Rozdíl v úrocích mezi korunou a některými měnami se výrazně snížil
Úročení některých západních měn, konkrétně amerického dolaru a britské libry, je ve vztahu ke korunovým sazbám již takové, že mnoho lidí začíná uvažovat o posílení svých - řečeno slovy bankéřů - devizových pozic. Z dnešního pohledu je to mo udré, i když České národní bance se to nelíbí a je docela možné, že se pokusí tomuto vývoji zabránit.
Česká národní banka, která svou základní úrokovou sazbou ovlivňuje také úroky poskytované střádalům komerčními bankami, uvažuje zhruba následovně. Politici a mnoho podniků po nás chtějí, abychom dále snížili svou základní sazbu, a tím oslabili korunu a podpořili export, potažmo ekonomický růst. Národní hospodářství nyní klesá, ale řada ukazatelů, zejména pak vývoj obchodní bilance a příliv zahraničních investic, zároveň říkají, že aktuální kurs koruny zase není až tak špatný. Jestliže snížíme svou základní úrokovou sazbu, což jsme v posledním roce už uděl ali mnohokrát, na vývoj produkce a vývozu to podle získaných zkušeností vlastně moc velký vliv mít nebude. Mohlo by se ale stát, že v případě takového kroku začnou lidé hromadně utíkat od korun k dolarům a jiným zahraničním měnám. Pak by koruna klesla až příliš prudce a to by nebylo pro měnový vývoj a celou ekonomiku dobré.
Mnozí odborníci předpokládají, že centrální banka i za této situace k dalšímu mírnému snížení své základní úrokové sazby sáhne. Kupříkladu v analýze české ekonomiky od pražské pobočky americké Citibank z 19. července se předpokládá možnost poklesu nynější dvoutýdenní reposazby z 6,5 až na šest procent. Připomeňme, že ještě přibližně před rokem byl tento ukazatel na 14,5 procenta. Pokles sazby ČNB za sebou pochopitelně táhl dolů i úroky poskytované komerčními bankami. Hru bá roční úroková sazba z termínovaného vkladu 100 000 korun na jeden měsíc je v největších bankách pod pěti procenty, konkrétně v Komerční bance na 4,3 a v České spořitelně na 4,5 procenta. Na začátku roku 1999 to bylo téměř osm proce nt.
Ať už ČNB v tomto nebo příštích týdnech udělá cokoli, skutečnost je taková, že v řadě komerčních bank lze dostat za měsíční termínovaný vklad v některých cizích měnách velmi podobný úrok jako za koruny. Konkrétně v Union bance jsou t o za dolary čtyři procenta a za britské libry 4,10 procenta. Živnostenská banka nabízí 3,37 a 3,59 procenta. Je to stále o něco méně, než lze získat za obdobný vklad v korunách, nicméně každý asi chápe, že hospodářství USA či Spojenéh o království je ve srovnání s českou ekonomikou solidnější. Od tohoto závěru je pak už jenom krůček k převedení alespoň části vkladů v korunách na uvedené dvě měny.
Lidem, kteří s devizovými účty ještě nemají důvěrnou zkušenost, se může hodit pár následujících základních informací. V prvé řadě je třeba vědět, že bankovní vklad v dolarech či markách není ze zákona pojištěn, jako tomu je v případě korun. S cizími měnami lze přitom stejně jako s korunou naložit mnoha způsoby, nicméně nejobvyklejším řešením je jejich uložení na běžný nebo termínovaný účet. První typ umožňuje okamžitý výběr, ale nese nízký úrok. Termínovaný vklad naopak st řádalovi brání k volnému přístupu k uloženým penězům, oplátkou mu však přináší mnohem vyšší úrok než na běžném účtu.
Na začátku letošního roku vznikla v souvislosti se zavedením společné západoevropské měny možnost zakládat euroúčty. Uplynulých skoro sedm měsíců však ukázalo, že o žádné terno zatím nejde. Tyto účty nyní mají smysl hlavně pro firmy s bohatými obchodními styky v západní Evropě, protože jim dovolují hradit různá vydání i naopak přijímat platby z různých zemí eurounie bez konverze jedné měny za druhou, a tedy levněji. Co do úroků však euro nyní zajímavé není; na účtu v dolarech či librách lze získat běžně dvakrát více.
Psát o budoucím kursu koruny, relativní výhodnosti či nevýhodnosti devizových vkladů a o budoucích kursech dalších měn je vždy velmi ošemetné. Schválně jsme se proto podívali, co jsme uváděli i v hodně vzdálených číslech týdeníku EURO a jaká byla nakonec realita. Kupříkladu v loňském osmém čísle, 14. prosince 1998, jsme v rubrice Osobní finance psali, že by nebylo od věci pořídit si jako určitou pojistku devizový účet v markách. Tehdy byla marka podle kursu ČNB za 17,93 Kč, nyní (23. července 1999) ji lze prodat skoro o korunu dráž (za 18,79 Kč). Letos v lednu jsme upozorňovali na výhodnost euroúčtů zejména pro případ častých plateb do anebo ze zemí Evropského měnového systému, což zhruba stále platí, a to nejen s ohledem na skutečnost, že euro od ledna do července posílilo vůči koruně asi o čtyři procenta.
Počátkem letošního června jsme upozornili, že dolar je pro prázdninovou sezonu dobrou měnou, a to i s ohledem na tehdy ještě nejasný závěr války v Jugoslávii. Skutečností přitom je, že nyní lze dolar koupit ve srovnání se 7. červnem o korunu třicet levněji. K takovým neočekávaným výkyvům na devizovém trhu snadno dochází. Již uvedená Citibank nicméně i nadále předpokládá, že dolar bude v několika příštích měsících vůči koruně spíše posilovat než oslabovat.
