Doing Business v Česku

29. 10. 2015

Česká republika v letošní edici respektovaného žebříčku podmínek pro podnikání ve 189 zemích, vydávaném Světovou bankou pod názvem „Doing Business“, obsadila 36. místo. Loni skončila v na 44. místě, ale po revizi dat a změně metodologie dospěla Světová banka k závěru, že loňská pozice Česka byla ve skutečnosti 33. Na jedné straně tedy máte meziroční zlepšení o osm příček nahoru, anebo- po revizi- sestup o tři místa dolů.

Jak se v tom má jeden vyznat? Musí si ten report přečíst a také při tom čtení trochu přemýšlet. Koho to zajímá, může jej prostudovat celý, je zadarmo ke stažení na Doingbusiness.org, anebo začít „jenom“ českou sekcí.

Světová banka se liší od jiných žebříčků v tom, že se chvályhodně snaží utkávání s byrokracií v rámci životního cyklu standardizované firma (eseróčka) měřit na tvrdých datech v deseti okruzích: když chcete začít, koupit budovu, postavit sklad, exportovat, vymáhat pohledávky, a tak dále. Jak dlouho trvá, než nějaké povolení vyřídíte, kolik jich musíte absolvovat, a kolik za to zaplatíte v poměru k průměrnému hrubému národnímu důchodu na obyvatele v dané zemi, anebo k nákladům na pořízení investice.

Více o aktuálním žebříčku Světové banky: Nejlepší podnikatelské prostředí má Singapur, Česko kleslo na 36. místo

Světová banka je první, která přiznává, že systém jejího zkoumání není dokonalý, kupříkladu proto, že pravidla nejsou všechno, že procesy lze neformálně brzdit nebo urychlovat, a také proto, že zkoumané spektrum nepostihuje zdaleka celý problém.

Revize celkového pořadí byla letos neobvykle výrazná a Světová banka jí uplatnila zpětně i pro loňský rok, protože se podstatně rozšířil záběr v pěti sledovaných okruzích, velmi zásadně se změnila metodika v oblasti zahraničního obchodu, a mírně upravila metodiku v oblasti ochrany investorů.

Zažil jsem fascinující debatu o tom, proč je lepší v žebříčku Gruzie než Česko, i když se tam nikdo nestěhuje, aby tam založil firmu a začal podnikat, i když na to stačí dva úkony, jež lze zvládnout za dva dny. Rwanda jednadvacet let po genocidě zpravidla dopadá taky dobře, a taky se tam nebudete stěhovat.

Bylo by ovšem velmi hloupé s odkazem na tyhle příklady buď žebříček bagatelizovat jako neprůkazný, anebo si vybrat ty mediálně vděčné posuny. Česká média si v prvních reakcích všimla pouze pořadí v první desítce, případně toho, že Slovensko je nad námi, a případně onoho zlepšení/zhoršení české pozice.

Úplně nám uniká možnost využití žebříčku Doing Business a jeho metodologie pro hodnocení práce celé vlády, ale i jednotlivých pro podnikání důležitých resortů. Světová banka totiž neměří jen celkové pořadí, ale také „zaostávání za lídrem“ (Distance to Frontier, DTF), a to nejen celkově, ale i v desíti sledovaných oblastech, které spadají do kompetence různých úřadů.

Dostáváte do ruky sice neperfektní, ale alespoň nějaký hodnotící nástroj. Tady je. Důležité jsou poslední tři sloupce. První říká, kdo to má v Česku v kompetenci. Předposlední dává původní hodnocení za rok 2015/nové hodnocení/a zaostávání za lídrem, který má 100,00 bodů, a vaše je bodová hodnota v tabulce. Čím vyšší hodnota, tím menší zaostávání: když máte sto bodů, jste lídr. Poslední sloupec za letošek dává absolutní pořadí v žebříčku/a zaostávání za lídrem.

Jak tomu všemu rozumět? Jak jinak, než že si klademe v celosvětovém měřítku relativně malé překážky obchodování se zahraničím, ale směrem dovnitř se „buzerujeme“. Což není nic jiného než ubližování vlastní produktivitě, neboť v tomhle žebříčku se hodnotí převážně podmínky pro domácí podnikatele.

Máme pořád špatně vyladěné vztahy mezi investory navzájem, mezi obchodním vedením firem a investory, což brání růstu firem, pokud potřebují externí kapitál, což je opět většinově domácí újma. Že česká obchodní justice funguje špatně, je stará, ale pořád špatně zpívaná opera. Platit daně je především časově náročné (daňová kvóta za mého života jistě nižší nebude), ale mohutně se na tom podílí administrativa kolem sociálního pojištění, což není věc berňáku.

Nejsme vyložený průšvih, z hlediska vzdálenosti „k nejlepším“ se nepatrně zlepšujeme, a platí to i pro druhý nejrespektovanější žebříček mezinárodní konkurenceschopnosti (IMD), kde jsme se zlepšili meziročně o čtyři příčky a obsadili 29. pozici, lepší než kdokoli z Visegrádské čtyřky.

Jenže na to, abychom mohli opravdu vystoupat do první ligy, a definujme jí první dvacítkou, nám chybí spousta věcí. Evidentně nejsme země, kde by podmínky pro podnikání byly nejvyšší vládní prioritou. Fakt si přečtěte ty detaily toho českého hodnocení, řádek po řádku, a zjistíte, že jedny z nejhorších překážet tady byznysu kladou „soukromé razítkové profese“. Doing Business je velmi užitečný v tom, aby nám všem ukázal, bez kolika razítek dovedete ve skutečnosti žít. Když chcete.