Severočeské doly a Sokolovská uhelná mají v současnosti, podle informací lidí blízkých těmto firmám, na účtech v hotovosti dohromady přes čtrnáct miliard korun.
Po privatizaci by stát mohl ztratit kontrolu nad penězi na likvidaci ekologických škod
Severočeské doly a Sokolovská uhelná mají v současnosti, podle informací lidí blízkých těmto firmám, na účtech v hotovosti dohromady přes čtrnáct miliard korun.
Jsou to peníze, které musí šetřit, aby z nich v budoucnu mohly platit obnovu krajiny zničené těžbou uhlí. Peníze na účtech dnes kontroluje stát, protože firmy řídí. V případě, že doly prodá, spadnou miliardy do klína soukromým vlastníkům. Hnědouhelné společnosti musí rezervy na likvidaci škod po těžbě vytvářet ze zákona. V praxi to vypadá tak, že z každé vytěžené tuny uhlí odvedou firmy na zvláštní účet společnosti část finančních prostředků, které mají v budoucnu sloužit například na zalesnění těžebního prostoru. V letech 1993 až 2002 bylo tímto způsobem utraceno v Severočeských dolech 2,4 miliardy a v Sokolovské uhelné 1,4 mld. korun.
Deset miliard cash
Sokolovská uhelná má dnes podle dostupných informací na rekultivace a sanace na účtu další cca. 4 mld. a Severočeské doly přes 10 mld. (přitom za 53 % akcií této firmy nabízí hlavní favorit, finanční skupina Appian, v privatizaci necelých 2,6 miliardy korun). Existenci tak vysoké hotovosti potvrdil i předseda Sdružení odborových organizací Severočeských dolů Šimon Vohár a je to zřejmé i z finančního výkazu firmy. „Jenom v hotových penězích mají Severočeské doly zhruba deset miliard. Firma má splaceny veškeré úvěry, vyplácí dividendy státu a je zcela reálný předpoklad, že i v dalších letech bude společnost dosahovat dobrých výsledků a to i za předpokladu, že majoritním vlastníkem zůstane stát“
Je třeba předejít tunelování
Odboráři se obávají, že pokud stát Severočeské doly prodá, ztratí kontrolu nad miliardami určenými na rekultivace. S firmou totiž přejde na nového vlastníka i účet, na kterém jsou peníze vedeny. A podle odborníků nelze vyloučit, že je v případě potíží firma použije i na něco jiného, než jsou určeny. Obavy odborářů zřejmě nejsou liché, což je patrné i z materiálu, který pro jednání vlády připravilo ministerstvo průmyslu a financí, v němž se mimo jiné píše. „Platná legislativa… neupravuje způsob vedení finančních prostředků odpovídajících účetním stavům těchto rezerv. Ministerstvo financí proto v rámci reformy daňových zákonů navrhlo nový paragraf zákona o rezervách, v němž bude uloženo peněžní prostředky na zahlazení následků po uhelné těžbě ukládat na zvláštní vázaný účet v bance. Jejich čerpání bude umožněno pouze k účelům, pro něž byly vytvořeny.“ Obavy o účelném využití prostředků na likvidaci škod po uhelné těžbě v privatizovaných firmách mají i lidé, kteří se energetikou zabývají profesionálně. Člověk, který obchoduje s hnědouhelnými firmami a nepřál si být jmenován, nám k tomu řekl: “ Je žádoucí, aby prostředky, které mají sloužit k likvidaci následků těžby, byly před privatizací dolů převedeny na specializovaný účet Ministerstva financí a na ten by měly povinnost důlní podniky převádět další prostředky. Tuto povinnost je nutno převést i na již privatizované doly a prostředky z jejich specializovaných účtů převést na stát respektive Český báňský úřad. Stát by pak finanční prostředky uvolňoval dle reálných potřeb na zahlazení důlní činnosti, čímž se vyloučí možnost jiného využití těchto zdrojů. Obdobná praxe je i v jaderných elektrárnách.“
Místo zákona improvizace
Ministerstvy připravené podmínky privatizace hnědouhelných dolů ukládají za povinnost vytvářet rezervy na sanace rekultivace a důlní škody podle platných zákonů. Ty ale, jak se ukazuje, asi nestačí a nový zákon, který připravuje ministerstvo financí se do privatizace pravděpodobně nestihne. Aby miliardy z firem nezmizely, chce vláda budoucí vlastníky obou uhelných společností zavázat k tomu, aby s penězi na účtech začaly podle nových pravidel nakládat ještě předtím, než je stanoví připravovaný zákon.
