Budou koně nahrazeni hbitými čluny s komoňstvem pod kapotou?
Je obyčejný den. Ósaka, léto 2009. Po prohlídce největšího akvária na světě, v němž se za modravou stěnou prohánějí rejnoci, chobotnice i obří žraloci, obhlédnu námořní muzeum. Stříbřitá kupole se tyčí z vody. Paráda. Kde je ale vchod? Přívoz? Most? Chyba lávky! Snad jste si nemysleli, že by Japonci zbudovali něco tak nudného, aby se člověk dostal k dějinám moří takříkajíc „suchou“ nohou – do mořského muzea se proto musí alespoň podvodním tunelem… Vítejte v ósackém přístavu, v oblasti, jež dostala jméno CosmoSquare. Ano, trochu vypadá, jako by spadla z Marsu. Ani už nepřekvapí, že se zdejší tramvajová trať Nanko Port Line obejde bez řidičů. „Nadzemka“ čile sviští nad přístavem a za pár minut vystupuji na konečné. Jmenuje se Suminoekoen. Mají tu pěkný stadion, říkám si, koukaje z okna. Ale co to? Namísto motorek, baseballistů nebo koní se nad osvětlenou plochou prohánějí řvoucí hydroplánové miničluny. Zkrátka: takové japonské dostihy. Motorizované a na vodě.
Vžůůůůům místo íháhááá?
Mokré klání na oválu se nazývá kyōtei (doslova „závody lodí“). Čechy, navyklé přinejlepším na dostihy nebo motocyklovou plochou dráhu, zcela uhrane. V současnosti je v Japonsku 24 závodišť, kde se jezdí pravidelné soutěže. Podobný sport provozují na jednom místě i Korejci – ti jižní, samozřejmě. Na vítěze se sází. Kyōtei je totiž jedním z pouhých čtyř sportů, na něž se dá v císařství legálně vsadit. Dalšími jsou dostihy (keiba), cyklistika (keirin) a závody motorek (ōto rēsu). Šestice loděk, které jsou identické a jež všem účastníkům dodává firma Yamato Motors, se utkává na oválných rybníčcích o délce trati 1800 metrů. Kolem bójí se jezdí tři okruhy. Rychlost se někdy blíží až 200 km/h! Zvláštností je takzvaný průletový start.
Jakmile dostanou lodi signál, vyplují z doků, krouží na vodní ploše a piloti sledují obří hodiny s minutovým odpočítáváním. Proč? Citujme z pravidel: „Přibližně deset patnáct vteřin před startem se jezdci blíží plnou rychlostí ke startovní zóně. Tu je možné projet pouze během první vteřiny poté, co ručička dojde k nule. Pokud projede člun příliš brzy, anebo naopak pozdě, je vyloučen ze závodu a sázky se vracejí.“ Specifikem kyōtei je i společné soutěžení dam s pány, neboť čím lehčí jezdec, tím lépe. Dle expertů je asi desetina „žokejů“ ženského pohlaví. A podobně jako v opravdických dostizích se jezdci dovažují, pokud nemají minimální povolenou váhu (ženy nad 47 kilogramů, muži o tři kila více).
Zábavou proti lepře i recesi Zdálo by se, že jde o obyčejnou zábavu. Kratochvíli. Nicméně soutěže motolodí, které vznikly na Nipponu už roku 1952, mají hlubší význam. Pro válkou zničenou ostrovní říši znamenaly zajímavý impulz, jak restartovat loďařský průmysl a rovněž „rozpustit“ prosázené peníze na bohulibé účely. I proto se legalizovaný hazard zaměřil na výše uvedené sporty, jež měly pomoci zemědělství (dostihy), finančnictví (cyklistika), autoprůmyslu (motocykly) a loďařství (čluny). Prostředky, získávané touto cestou, pomohly oživit ekonomiku a dosud plynou i na rozvojové programy v místech, kde se závody konají. „Asi 3,7 procenta příjmů z kyōtei jdou přímo zpět do společnosti, na vzdělávání, infrastrukturu a veřejná zařízení. A to tam, kam by se běžnou vládní cestou těžko dostávaly,“ říká James L. Huffman z charitativní The Nippon Foundation. „Je to snad malý díl? Možná. Ale uvažte, že již v roce 2002 vydělal kyōtei více než 1,3 bilionu jenů, což bylo skoro jedenáct miliard dolarů. A zhruba za 400 milionů dolarů byl svět zase o krapítek vylepšen,“ říká zástupce organizace, která díky rychločlunům přispěla k vymizení lepry ve 116 zemích.
Japonský dnešek, český zítřek? Jakou mají japonské hydroplány budoucnost, v týdeníku EURO asi těžko rozřešíme. Avšak způsob, jakým tento prazvláštní sport spojuje průmyslové inovace, zábavu, finance a společenskou odpovědnost, je hodný zaznamenání. I v České republice. Nemusíme hnedle někde na Třeboňsku stavět obójkovaná závodiště a čekat na vodní svět, který nám slibují pesimističtí věrozvěsti globálního oteplování. Stačí občas nahlédnout za pověstný český rybník a nechat se inspirovat. I kdyby to byl jen obyčejný den. Ósaka, léto 2009.
Martin Rychlík, Ósaka
stipendista The Japan Foundation
*
GRAF (kruhový):
Jak rozdělit sázky?**
Přerozdělování příjmů z japonských lodních závodů
75 % – výplata sázek výhercům
19,4 % – náklady na výstavbu areálů, provoz, platy jezdců a prize money
2,6 % – domácí i zahraniční programy (loďařství, vzdělání, charita)
1,2 % – údržba a nákup lodí či motorů
1,1 % – výstavba veřejných vodních a kanalizačních sítí
Pramen: The Nippon Foundation
Nálepka: http://www.kyotei.or.jp/
