nemyslíme, že by bylo dobré měnit něco, co se po tak dlouhou dobu osvědčuje.

Jaké nové projekty chystáte? Příští rok jde do výroby deset nových seriálů pro Večerníček, diváci je ovšem na obrazovkách uvidí až v roce 2007. Samozřejmě, že i v roce 2006 se objeví nové večerníčkovské tituly: jsou to například třináctidílný seriál Čtyři uši na mezi, pokračování seriálu Honzík a Samuel, další příběhy kachny Matyldy či nový loutkový seriál o skřítcích Hajadla.

Večerníček 1964-2005

Premiéry Večerníčkových pohádek, jak byly postupně uváděny v jednotlivých letech

1964 Robot Emil (ještě bez Večerníčkovy znělky) 1965 Kluk a kometa 1966 Příhody kocoura Damiána
Pohádky ovčí babičky
Ze sovětské tvorby pro nejmenší
O husičce Balbínce
Sněhová královna
Příhody kapitána Pöttkena 1967 Pohádky tety Boženky
Pan malíř Puntík
Obrázková knížka
Broučci (Trnka)
Záhada kostěného knoflíku
Pohádky skřítka Zavřiočka
Pohádky ze všech konců světa
O loupežníku Rumcajsovi 1968 Pohádky na přání
Příhody mluvících zvířátek
Pavlíniny písničky a povídačky
O vodníku Česílkovi
O Vítkovi a Majdalence
Pohádky z mechu a kapradí
České pohádky

1969 Pes Filipes a spol.
O Gulíkovi a Jepince
Dobrodružství veverky Zrzečky

1970 O klukovi z plakátu
Klaun Kiri
Hup a Hop
U nás v Kocourkově
Detektivní kaleidoskop
Andersenovy pohádky
Bertíkův pohádkový zvěrokruh
O vepříku a kůzleti
U nás v Kocourkově
Dobrodružství kapitána Pöttkena

1971 O Krakonošovi
Pardoubek a Žambourek
Pohádky z papíru
Kavkazské pohádky
Bertíkův pohádkový kolotoč
Tam, kde vychází slunce
Severské pohádky
Kodýtkův detektivní seriál
Saturninova dobrodružství
Štaflík a Špagetka
Já a můj pes

1972 Na návštěvě u Spejbla a Hurvínka
Kozlík Matěj
O strašidýlku Famfulínkovi
Africké pohádky
Pohádky ze všech koutů světa
Náš děda
Piháček
Pohádky námořníka Ferdy
Pohádky z Japonska
Rámusíci
Vietnamské pohádky
Pohádky pro psa
Medvídek K
O loupežnickém synku Cipískovi
Meduška
Kouzelný koberec
Maková panenka

1973 Pinocchiova dobrodružství
Kalimero
Malování na počkání
Pepa Bublina
Co je co
Pohádky ze šípkového keře
Neuvěřitelné příhody
Kačírek Kvaki
Strašidelné romance
Štěpánčin domek na kolech
Ze slovenských pohádek
Statečný Ušáček
Neználkovy příhody
Koníček Largo
Německé pohádky
Cvoček astronautem

1974 Pásli ovce valaši
Kluci, pozor
Indiánské pohádky
Přeslička a Prokůpek
Lužickosrbské bajky
Krkonošská pohádka
Pohádky banánových ostrovů
Prasátko Rochátko
Lupy de Lup
Jen počkej!
Pohádky pro Kačenku
Pohádky pro pejska
Přešívané pohádky
Příběhy telátka Kopejtka
Pohádky z iglú
Honzíkova dobrodružství
Znovu u Spejbla a Hurvínka

1975 Říkání o víle Amálce
Viktor a Horác
Pohádky Bolka a Lolka
Pohádky strýčka Jedličky
Polské báchorky
O krtkovi
Kašpárek, Honza a drak
Pohádky rýžového klasu
Štěpánčin domek na kolech
Příběhy z medové stráně
Bolek a Lolek na prázdninách
Doktor Bolíto
Co vyprávěl strom Kandalí

