Dolar opět na skluzavce

30. 11. 2004

Autor: Euro.cz

V čem tkví problém americké měny?

Co se s dolarem děje? Poté, co téměř dva roky vytrvale klesal, se letos na jaře a v létě zdálo, že vykazuje známky stabilizace. Velké nákupy dolaru Japonskem a dalšími asijskými centrálními bankami, naděje, že deficit americké obchodní bilance dosáhl svého vrcholu, a očekávání, že Fed rychle zvýší úrokové sazby, dokázaly společně vytvořit pevnou půdu pod nohama klesající americké měny.
V posledních pár týdnech se však půda začala opět propadat. Dolar znovu klesá, dosáhl rekordního minima vůči euru, čtyřletého minima vůči japonskému jenu a sedmiletého minima vůči jihokorejskému wonu. Za posledním poklesem stojí úporný deficit americké obchodní bilance, který odmítá přestat stoupat, a množící se náznaky, že by Japonsko, Čína a další asijské země mohly být ochotné revalvovat své měny, aby pomohly snížit schodek. Nezájem Washingtonu o pád dolaru jen přilévá olej do ohně. Americký ministr financí John W. Snow prakticky vyloučil intervenci ve prospěch dolaru, zatímco předseda Federální rezervní banky Alan Greenspan 19. listopadu naznačil, že pokračující pokles je nevyhnutelný. „Dejte si to dohromady,“ uzavírá místopředseda společnosti Goldman Sachs International Robert D. Hormats, „a máte výzvu k prodeji dolaru.“
Dosud byl vývoj americké měny do značné míry neškodný. Navzdory pětiprocentnímu propadu dolaru vůči hlavním světovým měnám minulý měsíc a pětadvacetiprocentnímu propadu od počátku roku 2002, kdy byl na vrcholu, globální ekonomika nadále roste a trhy cenných papírů jsou stabilní. Při pohledu do historie si však uvědomíme, že je třeba mít se na pozoru. Měnové trhy mají sklony k výstřelkům a nekontrolovaná cesta dolaru směrem dolů by nikomu neprospěla. Jen by narušila světové finanční trhy a zastavila globální růst. „Z toho by mohly být velké potíže,“ varuje bývalý představitel Fedu Edwin M. Truman.
Už nyní klesající kurs vyostřil transatlantické napětí. Prezident Evropské centrální banky Jean-Claude Trichet v obavách, že by sílící euro mohlo poškodit křehký proces hospodářského zotavení celého regionu, nazval vzestup této měny vůči dolaru „brutálním“. Německý kancléř Gerhard Schröder souhlasí. „Kurs eura k dolaru je důvodem ke znepokojení,“ řekl reportérům v Berlíně 20. listopadu před proslovem určeným Snowovi a ostatním tvůrcům ekonomické politiky skupiny G-20. „Důvod je jasný,“ pokračoval, „Najdete ho ve dvojím americkém deficitu – deficitu federálního rozpočtu a deficitu běžného účtu obchodní bilance.“
John W. Snow nesouhlasí. Vinu za propastný schodek americké obchodní bilance svaluje z velké části na něco, co nazývá „růstovým deficitem“ zbytku světa a zejména Evropy. Ve třetím čtvrtletí se růst v Německu a Francii zpomalil a téměř zastavil. Snow chce, aby Evropa reformovala své trhy práce a výrobků a posílila ekonomiku svých zemí, aby mohla více importovat ze Spojených států i odjinud.
V centru problémů, v nichž se teď dolar nachází, však leží deficit amerického běžného účtu a rostoucí neochota k jeho financování ze strany zahraničních investorů a centrálních bank. Neuvěřitelně vysoké ceny ropy jsou jednou z příčin, proč letošní americký deficit pravděpodobně dosáhne rekordní výše šesti set miliard dolarů. To je téměř šest procent hrubého domácího produktu USA. Přitom ještě loni to bylo 496,5 miliardy a v roce 2002 jen 421,7 miliardy dolarů. Ekonomové Nouriel Roubini z Kolumbijské univerzity a Brad Setser z Oxfordské univerzity odhadují, že by se příští rok mohl deficit vyšplhat nad 650 miliard.

Zavírání peněženek.

