Své mecenáše si musíte rozmazlovat, ale i vychovávat, říká umělecký manažer Marek Vrabec
Většina festivalů vážné hudby se koná až na podzim. Marek Vrabec, který šéfuje dvěma z nich – Strunám podzimu a Dvořákově Praze – ale neponechává nic náhodě. Letos již popáté uspořádal koncem dubna na Pražském hradě jarní gala, donátorský večer, kde sbírá peníze na to, aby zaplatil náročný umělecký program Strun podzimu. „I v klasické hudbě existuje spousta náhražek – můžete si třeba stáhnout čtyřhodinovou operu a poslouchat ji doma v křesle se sluchátky na uších. Koncerty jsou ale společenské akce, které hned tak něco nenahradí,“ je přesvědčen hudební manažer Marek Vrabec.
* Donátorské večery jsou běžné v USA, kde jste strávil rok na stáži. Nakolik se vaše gala přiblížilo americkému vzoru?
Galavečery nejsou zdaleka jen americkou tradicí, protože byly kdysi běžné i u nás. Když jsem se probíral tiskovinami z dob Antonína Dvořáka, zjistil jsem, že pomalu každý druhý koncert byl benefiční. Spolkový život bujel a lidé si byli vědomi, že pokud chtějí pozvednout národ, musejí něčím přispět. V USA taková sounáležitost funguje dodnes. Mimo jiné proto, že z centrálně rozdělovaných veřejných peněz nejde na kulturu nic. Na donátorství jsou Američané zvyklí a považují to za něco přirozeného. K takovému stavu jsme se u nás ještě bohužel nedopracovali. Pět let na to nestačí, to je spíš na celou generaci.
* V USA je běžné, že si každá kulturní instituce drží svůj okruh mecenášů. Podařilo se vám už také vytvořit si takovou tradiční skupinu?
My jsme se rozhodli, že večery pro mecenáše musejí mít špičkovou kvalitu. Nejen, co se týče hudby, ale i gastronomie, pořadatelského servisu nebo zázemí. Protože to je způsob, jak přitáhnout pozornost lidí, kteří by na koncert normálně nešli. Je třeba dát do toho trochu luxusu, musí to být show. Vytvořili jsme něco jako donátorství pro začátečníky. Výměnou za vyšší cenu vstupenky můžete očekávat zážitek. A vyplácí se to – devět z deseti hostů jarních gala se každý rok vrací. Nejdražší vstupenky se vyprodaly dva měsíce před akcí.
* Kolik peněz se díky galavečerům vybere?
Je to mezi sedmi a deseti procenty rozpočtu Strun podzimu. Má to ale další efekty v podobě získávání dlouhodobých mecenášů a podporovatelů, kteří nám pomáhají průběžně snižovat deficit. Protože čím lepší umění děláte, tím víc proděláte. Není to showbyznys, který se zaplatí sám. Čím víc hrajete, tím větší ztráta vzniká. A tu ztrátu musítě z něčeho krýt.
* Čím to je, že benefiční akce nezabírají třeba v případě galerií? Logicky by se dalo očekávat, že tam budou mecenáši víc vidět…
Podle mě to u nás ještě nikdo ani pořádně nezkusil, i když třeba DOX by k takovému financování měl blízko. Hudba má ale tu výhodu, že jde o performing art. Je to na živo a zážitek z živého vystoupení ničím nenahradíte.
* Kolik jsou lidé ochotni utratit za vstupenku? Nebylo by logické zvyšovat vstupné, tedy chtít od diváků, aby si za špičková jména připlatili?
Struny podzimu pokrývají asi pětinu svého rozpočtu ze vstupného. A nemyslím si, že bychom ten podíl měli zvyšovat. Navíc jsme prakticky vyprodaní, ceny už jsou dost vysoké. Také musíme brát ohled na českou kupní sílu. Nemůžeme prodávat vstupenky za ceny běžné v západní Evropě.
* Nakolik jste závislí na veřejných penězích?
Z grantů od ministerstva kultury a od pražského magistrátu poskládáme asi 40 procent rozpočtu. Je to ale přesypávání peněz z jedné kapsy do druhé. Když dám na jednu hromádku to, co dostaneme od státu, a na druhou to, co státu odvedeme na daních, honorářích pro příspěvkové organizace, DPH nebo pronájmech, pak zjistím, že jsou stejné. Navíc nejde ani tak o výši podpory, jako o její nepředvídatelnost. Pokud trnete ještě uprostřed roku, zda grant dostanete, vede to k tomu, že škrtáte premiéry a odvoláváte zahraniční hvězdy. A to si můžete zkusit jen jednou, protože oni už pak nepřijedou. Když na tohle přistoupíte, bude váš program zas o něco průměrnější než vloni. My si umíme poradit s tím, že výše dotací z veřejných peněz nikdy nebude taková, aby dostačovala na světový festival. Bojujeme ale za to, aby byla alespoň předvídatelná. Že to jde, dokazují peníze od magistrátu. Hlavní město Praha poskytuje na rozdíl od ministerstva kultury čtyřleté granty a s tím už se dá pracovat.
* O financování kultury také občas přednášíte. Dá se umělecký management naučit?
Dá, ale obtížně. To není něco, co se dá nabiflovat, to si musíte odzkoušet v praxi. Zpočátku může být frustrující, že váš úspěch stojí a padá s tím, jak na všechny ty skvělé a zaručeně ztrátové umělecké plány seženete peníze. Je ale fér, když vám to někdo řekne hned na začátku. l
O autorovi| Blahoslav Hruška, hruskab@mf.cz