1976 Bolek a Lolek vyjíždějí do světa
Domino
Ze sovětské tvorby pro nejmenší
Pohádky dědečka Cypriána
Festival československé televizní tvorby
Maxipes Fík
Francouzské pohádky
Piháček na venkově
O skřítku Chlupáčkovi
Srbské pohádky
O Petrovi
Příběhy z manéže
Bolek a Lolek na Divokém západě
Černobílý Petr
Příhody kocoura Bobka
Pohádky stříbrného carství
Slon Dominik
Příběhy čokoládového panáčka
O Mikešovi

1977 Šavlojedy
Samá voda
Vlaštovičky
Pařízek a Parůžek
Byla jednou koťata
Příhody z našeho domu
O Sazinkovi
Bodrík
Vynálezce Dobromír
Frak, postrach koček
Sedmkrát o Honzovi
Kokrháček a Kdákalka
Kalendář
Medvídek Petzi
Týnka a knížkový Petr
Borůvka a Kvítko
Čárymáry s veverkou
Lišák a straka
Drak nebožák
Dorotka
Rákosníček a hvězdy

1978 Pásli ovce Valaši
Plstěné pohádky
Velká perníková pohádka
Putování pana Ťapka
Příběhy kolem nás
Jak Bzuk a Ťuk putovali za sluníčkem
Bubetka a Smítko
Vzpomínky slavného lovce
Pohádky pro oslíka
Pohádky z květináče
Malá zlá kouzelnice
Příhody skřítka Dzina
O hajném Robátkovi a jelenu Větrníkovi

1979 O světě
Tip a Tap
Příhody opičáka Hanumana
Únos Baltazara Houbičky
Ježeček Pícháček
Medvídek Ušáček
Pohádky z děravé kapsy
Pohádky z Polska
Pohádky z dalekých zemí
Dobrodružství Péti Světošlápka
Bob a Bobek - králíci z klobouku
Dášeňka

1980 Kašpárek, Honza a ti druzí
Kocour Vymňouk a jeho přátelé
Pablo a jaguár
Pohádky opeřeného hada
Slavný lovec Pampalini
Sedmibarevný týden
Příběhy požární stanice
Kominíček
Ferda a jeho přátelé
Pohádkový dědeček
Kosí bratři
Flok a Flíček
Putování skřítka Hajáska
Perly
O zvířátkách pana Krbce

1981 Zajíček Vrtulníček
Hry Bolka a Lolka
O makové panence a motýlu Emanuelovi
Tři svišti
Pohádky z lipových špalíčků
Pět draků vodáků
O panence Apolence
Robertek a Zulajda
Medvídek Sněhůlek

1982 Povídání z bílých strání
Hlemýžď Matěj a skřítek Vítek
Kouzelník Mařenka
Zázraky bez čarování
Příhody Frnka a Pírka
Ve dvou se to lépe táhne
Makový mužíček
Podivná přání telátka Kopejtka
Mach a Šebestová
A je to… Kosí bratři a větrný kohout
Káťa a Škubánek

1983 Pohádky do postýlky
O Cvrčkovi
Panáček Bomiňa a panenka Palele
Kluci z mraveniště
Cvalda Olda
Jehláček a Bodlinka
Kouzelník Žito
Drobné trampotky Petříka Sobotky
Domeček u tří koťátek
Sedm havránků
Mecháčkovy pohádky
O chytré kmotře lišce
Anička skřítek a Slaměný Hubert
Rákosníček a jeho rybník
Divoké sny Maxipsa Fíka

1984 Čipera
Zvonky
Pohádky pro benjamínky silničního provozu
Kluci a hvězda
Nejkrásnější bajky světa
Skřítkova dobrodružství
Medvídek Paddy
Čajda a Obřisko
Pes Poldík
Malá čarodějnice
Příběhy včelích medvídků

1985 Kocourek Filemon
Sněhulíci
Dobrodružství pavoučka Štěstíka
Petřík a Lucinka v zemi pampelišek
Zmatky kluka Zmatlíka
Vodouch a jeho kamarádi
Z klokaní kapsy
Pes, kocour a … Hrnčíř Macek od Malacek
Pohádky z Větrné Lhoty
Vodník Čepeček

1986 Učedník kouzelníka Čáryfuka
Kryštof a nebeský kůň
Mořeplavci
Richard Sloní srdce
Panáček Paneláček
Lunetka, Martin a … Dobrodružství kocoura Leopolda
Kubula a Kuba Kubikula

1987 Jája a Pája
Autíčko s červeným srdcem
Rodina Nessových
Sádlík a Hryz
O človíčkovi
Marcelko a děda Bonifác
Pohádky z první třídy
Lišák Leon
Kamarádi, uličníci a medvídek Chlup
Pohádky o mašinkách
Ahoj, nebe!

