Pět měsíců stačilo, řekl Klaus a nabídl stranám vlastní nápad
Zlaté časy schůzek s Vladimírem Mečiarem o rozdělení Československa, říkal si asi po pátečním jednání s šéfy pěti parlamentních stran na Hradě prezident Václav Klaus. Zatímco federace byla v listopadu 1992 - tedy pět měsíců po osudových červnových volbách - prakticky mírumilovně demontována, letošní volební pat se po stejné době nepřiblížil k rozuzlení ani o píď. V minulém týdnu se zdála na dosah shoda ODS, KDU-ČSL, Strany zelených a KSČM o předčasných volbách a zároveň domluva ODS, KDU-ČSL a ČSSD o příští vládě. Znovu se však ukázalo, že touha občanských demokratů po nových volbách v příštím roce a snaha sociálních demokratů dostat šanci sestavit dvouletý levicový kabinet jsou neslučitelné, což se navenek projevilo právě sporem o délku dočasnosti vlády. Zasáhl proto Klaus. Nabídl vrcholné pětce dohodu, o níž prozradil pouze to, že „vychází z hypotézy obdobnosti se situací v Poslanecké sněmovně, kdy v červnu došlo k jistému prozatímnímu řešení“, a že někdo ji přijme s otazníky. Mínil tím asi Paroubka, který se skutečně vzápětí nechal slyšet, že „dohoda bude hodně, hodně obtížně přijatelná“.
Druhá šance pro Topolánka?
Proč? Už před hradním summitem prosakovaly z kuloárů zprávy, že Klaus hodlá napodruhé pověřit sestavením vlády či eventuálně rovnou jmenovat premiérem znovu Mirka Topolánka. Přitom po úterním prezidentově prohlášení, že jeden projekt na sestavení vlády již selhal a že bez významných modifikací nemůže být opakován, by na Topolánka nikdo nesázel. Z informací, které politici trousí o Klausově návrhu, však vyplývá, že zdánlivý rozpor byl vyřešen šalamounsky. Za významnou modifikaci by šlo totiž považovat (kromě volbami posílené Topolánkovy pozice, prakticky vylučující dát přednost třeba Klausovu oblíbenci Pavlu Bémovi) slib, že ODS, lidovci, zelení a ČSSD dají důvěru druhé Topolánkově vládě, v níž budou zastoupeni minimálně ODS, lidovci a ČSSD. Staronový premiér by ale vládl jen do předčasných voleb v rozmezí podzim 2007 až jaro 2008. Právě o termín se zřejmě svede mezi partajemi největší bitva. Duhová koalice by ale také mohla stabilně vládnout buď do chvíle, než se Topolánkovi podaří získat podporu pro dřívější předčasné volby (na tom šéf ODS po vzniku pevné vlády zřejmě ztratí zájem), nebo eventuálně do předčasného rozpadu, kdy by mohl dostat šanci Jiří Paroubek. To už jsou ovšem hypotézy stejně jako popis Topolánkova druhého premiérství. Sám prezident mluví obecně o premiérském kandidátovi z řad ODS a ani o „střevech“ dohody nechtěl říct nic bližšího.“Řešení asi musí směřovat k něčemu časově přesně vymezenému,“ naznačil jen směr dalších úvah a připustil, že jeho návrh obsahuje mnoho parametrů.
Pro každého něco.
Kdyby se parlamentní pětka na principu „důvěra za dvouletou stabilitu“ skutečně shodla, přišli by si na své jak prezident (splnilo by se jeho přání společné vlády ODS a ČSSD včetně jejího vlivu na prezidentskou volbu v roce 2008), tak ODS a Topolánek (jeho nominací by se předešlo stranickému rozkolu, zůstaly by ve hře nové volby), Paroubek (jeho strana by získala účast ve vládě, oddálil by zřejmě předčasné volby), lidovci (byli by ve vládě) i většina voličů (skončila by na čas nestabilita, řešení by se obešlo bez KSČM a kabinet by pomocí ústavní většiny mohl reformovat volební systém). Zároveň by však strany musely udělat ústupky. ODS by se de facto zřekla nároků plynoucích z vítězství ve volbách, ČSSD zase svého pokusu o sestavení vlády. Komunisté by se zřejmě museli nedobrovolně rozloučit s veškerými mocenskými pozicemi.