Zahraniční investoři a centrální banky už začínají být unavení ze stálého financování nepřetržitě rostoucího amerického deficitu. Údaje amerického ministerstva financí hovoří o tom, že zahraniční investoři nakoupili ve třetím čtvrtletí dlouhodobé americké cenné papíry – akcie i obligace v čisté hodnotě 158 miliard dolarů a zahraniční centrální banky v hodnotě 42,4 miliardy. V porovnání se 176,3 miliardy a 91,3 miliardy v prvním čtvrtletí je to výrazná změna.
V projevu ve Frankfurtu 19. listopadu předpovídal Alan Greenspan, že zahraniční investoři se nakonec dolarových aktiv nasytí a bude třeba snížit kurs dolaru a zvýšit americké úrokové sazby, aby v investicích pokračovali. Právě k tomu teď nejspíš dochází. Catherine L. Mannová z mozkového trustu Institut mezinárodní ekonomiky ve Washingtonu soudí, že globální investoři jsou po nákupní horečce, která zvýšila podíl americké měny v jejich portfoliích akcií a obligací z třiceti procent počátkem devadesátých let na současných téměř padesát procent, dolarem přesycení.
Dokonce i zahraniční centrální banky diverzifikují svá portfolia. „Učinily strategické rozhodnutí, že dolar je zranitelný,“ vysvětluje David Gilmore z konzultantské firmy Foreign Exchange Analytics. První náměstek předsedy ruské centrální banky Alexej Uljukajev otřásl 23. listopadu měnovými trhy, když naznačil, že by banka mohla prodat část svých dolarů a nakoupit eura. „Většina našich rezerv je v dolarech a to je důvod ke znepokojení,“ sdělil reportérům v Moskvě. „Vzhledem k dynamice kursu eura k dolaru diskutujeme o možnosti změnit strukturu rezerv.“
Rusko rozhodně není samo. Stále častěji se objevují známky, že by asijské centrální banky mohly omezit své nákupy americké měny a nechat kurs svých měn vůči dolaru stoupnout. Japonsko neintervenovalo, ani když dolar klesl skoro na sto jenů. To je v příkrém rozporu s jeho postojem z počátku letošního roku, kdy jen v prvním čtvrtletí nakoupilo 140 miliard dolarů, aby udrželo dolar nad 110 jeny. Za touto zjevnou změnou strategie stojí rostoucí důvěra, že je japonské ekonomické zotavení trvalé. Také Jižní Korea nechala minulý měsíc svou měnu posílit asi o sedm procent, poté však zasáhla, aby won stabilizovala.

Postupný pokles nevadí, ale...

Velkou neznámou zůstává Čína. Tváří v tvář stošedesátimiliardovému deficitu obchodní bilance s Čínou tlačí Spojené státy na Peking, aby umožnil zhodnocení své měny, která má od roku 1994 pevný kurs 8,3 jüanu za dolar. Na setkání zemí G-20 v Berlíně prohlásil guvernér Čínské centrální banky Čou Siao-čchuan, že Peking „provádí revizi svých starých systémů řízení devizových prostředků“. Odborníci se shodují, že Čína bude pravděpodobně ochotná připustit v příštích šesti měsících jisté zhodnocení své měny rozšířením rozpětí, v němž se jüan obchoduje.
V očekávání, že čínský tah způsobí revalvaci měn v celém regionu, prodali hedgové fondy a další spekulanti nakrátko americké dolary a nakoupili jihokorejské wony, tchajwanské dolary a japonské jeny. Podle údajů Chicagské obchodní komory zaujali spekulanti k 16. listopadu krátkou pozici v dolarech v téměř 275 milionech termínovaných kontraktů, zatímco ještě 28. září jich bylo jen devadesát milionů. Prodej začal koncem září, kdy se Čína poprvé zúčastnila zasedání průmyslových zemí G-7 a vyvolala spekulace, že Peking hodlá zpevnit svou měnu. Poté ještě zájem o dolar zesílil, když byl George W. Bush 2. listopadu znovu zvolen americkým prezidentem, protože spekulanti předpokládají, že jeho vláda nebude bránit dalšímu propadu své měny, ani se snažit zmírnit americký rozpočtový deficit.
Už jen rozsah spekulativních prodejů znamená, že dolar může mít tendenci dočasně posílit, až obchodníci s krátkodobým kapitálem uzavřou sázky a shrábnou zisk. Když však odhlédneme od krátkodobých výkyvů, většina odborníků míní, že dolar směřuje dlouhodobě dolů. „Dolar má před sebou ještě dlouhý pád – zejména proti asijským měnám,“ předpovídá Brian Garvey, hlavní stratég divize State Street Global Markets holdingové společnosti State Street.
Pokud bude pád dolaru postupný, může ho světová ekonomika ustát. To však neznamená, že nebudou žádné problémy. Vyšší inflace a úrokové sazby vyvolané oslabeným dolarem způsobí, že budou mít američtí spotřebitelé hlouběji do kapsy. Americké firmy pak budou obtížněji uskutečňovat zahraniční akvizice. „Mnozí z nás se budou cítit poněkud chudší,“ konstatuje Kenneth S. Rogoff, bývalý hlavní ekonom Mezinárodního měnového fondu a nynější profesor Harvardovy univerzity. Japonsko a Evropa však mohou být zasaženy podstatně hůř, pokud nepodniknou kroky ke zvýšení domácí poptávky, jež by kompenzovalo ztrátu vývozů.
Všechny sázky by samozřejmě byly k ničemu, kdyby šel dolar náhle do vývrtky a stáhl s sebou ceny amerických akcií a obligací. Vzrostlo by riziko globální recese. Vždyť právě střet americké a německé měny byl v roce 1987 jednou z příčin krachu, který srazil ceny akcií za jediný den téměř o 25 procent. Politici, pozor: když dojde na měny, vyplatí se být opatrný.