Na neodpovědném přístupu amerických bank prodělají v Česku držitelé akcií
Americký sen - vlastnit nemovitost - si v USA splnilo již přibližně sedmdesát procent domácností. Poděkovat mohou hlavně bankám a dalším poskytovatelům hypotečních úvěrů. Ti totiž dokázali proměnit touhu v realitu i těm zákazníkům, kteří by u konkurenčních finančních institucí v Evropě odešli od přepážky s nepořízenou. Bez nadsázky lze konstatovat, že poskytovatelé půjček na bydlení v USA prosazovali po léta velmi rovnostářský přístup. Nerozlišovali mezi těmi, kdo mají nadstandardní příjmy, a těmi, kdo žijí z podprůměrné mzdy. Bydlet ve svém mohou všichni. Jejich přístup ale nebyl veden dobrodiním v pravém slova smyslu. Na značně konkurenčním trhu totiž chtěli rozšířit či alespoň udržet svůj podíl. Aktivitu makléřů posuzovali dle sjednaných objemů úvěrů. Nikdo se nezaobíral tím, zda šťastní majitelé nemovitostí budou schopni v budoucnu za svoje vysnění bydlení platit.
U koho by přece jen hrozilo, že neprojde ani značně benevolentním sítem bankovních úředníků, mohl se obrátit na firmy, které si z pomoci dostat se k úvěru udělaly výnosný byznys. Deník Financial Times například poukázal na skutečně kuriózní malou firmu z Kalifornie. Pokud potenciální zájemci o bydlení odpovídali kladně na dotazy typu Máte nízké úspory? Vyhlásili jste již v minulosti osobní bankrot? Vyděláváte málo na to, abyste získali standardní hypotéku?, mohli se přihlásit na internetových stránkách www.verifyemployment.net. Za 55 dolarů jejich provozovatel dotyčnou osobu zaměstnal jako nezávislého podnikatele a poskytl jí výplatní pásku, která měla sloužit jako doklad o příjmu. Kdo si připlatil dalších 25 dolarů, získal i telefonní číslo. Pro případ, že by poskytovatel hypoték požadoval nějaké reference.
V příznivé atmosféře nebyly výjimkou ani případy, kdy si lidé zažádali o hypotéku dokonce několikrát. Vznikl tím řetěz, jehož jednotlivé články si mezi sebou podávaly zkreslené či zcela nepravdivé informace. Ti, co si půjčovali, lhali o svých příjmech, banky a další poskytovatelé úvěrů neříkali pravdu klientům o jejich splátkovém kalendáři, investorům podávali optimistické výpovědi o bonitě klientů a o podílu rizikových půjček. Celý systém fungoval do doby, než se ceny amerických rezidenčních nemovitostí obrátily a zamířily směrem dolů. Situaci ještě zhoršila americká centrální banka FED. Ta zvýšila základní úrokovou míru z jednoho procenta v roce 2003 na současných 5,25 procenta.
Skupina dlužníků, kteří se rekrutují v drtivé většině z klientů s rizikovými hypotékami, a tedy s nedostatečnými příjmy, se dostala do pasti. Nejsou schopni splácet půjčky, hodnota nemovitosti je podstatně nižší než jejich dluh u bank a na trhu se hromadí nemovitosti, které nikdo nechce. Stále častěji přicházejí ke slovu exekutoři. Co do počtu zabavených objektů vedou státy Kalifornie, Nevada a Colorado. Hypoteční krizi ale nepociťují jen Američané. Potíže se rozšířily i do dalších zemí, i když se většinou netýkají trhu s bydlením.
Také Češi podobně jako Američané preferují bydlení ve vlastním. Pořídit si byt či dům se podařilo již dvěma třetinám obyvatel. Za posledních pět let jsme v tomto ohledu předběhli Švédsko, Dánsko či Francii. I v tuzemsku jsou důležitými hráči na trhu s bydlením hypoteční banky, které do jisté míry rozhodují, kdo si sen splní a kdo nikoliv. Přestože Česká národní banka zvýšila od začátku roku úrokové sazby již dvakrát a mnozí očekávali, že dražší půjčky na bydlení odradí část potenciálních zájemců o byty, jejich předpovědi se ukázaly jako liché. Banky v prvním pololetí letošního roku poskytly hypotéky ve výši 74,5 miliardy korun, což představuje meziroční nárůst o dvě třetiny.
Ačkoliv zástupci bank přiznávají, že pociťují na trhu silnou konkurenci, nelze prý očekávat, že by banky napodobovaly americké ústavy a začaly poskytovat klientům hypotéky, aniž by si dopředu prověřily, zda jim prostředky budou schopni vracet. Alespoň v tuto chvíli se tedy nemusíme obávat, že na seznam problematických klientů nesplácejících své půjčky by ke Smithovým nebo Brownovým přibyli v hojném počtu také Novákovi či Dvořákovi.
Část českých občanů ale přece jen dopady amerických komplikací pocítí. Panika totiž ovládla kapitálové trhy. V červených číslech se ocitly téměř všechny světové akciové indexy; pražská burza nebyla výjimkou. Přestože dlouhodobě patřila mezi premianty v regionu a investoři na ní vydělávali slušné peníze. Minulý čtvrtek zaznamenala propad o více než pět a půl procenta, což je čtvrtý vůbec nejhorší výsledek v její dosavadní historii. Všechny SPAD tituly se ztrácely a odepisovaly během jediného dne obchodování i více než pět procent ze své hodnoty. Za neodpovědný přístup mohou tedy americkým bankám nejvíce „poděkovat“ ti, kteří své prostředky vložili do papírů ČEZ, ECM, Zentivy…
