Schvalování reformy veřejných financí se blíží do finále. Zatím však není jasné, jak všechno dopadne, natož zda vůbec bude reforma schválena. I když zatím nic nenasvědčuje tomu, že by se na poslední chvíli "utrhnul" nějaký koaliční poslanec a vládu nepodpořil, nic není zcela jisté.
Odhodlání k reformám může být nahlodáno i odborářskými protesty, zvláště pokud bude jejich intenzita nadále vzrůstat. Nikde zatím není řečeno, jakých obrátek mohou nakonec nabrat, nemluvě o tom, že se mohou některé typy protestů odborářským bossům vymknout z rukou. V úvahu je ale třeba brát i to, že kroky, které vláda zamýšlí provést, jsou pouze počátkem skutečné reformy, která by měla být daleko důslednější a razantnější. To, co však bylo přijato dnes, je za současné politické konstelace maximum možného. Důležité je však ono sousloví „za současné politické konstelace“. Nabízí se otázka, zda za konstelace jiné by byla reforma hlubší a důslednější. Svou verzi má v dohledné době představit ODS - na základě prvních signálů lze doufat, že její návrh bude přesně to, co veřejné finance v současnosti potřebují. Ale i pro ODS platí to, co o ostatních politických stranách. Jedna věc jsou programové dokumenty či předvolební sliby, druhá pak konkrétní realizace. V případě ODS je tu ještě navíc otázka, jakým způsobem by se dnes mohla podílet na realizaci svých záměrů coby opoziční strana. Po politickém neúspěchu, který pro ni znamenala opoziční smlouva, se dá těžko předpokládat, že by se o něco podobného, byť i v případě jiné politické konstelace pokusila znovu. Navíc by pro své záměry těžko získala politickou podporu, byť by se její záměry mohly zdát bližší KDU-ČSL a US-DEU, jejichž rukopis současnou podobu reformy příliš nepoznamenal. Ani kdyby ODS organizovala kroky, které by ji nakonec dovedly k jakémusi palácovému převratu, nebylo by jí to nic platné - sama by i s oběma středopravými stranami sněmovní většinu nezískala. Počítat s rozkolem v řadách ČSSD, z níž by reformněji naladěná část takovou vládu podpořila, by bylo naivní. Snad tedy duhová koalice, jak navrhovala ODS již kdysi, v době opoziční smlouvy? Přestože se v zákulisí o takové variantě diskutuje, i ta má své trhliny. Hned první logická otázka, která se nabízí: Mají být v takové koalici i komunisté? Pokud by šlo o něco tak nepopulárního, jako by bylo prosazení razantní reformy, určitě by - podle nepsaných zákonů politického boje - v takové vládě být měli, aby si rovněž „ušpinili ručičky“. Čas pracuje pro ně a účast ve vládě, která sáhne lidem do peněženek ještě hlouběji, než to chce vláda současná, by mohla komunisty zanést na výsluní voličské obliby. Pro demokratické strany by bylo zase otázkou, zda se smířit s účastí komunistické strany ve stejném kabinetu. Jejich neúčast by naopak mohla vést k tomu, že jako jediná strana, která si nesmočila, by mohla vyhrát příští volby.
Kdo bude mít odvahu předstoupit před ně s reformními plány, včetně redukce důchodů.
FOTO: ARCHIV
