Dost bylo přerozdělování

Každý by si měl rozhodovat o výši své penze

V předvolebním období vzbudila zaslouženou pozornost koncepce důchodové reformy z dílny ODS, která slibovala přinést tolik potřebné změny našeho důchodového systému. Neméně zajímavé jsou však také reakce na tuto koncepci.

Beze změn.
ČSSD nadále počítá s udržením současného průběžného systému, který by garantoval důchody ve výši 45 procent z předchozích příjmů. Alespoň pro některé příjmové kategorie, neopomíná dodat. Je zřejmé, že se tím myslí kategorie nízkopříjmové, jinými slovy, sociální demokracie chce v důchodovém systému zachovat vysokou míru přerozdělování.
Uveďme několik čísel. Takzvaný důchodový účet státního rozpočtu (rozdíl mezi vybraným důchodovým pojistným a vyplacenými důchody) vykázal v posledních třech letech každoročně deficit ve výši zhruba šestnácti miliard korun. Upravíme-li důchodový model Světové banky pro realitu České republiky, zjistíme, že počet pracujících na jednoho důchodce (přesněji na osobu nad 60 let) se sníží do roku 2050 na 1,3 ze současných 3,3. Netřeba asi dodávat, že mezinárodní organizace, jako jsou právě Světová banka nebo OECD, nám doporučují začít s reformou důchodového systému co nejdříve.
Zcela nemístná je argumentace předsedy ČSSD Vladimíra Špidly, který poukázal na situaci v Argentině jako na příklad kolapsu soukromých důchodových fondů. Nic není dále od pravdy. Argentina je typickým příkladem socialisticky spravované předlužené země, kde po státním kolapsu vláda znárodnila soukromé úspory občanů v jinak dobře fungujících fondech.

Svobodný systém.
V souvislosti s reformou důchodového systému je třeba především odpovědět na dvě otázky: Jaký systém je nejlepší? Kdo přechod na něj zaplatí?
Domnívám se, že nejlepší je svobodný systém, kdy si každý jednotlivec bude moci sám rozhodnout o výši svého důchodu i o věku, kdy přestane pracovat. V tomto směru je návrh ODS rozhodně změnou k lepšímu. Jistým zádrhelem však může být ona státem garantovaná minimální část důchodu. Odkdy bude mít na takovou penzi člověk nárok? Bude to nadále stanoveno jednotně pro všechny? A co když se někdo rozhodne pracovat déle? Dostane ke svému platu navíc tento státní důchod nebo ne?
Tento problém by šlo vyřešit jednodušeji a systémověji. Asi se shodneme, že dnešní stát by měl každému garantovat zhruba životní minimum. Bez ohledu na věk. To lze zařídit jednou sociální dávkou, kdy každý bude dostávat polovinu toho, co mu chybí do dvojnásobku životního minima. Takže ten kdo nemá nic, bude dostávat právě životní minimum. Stejná pravidla mohou platit pro osoby v produktivním věku i pro důchodce. Nemá smysl platit nějaký minimální důchod těm, kdo mají velké úspory. Pouze to znamená zbytečně vysoké daně. Je zřejmé, že bude v zájmu každého spořit si nějakou formou na své stáří. A už tak nezáleží na tom, zda toto spoření či pojištění bude povinné, nebo ne.

Mladí v nebezpečí.
Přechod na takový systém lze udělat poměrně razantně. Stát určí všem osobám, které budou k nějakému datu v produktivním věku, určitou výši důchodu, kterou budou po svých 65 letech dostávat. Výše bude záviset na počtu odpracovaných let a na výši platu. Zbytek si každý již naspoří sám. Poslední osoby, které budou dostávat státní penzi, budou dejme tomu lidé ve věku 25 let, výše této penze však již bude zcela zanedbatelná. Všichni mladší si budou spořit na důchod sami.
Vše samozřejmě stojí peníze. Václav Klaus uvádí, že ODS počítá se snížením sociálního pojistného pro mladší ročníky a zároveň se zachováním současné výše důchodů i způsobu jejich valorizace. Jinými slovy: celou důchodovou reformu zaplatí mladá generace, která bude důchodcům platit ze svých daní jejich důchody, sama si bude šetřit na svoje vlastní důchody a ještě bude v budoucnu splácet vzniklý deficit, ke kterému taková změna povede. To nepokládám za spravedlivé. Je třeba jasně říci, že na zaplacení důchodové reformy se musí podílet všichni. Mladí tím, že nadále budou odvádět státu vyšší daně ve formě důchodového pojistného, které se však bude moci postupně snižovat z dnešních 26 procent, jak bude objem státních důchodů s každým dalším ročníkem důchodců neustále klesat. A důchodci tím, že tempo valorizací důchodů bude třeba oproti dosavadnímu stavu zpomalit, aby mladým vůbec nějaké peníze na spoření na vlastní důchod zbyly.