1988 Příhody kocourka Damiána
Klaun Am
Hugo z hor
Olympiáda Bolka a Lolka
O Markétce
Ferko a Ambróz
Sluneční panenka a dešťový panáček
Jak zajíc přechytračil líného myslivce
Pan Duha
Co se děje v trávě
O panence Blažence
O Kubovi a Stázině
Žofka a spol.

1989 Velryba Decimálka
Radovanovy radovánky
Poslední drak
Rybář Holátko
Dům ve Sluneční ulici
Medvěd 09
Kamarádka Pimpa
Cesta do hlubin kočičí duše
Koulelo se jablíčko
Tom a Jerry
Pohádky pod stromeček

1990 Rok se skřítkem Vítkem
Pestrý život jedné kočky
Bolek a Lolek
Vynálezy pana Bartoloměje
Velrybí domov

1991 Terezka v nesnázích aneb Hopkin zasahuje
Delfín Filík
Kleofášovy trampoty
Robot mezi námi
Příhody malého klouzka
Psí kusy
Mudra
Podivuhodné příběhy Šimona a Penelopky
Pan Huu

1992 Pingu
Vilík ucho sem, ucho tam
Z deníku opičáka Maka
Lux a Delux
Třída jako řemen
Tři bratři a Josefína
Dívejte se
O Pratondovi
Bubla Fráček
O škole na muřích nohách
Dobrodružství Lapky a Ťapky
Kotě z Kocourkova
Ledová planeta Země

1993 Pozor, bonbón
Psí trampoty
Méďa Béďa
Šibal
Pták Gabo
Barney
Havran Ric
Balabánci
Království květin
Cesty formana Šejtročka
Z deníku žáka III.B aneb Edudant a Francimor

1994 Nádherný sen Ferdinanda Nádherného
Bambulka a Bazilínek
Béda rošťák
Dobrodružství Bertíka Veverky
Ovocňáci
Pat a Mat
Indické pohádky
Volbeci
Pěšinka a mrzoutek
Kač, kač, kač
Tukaní odborníci
Krokodýl Kryštof
Ahoj, bráško!
Pavouk
Ze života čápů
Klaun Bozo
Jak Ťuk a Bzuk nechtěli, aby pršelo

1995 Průšvihář
Ze života rodiny Horáčkovy
Musti
Dva ve fraku
Pohádky o ztracených zoubcích
Klok, Kloček a pes Dingo
Broučci

1996 Příběhy otce bobra
Kdo to klepe na dveře
Medvídek Bojan
Běla a malý čaroděj
Přátelé z džungle
Dobré chutnání, Vaše lordstvo
Pohádkový poklad
Pasáček Asaf
Žofka ředitelkou ZOO

1997 Hurvínek vzduchoplavcem
Tuláček
O skřítku Racochejlovi

1998 Nils a divoké husy
Bugo a Pikola
Dobrodružství na pasece
Lískulka
Pruhovaní kamarádi
Putování za švestkovou vůní

1999 Štuclinka a Zachumlánek
O raráši Mlíkovi
Dobrodružství pod vrbami
Toronto Tom, kocour z Ameriky
Mach a Šebestová na prázdninách
Bubáci a hastrmani

2000 My tři braši od muziky
Kluci ze zámku
Matylda
Jak to chodí u hrochů
Broučci 3

2001 Méďové
Kamarádi pana Semtamťuka
Vánoční koledy

2002 Čarodějné pohádky
Oštrozok
Já Baryk
Cesta tří králů

2003 Vydrýsek
Bob a Bobek na cestách
Do pohádky
Bráškové (vlci)

2004 Mire bala kale hin
Pat a Mat se vrací
O Kanafáskovi
Pučálkovic Amina
Méďové II

2005 Méďové III
Jak to chodí u hrochů II
SOSáci
Kajetán a modrá liška
Honzík a Samuel aneb Kudy vede cesta na sever
Do pohádky II
Mach a Šebestová na cestách

(Kompletní databázi Večerníčků s podrobným vyhledáváním podle různých parametrů naleznete na internetových stránkách Roberta Štípka na adrese vecernicek.eweb.cz.)