Přitom platí, že stejně jako Klaus v létě pomohl svou autoritou k dohodě o prozatímní volbě šéfa sněmovny a jejímu oddělení od problematiky sestavování vlády, garantoval by nyní primární ustavení řádného kabinetu. Teprve pak by se mohlo debatovat o předčasných volbách. „Sděluji, že nepovažuji za možné, aby byl bez jakéhokoli limitu prodlužován dnešní stav, kdy máme vládu bez důvěry Poslanecké sněmovny,“ avizoval tento přístup už minulé úterý prezident.
Klaus dobře naslouchal.
Prezident si svůj páteční návrh nevycucal z prstu. Koncept dost přesně kombinuje výsledky konzultací, které Klaus vedl se stranami celý minulý týden. Od Mirka Topolánka slyšel, že prioritou ODS je dohoda stran na konání předčasných voleb, a to nejlépe v příštím roce. Občanští demokraté sice původně trvali na červnu 2007, ale později vyšli vstříc komunistům a naznačili, že by nic nenamítali ani proti podzimu 2007. Topolánek se osobně zřekl ambice sestavovat napodruhé kabinet a naopak dal najevo přání, aby šlo o kabinet úřednický, sestavený nestraníkem. Dohodu o volbách i vládu mohli podle ODS klidně podporovat komunisté. Topolánek přinesl na Hrad dokonce vlastní návrh dohody o krocích vedoucích k předčasným volbám (viz rámeček), s nímž ten Klausův zřejmě souvisí.
Úplně jinou představu budoucího vývoje prezidentovi nastínil Jiří Paroubek a jeho ČSSD. Prioritou sociálních demokratů byla velká koalice s ODS, dokonce se jim zalíbila i možnost široké koalice za účasti ODS, ČSSD a lidovců. Jakmile však ve středu pronesl šéf lidovců Jan Kasal klíčovou větu, že KDU-ČSL nepůjde do žádného projektu, jehož se nezúčastní ČSSD, narostla Paroubkovi křídla. On i členové vedení ČSSD znovu začali prosazovat maximalistickou variantu menšinového levicového kabinetu, podporovaného komunisty a hypoteticky i lidovci či zelenými. Ani Paroubek neodmítal předčasné volby, ale požadoval je až na podzim 2008, tedy po uplynutí poloviny volebního období.
Kasal prozradil, že Paroubek mluvil o třetím pokusu pro ČSSD i na společné páteční schůzce na Hradě. Šéf sociálních demokratů také prosazuje, aby se na duhové koalici podílela i KSČM.
Alternativní komunisté.
S nejméně vyhrocenou představou vystupovali minulý týden zelení. Zdůraznili však podstatnou věc, že by nechtěli být zbytečnými statisty v dočasné vládě ODS, ČSSD a lidovců. Čili ani v Klausem chystané duhové vládě. Martin Bursík odmítl i opakovanou žádost Paroubka o podporu levicové vlády. Strana zelených naopak konzistentně prosazuje předčasné volby v příštím roce a dočasnou odbornickou vládu, kterou by podle nich klidně mohli podporovat i komunisté.
Blízko ODS a relativně daleko od ČSSD se během minulého týdne pohybovali i komunisté. Vojtěch Filip, kterého premiér Topolánek před televizní kamerou dokonce familiárně oslovil Vojto, vyšel ODS naproti v otázce podpory předčasných voleb v roce 2007. Ty by totiž pro KSČM i pro Filipa mohly být reparátem za slabý výsledek z letošního června. Flirtem s ODS se Filip zároveň pokusil osamostatnit od linie ČSSD a také kompromitovat nejsilnější pravicovou stranu. V otázce dočasné vlády však Filip trval na starším návrhu KSČM kabinetu národní shody, kde by měly zástupce všechny strany.
