Jak vyčistit vody s pomocí Evropské unie
Ve strachu před rostoucí cenou za stočné, jíž se vyhne jen málokterý občan, vnímají lidé problém osmdesátimiliardové investice do čištění odpadních vod mnohdy vzhůru nohama. Má se za to, že jsme v přibližovacích jednáních příliš ustupovali požadavkům Evropské unie, když jsme přislíbili zlepšit kvalitu vypouštěných vod podle evropských standardů už v roce 2010. Slovenský a polský příklad naznačují, že se tak spěchat nemuselo.
Opak je pravdou. Vodní květ na většině našich nádrží dokazuje, že už teď je velice pozdě. Celá desetiletí jsme do řek nečištěnými kanalizacemi i nedokonalými čistírnami vypouštěli dusíkaté a fosforečné živiny pro řasy a sinice. Ty léto co léto způsobují úhyn ryb a dalších živočichů, znemožňují koupání a především ohrožují přípravu pitné vody. Jsme mezi všemi evropskými sousedy výjimečná země, která odebírá přes padesát procent pitné vody z povrchových vodárenských nádrží. „Ne kvůli unii, ale kvůli nám samotným musíme investovat tak obrovskou částku, abychom měli co pít, v čem se koupat a na co se dívat,“ upozorňuje ředitel odboru ochrany vod na ministerstvu životního prostředí Jaroslav Kinkor.
Znečišťovatel platí.
Dobré vodohospodářské zákony jsme měli dávno předtím, než jsme začali koketovat s unií, ale scházely finanční prostředky. Evropská unie nevratnými dotacemi pomáhá zanedbaný problém řešit. Takže ne my na unii, ale unie na nás doplácí. Přesto část zvýšených nákladů dopadne na občana, aby pocítil zodpovědnost podle zásady, že znečišťovatel platí. „Největší hloupost je voda zadarmo,“ komentuje to Kinkor a dodává, „do roku 1990 jsme platili jen symbolický poplatek a viděli jsme, k jakým deformacím v nakládání s vodou to vedlo.“
Nejzanedbanější oblastí jsou dodnes střední Čechy. V republice využívá kanalizací a čistíren odpadních vod průměrně 77,4 procenta obyvatel, ve středních Čechách jen 59 procent.
Když průměrně velká obec nemá čistírnu odpadních vod, leze do peněz. Obec platí a platí poplatky za vypouštění znečištěných vod. Promrhané obecní prostředky se hromadí na Státním fondu životního prostředí. Zde se stávají zdrojem dotací či půjček pro jiné obce, které své čistírny a kanalizační sítě naopak zdokonalují.
Samozničení.
Čím víc čistíren odpadních vod se bude zlepšovat, tím méně poplatků za znečištěné vody se vybere. A tak Státní fond životního prostředí (SFŽP) svými dotacemi a půjčkami nastartoval cestu k sebezničení. To zatím nepostupuje nijak rychle, protože poplatků příliš neubývá. Na poplatcích a pokutách fond v roce 2002 shromáždil 710 milionů korun, za všechny přestupky dohromady 1,8 miliardy. Splátky z půjček a další drobnější finanční operace celkovou příjmovou stranu rozpočtu takřka zdvojnásobily. A právě tak přibližně dvojnásobek z vybraných 710 milionů byl rozdělen na podpory žadatelům na výstavbu nebo modernizaci čistíren a kanalizací. Za deset let od svého založení v roce 1992 fond podpořil 1115 projektů tohoto druhu.
Jak blahodárně finanční pomoc fondu působí, se lze přesvědčit ve středočeské Hostivici, která napravuje reputaci svému kraji. Rekonstruují tu čistírnu, která až dosud zásobovala dusíkem a fosforem sinice v pražském koupališti Džbán. Zkušební provoz už naznačuje, že právě tato potrava sinic poklesla pod předepsané minimum. Pro zahájení investice za 42 milionů přitom obci postačilo pouhých 20 procent vlastních finančních prostředků. Na dalších 20 procent dostal obecní úřad od fondu půjčku, celých 60 procent investice tvoří nevratná dotace.
Horní limit podpory pro střední zdroje od dvou do deseti tisíc obyvatel byl tedy v Hostivici naplněn – podpora SFŽP může činit do 80 procent, dotace maximálně 60 procent. Pro investice nad 60 milionů korun se však povolená míra dotace omezuje jen na deset procent. A je-li příjemcem podnikatelský subjekt, pak dotace klesne na nulu a podnikatel si na 80 procent investice může vzít pouze půjčku.
S klidem Hostivičana.
Vodné i stočné jsou v Hostivici nízké a obecní úřad, ani jím zřízené Technické služby je ani po modernizaci čistírny neplánují změnit. Obecní úřady neodepisují investice a Technické služby nejsou plátcem DPH. Tedy ani rétorická cvičení lídrů vládní koalice o přesunu do základní devatenáctiprocentní sazby s cenami ani s klidem hostivických nepohnuly. Pitná voda tu stojí 20 korun za metr krychlový, stočné dokonce jen čtrnáct korun. Český průměr je 20,50 Kč vodného a 17,20 Kč stočného. Většina obdobných čistíren však má drahou rekonstrukci, jakou podstoupili v Hostivici, teprve před sebou.
