„Kdysi platilo, že to nejhorší, co jste o někom mohli říci, bylo, že se prodal. Dnes je tím nejhorším, co o někom můžete říci, to, že je neprodejný,“ píše Robert Reich v knize V pasti úspěchu (s. 271). Kdo chce dobrou kariéru, musí se umět dobře prodávat a mít dobré kontakty, a tak podle autora „skutečná hodnota univerzitního vzdělání pro váš budoucí život souvisí daleko méně s tím, co jste se naučili, než s tím, koho jste potkali. (…) K vyšší hodnotě vzdělání na nejstarších a nejváženějších univerzitách spíše přispívá kvalita získaných styků než majestátnost knihoven nebo inteligence profesorských sborů.“ (s. 232-233)
Máme se čím dál tím lépe a komfortněji. Tak skvěle, že ještě stupeň, a bude to k nevydržení. Tak by se dala zjednodušit základní myšlenka knihy „o obstarávání živobytí a o životě, a jak je to stále těžší propojit“.
Americký ministr práce z Clintonovy administrativy Robert Reich je českým čtenářům znám již od poloviny devadesátých let, kdy nakladatelství Prostor vydalo jeho knihu Dílo národů. S odkazem na slavnou knihu Adama Smithe v ní nabídl detailní analýzu globálního kapitalismu, demonstroval, jak jednotlivci i firmy přestali záviset na úspěchu národních ekonomik a přetrhávají s nimi své svazky.
Příležitost rychle se zorientovat v Reichově myšlení má čtenář, který se seznámí s útlou brožurkou Slušná společnost. Tu při příležitosti udělení ceny vydala nadace Dagmar a Václava Havlových Vize 97. Obsahuje totiž úryvky právě ze slavné práce Dílo národů, ale také z česky nedávno vydané knihy V pasti úspěchu. Kromě těchto kapitol nabízí Slušná společnost několik úvah z jeho zatím poslední knihy I´ll Be Short – Essentials for a Decent Working Society (Budu stručný – Základy slušné společnosti).
„Američané se koneckonců svých nadějí na korporativní občanství nevzdali. V roce 1996 zjistil průzkum veřejného mínění, který financoval BusinessWeek, že devadesát pět procent Američanů si myslí, že společnosti mají odpovědnost vůči svým zaměstnancům a jejich obcím, odpovědnost, jež jde za hranici tvorby zisku,“ uvádí Reich v eseji Občanství v korporaci (s. 49). Sociálně odpovědné chování obchodních a průmyslových firem je pro něj jako pro ekonoma, který odmítá pohled na svět pouze přes optiku zisku a podílu na trhu, jedním z jeho základních témat. Stejně jako otázka vzrůstající segregace společnosti na vítěze a poražené podle velikosti bankovních kont. V úvaze Co se vlastně stalo se společenskou smlouvou popisuje zánik solidarity mezi bohatými a chudými. Reich bojuje proti nebezpečí, kdy při pokračujícím rozšiřování příjmové a majetkové nerovnosti za jistým bodem společenská pouta prasknou. Pokud by se tak stalo, tak bychom totiž „už nemohli čerpat ze společného rezervoáru důvěry a sjednaných norem, abychom takové rozdílnosti řešili. Začali bychom ztrácet svou schopnost demokraticky vládnout.“ (s.38)
Dost osobní esej „Den, kdy se ze mne stal feminista: skutečné rodinné hodnoty“ je možná tím nejpoutavějším z nadační brožurky. Píše, jak jeho žena nedostala na univerzitě od maskulinní komise definitivu: „Aplikovali svůj standard tak nestranně, jak jen uměli, ale byl to mužský standard.“ (s. 80)
Reichovy texty jsou přitažlivé i proto, že sám sebe a svůj handicap (měří jen 147 cm) nebere upjatě vážně. Když vysvětluje ošemetnost užívání statistiky průměrné mzdy, píše: „Koneckonců Shaquille O´Neal a já máme průměrnou výšku sto třiaosmdesát centimetrů.“ (s. 84)
Kniha V pasti úspěchu mimořádně čtivým způsobem popisuje naši (respektive zejména americkou) novou ekonomickou realitu. Technologický pokrok a prohlubující se ekonomická nerovnost („čistá hodnota majetku Billa Gatese se přibližně rovná čisté hodnotě majetku dolních 50 procent amerických rodin“ – s. 181) zvyšují náš spotřebitelský komfort, ale zároveň vedou ke stále ostřejší konkurenci. Na to poté naopak - jako zaměstnanci a občané – stále více doplácíme. Většina lidí si za vydělané peníze může pořídit více a kvalitnějšího zboží a služeb než před třiceti lety, ale za cenu stále se prodlužující doby, kterou strávíme v práci. Na úkor času věnovaného rodině a osobním nevýdělečným aktivitám.
Autor hojně cituje z široké palety odborných textů (zejména ekonomických, historických a sociologických), o které opírá své zobecňující závěry. Past úspěchu tak může sloužit i jako návěstí k další inspirativní literatuře.
Zbývá již jen vysvětlit titulek tohoto textu. Tou zkratkou popisují sociologové moderní vystresovaný manželský pár, příliš unavený na to, aby dělal v posteli něco jiné, než spal. DPŽS – dvojí práce, žádný sex. (s. 273)
Robert B. Reich (57)
Bývalý ministr práce ve vládě Billa Clintona bývá řazen mezi deset nejvlivnějších intelektuálů ve Spojených státech. Za jednu přednášku inkasuje 40 tisíc dolarů a více. Reich působil již v administrativě prezidenta Geralda Forda na ministerstvu spravedlnosti a ve vládě Jamese Cartera ve Federální komisi pro obchod. V osmdesátých letech přednášel na Harvardově univerzitě a vydal devět knih; nejslavnější z nich - Dílo národů - vyšla ve 22 jazycích (i česky). V současnosti je profesorem sociální a hospodářské politiky na Brandeis University ve Walthamu u Bostonu. V září loňského roku prohrál demokratické primárky o kandidaturu na post guvernéra státu Massachusetts. Se svou manželkou již přes dvacet let žije v americkém univerzitním městě Cambridge, stát Massachusetts, kde také vychoval své dva syny. Českou republiku navštívil několikrát, naposledy počátkem října, aby převzal ocenění nadace Vize 97 Václava a Dagmar Havlových.
Reich, Robert: V pasti úspěchu – Diagnóza kapitalismu 21. století. Praha, Prostor 2003.
Reich, Robert: Slušná společnost. Praha, Nadace Vize 97 2003.
