Z rozpolcenosti ČSSD nejvíc tyjí komunisté
Divoká jízda na houpačce s rychlým průběhem, nevšedními přemety a řadou znechucení v závěru. Taková byla první, neúspěšná volba prezidenta republiky minulou středu. Krach se v podstatě čekal, i když někteří politici do poslední chvíle tiše doufali, že Petr Pithart a zejména Václav Klaus nakonec s odřenými zády projdou a snad zázrakem získají lehce nadpoloviční většinu hlasů přítomných zákonodárců. Nestalo se. V nejbližších dnech se uskuteční volba druhá: v jejím finále se Václav Klaus nejspíše utká s dalším soupeřem z řad vládní koalice. Kdo z trojice Miloš Zeman, Petr Pithart a Otakar Motejl to bude, se do uzávěrky týdeníku EURO nerozhodlo.
Začalo to důstojně.
Je středa 15. ledna, deset hodin dopoledne. Znějí fanfáry ze Smetanovy Libuše a do Španělského sálu Pražského hradu vchází dosavadní prezident Václav Havel. Vítá jej 281 shromážděných poslanců a senátorů a desítky hostů včetně dvou prezidentských kandidátů – nezákonodárců Jaroslava Bureše a Miroslava Kříženeckého. „Dělal jsem, co jsem uměl. Asi se mi leccos povedlo a asi jsem i leccos zkazil. Ať tak či onak, není mým úkolem své působení hodnotit,“ bilancoval Havel stručně své desetileté působení v nejvyšší ústavní funkci státu. Slíbil, že v nejbližší době bude zdrženlivý ve své další politické aktivitě a svůj odkaz Parlamentu shrnul do pouhých dvou bodů: 1. ohledně podpory útoku na Irák buďte – přes probíhající volbu hlavy státu – odpovědní a 2. nebuďte populisty.
Ve vylosovaném pořadí pak dostali slovo všichni čtyři kandidáti. Zatímco papírový favorit ČSSD Jaroslav Bureš i kůň KSČM Miroslav Kříženecký frázovali a dojímali sami sebe, lidovec Petr Pithart a Václav Klaus z ODS využili prostoru k získání maxima voličů. „Mandát OSN nechť je pro nás podmínkou, bez které nelze jednotky Armády ČR použít ve vojenských akcích na území cizích států. Výjimkou z tohoto pravidla by mohla být jen možnost nasadit je pro záchranné operace v případě, že budou použity zbraně hromadného ničení,“ vyslal Pithart jasný vzkaz komunistům, kteří odmítají naši účast v Iráku. Klaus zase zdůraznil, že k volbě předstupuje s pokorou (sic!), vymezil se proti Havlovi a zároveň navázal na jeho slavný novoroční projev z roku 1990 (slovy „naše země nestrádá“), obecně přiznal chyby z 90. let a vyzdvihl potřebu obrany národních zájmů v Evropské unii.
Klaus zabodoval.
„Nejlepší byl bezpochyby pan Václav Klaus, to bylo zcela evidentní,“ svěřil se týdeníku EURO po projevech kandidátů poslanec Petr Lachnit (ČSSD), oponent Špidlova křídla ve straně. Podpořit svého Bureše jako nejpřesvědčivějšího řečníka si netroufli ani premiér Vladimír Špidla nebo vicepremiér Pavel Rychetský. Ironii si neodpustil někdejší ministr dopravy Jaromír Schling, když na otázku, koho bude volit, když Jaroslav Bureš nepostoupí do druhého kola, s úsměvem odpověděl: „Pak už by šlo o taktiku. Ale já myslím, že pan Bureš musí postoupit.“
Hodinu po poledni prudce stouply šance Václava Klause. Pithart, jehož do té chvíle favorizovala tušená podpora velké části ČSSD, dostal v prvním kole jen 20 hlasů ve sněmovně, nevolili jej tedy ani všichni lidovci. Klaus naopak exceloval 90 poslaneckými hlasy, které mu kromě jeho spolustraníků musela dát zhruba třicítka sociálních demokratů. Kříženeckého kupodivu podpořili i jiní než komunističtí poslanci a Bureš s 39 hlasy totálně vybouchl. V Senátu vládla lepší stranická disciplína, Klausovi však na dotažení Pithartova prvenství (35 hlasů) chyběly jen čtyři hlasy. Kdyby je dostal, mohl do druhého kola postoupit pouze Klaus.
Rudé námluvy.
Bureš s Kříženeckým vyklidili pole, oba se stejným výsledkem. Pro výsledek duelu Klaus–Pithart ve druhém kole byly teď důležité dvě neznámé. Za prvé: Jak se zachovají sociální demokraté, kteří volili Klause? Komu z nich šlo jen o vyšachování Bureše, kdo nyní podpoří Pitharta a kdo volbu skrečuje, aby došlo na Miloše Zemana? A za druhé: koho podpoří komunisté?
Začalo tvrdé vyjednávání. Z kuloárů kolem Španělského sálu se poslanci přesunuli do příležitostně zřízených místností pro jednotlivé kluby a zavřeli za sebou dveře. Václav Klaus zavítal mezi komunisty. „Vystoupil velmi zajímavě, věrohodně. Měl jsem možnost s Václavem Klausem absolvovat setkání se zahraničními delegacemi ať na domácí půdě, nebo v zahraničí a vím, že umí hájit české národní zájmy. Jeho vystoupení u nás bylo přece jenom jiné než na společné schůzi v rámci kandidátských projevů,“ prohlásil po schůzce šéf komunistů Miroslav Grebeníček pro týdeník EURO. Klaus zapůsobil, komunisté mu lichotili. Významný poslanec ODS připustil, že se Klaus na klubu KSČM projevil jako holubice, nikoli jako jestřáb. „To on umí, to jistě víte,“ dodal. KSČM položila na stůl nabídku: když ODS zítra (to jest 16. ledna – pozn. red.) nepodpoří v Parlamentu účast České republiky na akci proti Iráku, budou hlasy komunistických poslanců patřit Klausovi. „Ano, my hrajeme s takovou kartou. Za mír bychom byli ochotni zatnout zuby, což nebylo akceptováno,“ přiznal obsah vyjednávání Grebeníček.