Ostatně ani v Hostivici není všemu konec, čistírnu čekají ještě dvě etapy dostavby za 28 a 22 milionů. SFŽP má podle sdělení technického náměstka ředitele Františka Krejčího neustálý převis zájmu o půjčky a dotace, a tak není jisté, zda nebude třeba hledat jinou formu financování, jež by se i do ceny stočného promítnout mohla.
Těžké lekce evropštiny.
Snadno si lze spočítat, jak asi se rodí žádost o dotaci a půjčku z národního programu SFŽP: K maximu tabulkových limitů hledá našinec doplněk domácího financování. Ani o procento víc.
Náměstek ředitele SFŽP pro zahraniční vztahy Milan Podsedníček si je jist, že s takovou bychom v Bruselu nepořídili. K žádosti o pomoc z předvstupního fondu ISPA a posléze i z fondu soudržnosti neboli kohezního fondu, který ho má po 30. června 2004 zcela nahradit, je třeba přistupovat z opačné strany. Spočítat si, kolik vlastních investičních prostředků je k dispozici, zvážit dosažitelnost půjčky a možnosti jejího splácení, a vytvořit dlouhodobý harmonogram vývoje ceny, jež by měla významnou část investice postupně splatit. Pak teprve žádat o dotaci na rozdíl mezi cenou investice a touto reálnou rozvahou.
Využití těchto fondů se nehodí pro investiční akce typu Hostivice. Byly původně koncipovány pro velká města a stanovují neuvěřitelně vysoký spodní práh velikosti investice, ISPA 5 milionů eur a fond soudržnosti dokonce dvojnásobek. Tak byly financovány kanalizační sběrače v Ostravě a v Brně. Chtějí-li na tyto prostředky dosáhnout i menší obce, musí se vždy několik aglomerací spojit a žádat společně.
O přidělení dotace rozhodují přímo v Bruselu. Ale nebyli bychom v Česku, kdybychom žádostem nevložili do cesty dvě síta v podobě krajské a národní pracovní skupiny.
Na evropské peníze pro čistírny odpadních vod lze prostřednictví SFŽP dosáhnout i ze strukturálních fondů. Některé obce jsou propojeny k jedné čističce přes hranice a náklady se hradí z projektu Phare.
Tatíček stát.
Nad obřím projektem, který má do roku 2010 přimět k výrazným změnám v čištění (či dosud v nečištění) odpadních vod 572 aglomerací, bdí tři ministři – zemědělství, životního prostředí a pro místní rozvoj. Ministerstvo zemědělství i v tak škudlivém roce letos rozděluje na výstavbu čistíren 400 milionů korun. Má pokračovat i v příštích letech a hranice dotace je na 65 procentech. Velkým projektům se nabízí ještě kombinace s půjčkou z Evropské investiční banky až do 70 procent. Půjčky prostřednictvím Českomoravské záruční a rozvojové banky přiděluje ministerstvo a úroky platí za žadatele stát.
O každou z nastíněných cest ke zkvalitnění vypouštěných vod je velký zájem. Jsou tedy i ti, kteří neuspěli většinou kvůli nedostatku finačních prostředků. Ocitají se před problémem, protože každý z fondů stanovuje jiné limity a požadavky a žádost k správci jiného fondu je třeba zgruntu přepracovat. V tom si evropští úředníci s českými nemají co vyčítat.
Septik jižní Moravy.
Stékají se v něm vody Jihlavy a Svratky s vodami Dyje a jmenuje se Novomlýnské nádrže. Unášené nečistoty se tu zastaví a „kvetou“. Nové či upravené čistírny zachycující dusík a fosfor mohou však nádržím i Dyji přinést velkou úlevu. Projekt soustřeďující 120 aglomerací s celkovou investicí 6 miliard byl i pro EU příliš a po ročním vyjednávání byla schválena dotace programu ISPA deseti největším projektům z měst sdružených ve Svazu vodovodů a kanalizací měst a obcí od Tříbeče či Blanska po Modřice. Osmašedesátiprocentní dotaci ISPA doplnil ještě pěti procenty SFŽP. O 80 milionů ze svých fondů se však musejí postarat města podle náročnosti akcí. Pionýrský projekt volá k následování. Získání dotace usnadnila skutečnost, že svaz je stoprocentním vlastnictvím obcí.
I v Brněnských vodárnách a kanalizacích si rozhodující hlas drží město, avšak vysoký majoritní podíl v nich drží profesionál - francouzský Suez. Rozsáhlou inovaci za 2,5 miliardy vyřešila firma podnikatelsky: půjčkou u Evropské banky pro obnovu a rozvoj. Přestože se investice už promítla do stočného, stouplo pouze na necelých 19 korun. Vysokou celkovou cenu 47 korun platí Brňané hlavně kvůli drahé vodě.
Dyje rychle spěje k čistotě. Obce nad jejím kaňonem za Vranovskou přehradou plánují s pomocí dotací SFŽP vyvést splašky mimo národní park a tam je vyčistit, občané Lednice a dalších obcích před soutokem s Moravou rozvíjejí projekt Čistá Dyje.