Třinecké železárny se odvolávají na Špidlův slib
Česká vláda je v podezření, že hodlá svalovat vinu na Evropskou komisi. Když kabinet Vladimíra Špidly na konci května rozhodl, že se v Bruselu poptá na možnost poskytnutí státní pomoci Třineckým železárnám ve výši dvou miliard korun, vyvolal právě tento dojem. O způsobu restrukturalizace českého ocelářského průmyslu je totiž dávno rozhodnuto. Příslušný protokol obsahuje Přístupová smlouva o vstupu Česka a dalších zemí do Evropské unie, kterou svým podpisem stvrdili i nejvyšší čeští představitelé. Na základě tohoto protokolu mají státní pomoc dostat společnosti Nová huť, Vítkovice Steel a Válcovny plechu. O Třineckých železárnách se nikde nepíše.
Přesto se zdá, že ministerstvo průmyslu a premiér Špidla nepovažují věc za prohranou. Je pravděpodobné, že vládní právní experti doporučí, aby se čeští vyjednavači odvolali na tu část protokolu, v níž se uvádí: „K veškerým následným změnám celkového restrukturalizačního plánu a jednotlivých plánů musí dát souhlas Komise, popřípadě Rada.“ Nic tedy není předem vyloučeno. Kateřina Jandová z právní kanceláře Gleiss Lutz říká, že cílem tohoto ustanovení rozhodně nebylo umožnit nějakou zásadní změnu plánu a poskytnutí veřejné podpory další firmě. Připouští nicméně, že kdyby Evropská unie projevila politickou vůli, mohla by souhlasit. Onu politickou vůli ze strany Bruselu ovšem Jandová neočekává.
Proč Třinec vypadl?
O upřímnosti vládních snah je přesvědčen předseda dozorčí rady Třineckých železáren Tomáš Chrenek. To, že jeho firma při loňském jednání s Evropskou komisí vypadla ze seznamu firem, jež mají mít nárok na státní pomoc, považuje za chybu bývalé vlády Miloše Zemana. „Všechny členské i kandidátské země unie se snažily řešit restrukturalizaci ocelářství komplexně jako záležitost celého odvětví,“ uvedl Chrenek v rozhovoru pro týdeník EURO.
Materiál ministerstva průmyslu, který vzala vláda na vědomí, se s Chrenkovým názorem shoduje: „Ve všech etapách řešení byly Třinecké železárny neopomenutelnou součástí programu restrukturalizace.“ Ministerstvo argumentuje, že pokud třinecká firma na rozdíl od jiných společností státní pomoc nezíská, bude muset čelit nerovným podmínkám. Pokud bychom přijali tento pohled na věc, jeví se nezařazení Třineckých železáren na seznam skutečně jako chyba, za níž by bylo zodpovědné především bývalé vedení ministerstva průmyslu.
Slovo premiéra.
Chrenek se odvolává na svůj rozhovor s Vladimírem Špidlou těsně před posledními parlamentními volbami – tehdy současný premiér řídil ministerstvo práce a sociálních věcí. „Špidla mne ujistil, že Třinecké železárny jsou součástí komplexního řešení,“ říká Chrenek. Dodává, že premiér tato svá slova nikdy nezpochybnil.
Šéf dozorčí rady železáren se shoduje s českým velvyslancem v Bruselu Pavlem Teličkou v tom, jaký by měl být další postup: Restrukturalizační plán (včetně státní pomoci) pro Třinecké železárny schválí vláda, poté se k němu vyjádří Úřad pro ochranu hospodářské soutěže a příslušná žádost následně poputuje do Bruselu. Tento scénář ovšem vyžaduje, aby svou představu pozměnil Špidlův kabinet. Vláda totiž chtěla znát postoj Bruselu ještě předtím, než sama plán schválí. „Evropská komise se nemůže zabývat něčím, co neexistuje,“ zdůrazňuje Chrenek.
Kritici pomoci Třineckým železárnám namítají, že odmítavých stanovisek zazněla z Bruselu už řada. Ministerstvo zahraničí upozornilo, že negativní stanoviska k veřejné podpoře železárnám zaujaly bruselské podvýbory pro vnitřní trh a pro obchod a průmysl. Novou žádostí se nicméně bude muset Evropská komise zabývat. Pak bude záležet na tom, jak silné argumenty česká strana předloží a jak je bude schopna prosazovat.
Kouká celá Evropa.
Právníci Martin Nedelka a Kateřina Jandová z kanceláře Gleiss Lutz nicméně připomínají, že po uzavření Přístupové smlouvy je ve hře všech 25 zemí, jež tento dokument i se zmíněným protokolem podepsaly. Ani velvyslanec Telička nepředpokládá, že by se veřejnou podporou zabývala výhradně Evropské komise. „Členské státy by se určitě o celou záležitost velmi zajímaly,“ uvádí bývalý šéf týmu, který vyjednával s Evropskou unií.
Tomáš Chrenek přesto soudí, že schválení pomoci Bruselem je reálné. Argumentuje tím, že Třinecké železárny zahájily restrukturalizaci už v roce 1996 v dobré víře, že stát bude přistupovat k restrukturalizaci celého ocelářského odvětví komplexně. Vynaložily na ni zhruba deset miliard korun. Státní pomoc by nepožadovaly, kdyby se stát nerozhodl uhradit část restrukturalizačních nákladů také jiným firmám v Česku.
Navíc Chrenek míní, že veřejná podpora Třinci by byla v souladu s tím, jaký důraz Evropská komise přikládá regionální politice. V případě, že státní pomoc poskytnuta nebude, Třineckým železárnám nezbude než snižovat náklady tak, aby se vyrovnaly s kritérii, jimiž unie poměřuje životaschopnost hutnických podniků. Tím by se ovšem omezily také výdaje na výstavbu podnikatelské zóny, budování sociální sítě a hrozilo by rozsáhlejší propouštění zaměstnanců, tvrdí Chrenek.