Pithart zuří.
Zprávy o námluvách mezi ODS a KSČM se rychle roznesly do jiných klubů. „Tak ty nebudeš na Hradě?“ hecoval vzápětí při setkání na chodbě senátor Josef Zieleniec Pithartova tajemníka Jaroslava Veise. „Ale budu,“ uklidňoval ho – i sebe – Veis. Ale Pithartova hvězda začala pohasínat, sám kandidát ztrácel nervy a Klausovu taktiku hlasitě kritizoval. „Co je to za vyjednávání,“ rozčiloval se cestou z klubu do sálu. Novináře ostře odháněl. Zatímco zákonodárci ODS se těsně před vyhlášením výsledků druhého kola vítězoslavně usmívali, lidovci spílali sociálním demokratům. „Vy jim rozumíte? Já tedy ne. Pro mě jsou naprosto nečitelní,“ rozčiloval se jeden z místopředsedů KDU-ČSL.
Měl pravdu. Situaci mezi poslanci a senátory ČSSD neměl nikdo pod kontrolou, nikdo si už netroufal odhadovat, jak všechno dopadne. Špidla hrál až druhé nebo třetí housle. Jaká tendence mezi sociálními demokraty převažuje, napověděly výsledky druhého kola: zvolen nebyl nikdo, Klaus vyhrál nad Pithartem v poměru 77:46 (z 200) ve sněmovně a 43:32 (z 81) v Senátu. Do hry vstoupilo negativní hlasování pomocí takzvaných bílých lístků. Jejich nečekaně vysoký počet ve sněmovně (77) byl jasný vzkaz z televizní obrazovky Miloši Zemanovi na Vysočinu. „Bílé lístky byly od zákonodárců z ČSSD i jiných politických stran. Potenciál ani jednoho z kandidátů není na to, aby byl dnes zvolen,“ komentoval to místopředseda ČSSD a neoficiální vůdce Zemanova křídla Zdeněk Škromach.
Poslední křeč.
Setmělo se a politická reprezentace parlamentních stran překvapivě rozhodla, že se ještě večer uskuteční třetí kolo, s nímž se kvůli dostatku času na vyjednávání počítalo až v pátek 17. ledna. Asi všem bylo jasné, že není na co čekat.
Po Klausovi šel ke komunistům i Petr Pithart. Týdeník EURO získal od důvěryhodného zdroje informaci, že premiér Špidla, stojící za Pithartem, dostal od KSČM sérii požadavků, aby určití lidé byli v určitém počtu jmenováni členy Bankovní rady ČNB, ústavními soudci či velvyslanci. Odměnou měla být podpora komunistů Pithartovi, pokud se premiér do osmnácti hodin rozhodne. „Nic takového nebylo. Nikdo mi nepředložil žádný návrh, žádný seznam a nikdo se mnou o nějakém návrhu ani neoficiálně, ani oficiálně nemluvil,“ vyvrátil to Špidla.
Každý jednal s každým. Druhokolová smršť bílých lístků vyléčila proklausovské optimisty. Pokud by teď přišlo Klausovo vítězství, tak upocené a hlavně nahodilé: ČSSD se vydala cestou obstrukce, zemanovci se rozhodli ukázat, že bez nich prezident zvolen nebude.
A nebyl, zázrak se nestal. Klaus ve třetím kole získal součtem 80 poslaneckých a 33 senátorských celkem 113 hlasů (z 141 potřebných) a Pithart jen 84 (44 + 40).
Pokračování příště.
Klaus zářil a povolebním poděkováním všem svým příznivcům si zachoval glanc. Jakkoli je jeho opětovná nominace do druhé volby nesporná, vytoužený hradčanský práh překročit nakonec nemusí. Petr Pithart je na tom hůře a ví to. Svou eventuální příští kandidaturu podmínil po zkušenosti s rozpolceností ČSSD jednotnou podporou celé stojedničkové vládní koalice – a ta zřejmě nenastane.
Klíč k úspěchu volební repetice drží sociální demokraté. „Druhá volba musí proběhnout co nejdříve, třeba už za týden nebo alespoň do čtrnácti dnů,“ plánoval ještě minulou středu večer šéf poslaneckého klubu ČSSD Milan Urban. Sám tipoval, že Ústřední výkonný výbor na svém sobotním zasedání zvolí novým kandidátem Miloše Zemana. Jméno Otakara Motejla v okolí Španělského sálu téměř nezaznělo. Rychle chtějí hlavu státu znovu vybírat i lidovci. Jejich předseda Cyril Svoboda zastává názor, že je důležité, aby jméno nového prezidenta bylo známé ještě do konce funkčního období Václava Havla, tedy do 2. února.
Ač se to dříve zvažovalo, není v tuto chvíli pravděpodobné, že by se další volba v Parlamentu už neuskutečnila a začalo se jednat o přímé volbě. Příznivci Miloše Zemana mají v tuto chvíli velkou sílu a možnost triumfálního příjezdu svého guru na Pražský hrad si nenechají vzít z rukou.