Atentát na jájinka.
Jak se Paroubek dostává kvůli stále zřetelnější dohodě o konání předčasných voleb do politické izolace, sílí proti němu vnitrostranická kritika. V rozhovoru pro Mladou frontu Dnes prohlásil expremiér Miloš Zeman, že Paroubkovo jájinkovství mu už leze krkem, promluvily však už i jiné špičky ČSSD. Místopředsedovi Zdeňku Škromachovi vadí, že Paroubek vyvedl stranu z krize, ale nedaří se mu vítězit nad ODS. Také místopředseda a úspěšný starosta Bohumína Petr Vícha Paroubka kritizoval za příliš zbrklá vyjádření podobně jako bývalý poslanec Jaroslav Foldyna. „Nepochybuji o tom, že Zdeněk Škromach i Miloš Zeman i Mirek Šlouf to myslí upřímně. Koneckonců cítím se v poslední době velmi unavený po rok a půl trvající intenzivní práci pro ČSSD a budu rád, když Zdeněk přiloží ruku k dílu a já si budu moci odpočinout. Jeho slova vítám a chápu jako závazek k lepší a rozsáhlejší práci pro ČSSD,“ reagoval břitce Paroubek. Ještě ostřejší výměny názorů mezi špičkami ČSSD se však dají očekávat, jestliže bude ustavena duhová koalice a z Paroubka se definitivně stane třeba „jen“ předseda Poslanecké sněmovny nebo řadový poslanec.
Hlas ze Vsetína.
Skoro se zdá, že z duhové koalice by měli největší prospěch lidovci, kteří by se tak navzdory Kalouskovu nezapomenutelnému přemetu ocitli znovu ve vládě. Křesťanské demokraty však minulý týden potkal další nečekaný problém, totiž „romská“ kauza jejich vsetínského starosty a čerstvého senátora Jiřího Čunka. Ten při obhajobě vystěhování rodin vsetínských Romů do stavebních buněk na okraji města a na Jesenicko použil mimo jiné pojem „čištění vředu“. Tvrdou rétoriku je však třeba chápat hlavně jako začátek vnitrostranického boje o křeslo předsedy, který vyvrcholí na prosincovém sjezdu v Brně. Není náhoda, že Čunek, o němž se mluví jako o jednom ze žhavých kandidátů, se v odpovědi na četnou kritiku ze stranických řad nejvíc otřel o úřadujícího předsedu Jana Kasala, kterému veřejně vzkázal, že blábolí. Přes spornost svých výroků jde vsetínský starosta za svým cílem šikovně. Chce ovládnout a změnit stranu pomocí osobní popularity u veřejnosti. „Oni přestali myslet na to, co potřebuje republika, a začali myslet na to, co potřebuje strana. To je špatně,“ řekl Čunek před měsícem pro týdeník EURO na adresu současného vedení strany.
Kdyby se partajím podařilo v úterý 7. listopadu pokročit v „rozmotávání toho složitého klubíčka, které nám přinesl výsledek červnových voleb“ (V. Klaus), možná se Čunek může začít třást i na vládní kariéru.
S čím šel Topolánek na Hrad Dohoda o krocích vedoucích k předčasným volbám:
1. schválení změn ústavy v minimální verzi, to znamená změna počtu poslanců na 199 a zavedení možnosti rozpustit Poslaneckou sněmovnu třípětinovou ústavní většinou v Poslanecké sněmovně;
2. změna volebního zákona spočívající v návratu k Hagenbach-Bishoffově přepočítací formuli (to je k větší poměrnosti) s bonusem mandátů z druhého skrutinia pro vítěze;
3. využití změny ústavy a aktivní hlasování o samorozpuštění sněmovny;
4. naplnění bodu 1 až 3 umožňuje vypsání nových voleb podle změněného volebního zákona během roku 2007;
5. dohoda o bodech 1 až 4 zabezpečuje možnost sestavení technokratické vlády až do voleb.
