Ekonomický růst by byl nižší, kdyby se železnice nerozdělila
Místopředseda Českého statistického úřadu (ČSÚ) , nedávno ještě makroekonomický analytik Jiří Křovák se u příležitosti zveřejnění odhadu hrubého domácího produktu v prvním čtvrtletí 2003 zamýšlel nad tím, jak obtížné je hledat v současných výsledcích české ekonomiky trend. Skončilo to u toho, že budeme muset počkat na výsledky druhého čtvrtletí. Nejde ani tak o to, že za trendové bývají v makroekonomice považovány jevy opakující se alespoň dvě čtvrtletí po sobě. Podstatné je, že ekonomický vývoj v letošním prvním kvartálu byl v řadě směrů extrémní.
Jiné cykly.
Jedno Jiří Křovák považuje za zřejmé: východní ekonomiky, takzvané emerging markets, se vyvíjejí ve vlastním ekonomickém cyklu, odlišném od států Evropské unie. Český meziroční růst HDP v prvním čtvrtletí 2,2 procenta je o dva body nad průměrem unie, ale je nejnižší z kandidátských zemí. Místopředseda ČSÚ míní, že česká ekonomika je někde poblíž dolní fáze cyklu, ale není jasné, zda už ji má za sebou, nebo do ní pořád ještě spěje. Nominálně vzato, mohl by výsledek v prvním kvartálu znamenat zlom ve dva roky trvajícím snižování růstové dynamiky české ekonomiky. Jenže vezmeme-li v úvahu, že reálné mzdy stouply v prvním čtvrtletí o 7,8 a souhrnná - na HDP měřená - produktivita práce o 2,1 procenta, končí sranda.
Na hraně.
Jiří Křovák jde dokonce tak daleko, že připomíná dobu před šesti lety, kdy jsme se - jak známo - dočkali měnové i ekonomické krize. To nyní nehrozí, nicméně čtyřikrát svižnější mzdy než produktivita, to je situace dlouhodobě neudržitelná. Pěkně podle ekonomické teorie se to přelilo do spotřeby, na kterou se – reálně – vydalo o pět procent více než ve stejném období loni, přičemž spotřeba domácností se zvýšila téměř o pět a vlády o více než pět procent.
Jiné růstové impulsy v prvním čtvrtletí nebyly. Tvorba kapitálu byla loni ve čtvrtém čtvrtletí chabě nad nulou, nyní už je to nula záporná. To je nepříjemné z hlediska budoucího růstu. Takzvaný čistý export (poměr mezi dovozem a vývozem zboží s služeb) působil loni na konci roku proti růstu HDP silou asi tří procent, v prvním čtvrtletí to bylo jen 1,1 procenta. Jenže co je to platné, když kladnou nulu v saldu obchodní bilance snadno „spláchl“ více než čtyřmiliardový propad v bilanci služeb, a na to jsme v minulosti nebyli zvyklí. Vývoz služeb klesl v prvním čtvrtletí o pětinu, dovoz jen o dvanáct procent.
Opatrně.
Vlídně založený Radek Jáč, analytik Commerzbank Securities, upozorňuje na to, že zejména ve druhém pololetí nám pomohou půvaby statistiky: HDP bude profitovat z nižší srovnávací základny, na níž se loni podepsaly povodně, globální strach z terorismu i silná koruna. Snad také dojde k oživení světové ekonomiky. Jenže, dodává sám Radek Jáč, když to dobře dopadne a bude zahájena fiskální reforma, zasáhne to disponibilní zdroje vlády i domácností, a tudíž i veřejnou a soukromou spotřebu – hlavní současné faktory růstu.
Síla administrativy.
Český statistický úřad je třeba pochválit, že se snaží dodat svým komentářům více hloubky a věcnosti a upozorňovat na okolnosti, které se objeví v průběhu statistické analýzy, ale za celkovými čísly by zůstaly skryty. Takže v komentáři k odhadu HDP v prvním čtvrtletí stojí, že růst výdajů vlády byl více než z poloviny ovlivněn vznikem státní organizace Správa železniční dopravní cesty vyčleněné z Českých drah. Ta zahájila činnost letos v lednu. Sice si na sebe nedokáže vydělat, ale jako státní organizaci přispívá na základě statistické metodiky k růstu HDP i silou svých nákladů. Z údajů ČSÚ vyplývá, že peníze proteklé touto organizací představovaly v prvním čtvrtletí 5,5 miliardy korun. Bez nich by růst hrubého domácího produktu v prvním čtvrtletí nečinil 2,2, ale jen 1,8 procenta. To ukazuje, jak bohaté zdroje ekonomického růstu tkví v administrativní oblasti.