V článku Drahý a ještě dražší (EURO 27–28/2010) mě Táňa Králová sice několikrát korektně citovala, ale je v něm i mnoho nepřesností, částečně zavádějících a občas i nepravdivých informací. Na první pohled není snadné zjistit, proč se to stalo. Uvážíme-li však počet příznivců „plýtvání veřejnými prostředky ve prospěch společnosti SAP“, není divu, že se zainteresovaní lidé snaží v některých bodech mystifikovat své okolí a šířit zavádějící informace – například i ke Králové. Považuji proto za nutné, minimálně pro její budoucí potřebu, hlavní body uvést na pravou míru.
Potenciální výměna informačního systému neohrožuje tok dotací z Bruselu. Tato spekulace je neopodstatněná. Pokud by výměna nastala, uskuteční se dle mých dřívějších prohlášení až po dokonalém odzkoušení nového systému. Přechod na něj se neprodraží, naopak již během dvou až tří let povede k úsporám. Není jasné, odkud Králová čerpá informaci o údajné 1,5 miliardy korun ve prospěch společnosti Fujitsu Siemens Computers. Její cena, výrazně nižší než současné úhrady společnosti SAP, se nemůže dostat na tuto částku.
Doporučení bývalého ministra zemědělství Jakuba Šebesty jsem respektoval. O podpisu smlouvy není v tomto období ani řeči. Interní audit, respektive jeho závěrečná zpráva, na který se Králová odvolává, dosud Státní zemědělský intervenční fond (SZIF) ani neprojednal, ani neschválil. Spekulace, zda může, či nemůže nastat ztráta akreditace, jsou pouhými spekulacemi. Obecně lze tvrdit, že když se jakákoli instituce dotovaná z fondů EU dopustí vážných chyb, může ji unie sankcionovat. Existuje však reálný důvod dané instituci podsouvat, že něco (v budoucnu) udělá špatně? Pokud auditoři fondu míní, že „při vypsání otevřeného výběrového řízení by se mohly…“, je třeba dodat, že vypsáním nového (dalšího) výběrového řízení se proces opozdí minimálně o několik let. Během nich bude SZIF nadále platit nekontrolované a nepřiměřeně vysoké částky společnosti SAP.
Králová sice začíná správným konstatováním o časové prodlevě při výměně informačního systému, chybí však zásadní informace o zbytečných a vysokých nákladech spojených s touto prodlevou. O to vyšší pozornost věnuje o několik řádů nižším nákladům na analýzu současného stavu a na hledání úsporných řešení. Článek středně pozornému čtenáři mezi řádky naznačuje, že není škoda vyhozených stovek milionů korun ve prospěch firmy SAP. Údajný problém však tkví ve zdánlivě „vyhozených“ jednotkách milionů korun, jež mají za cíl ony stovky milionů ušetřit. Toto sdělení by se hodilo do bulvárního tisku, na pováženou však je jeho otištění v seriózním ekonomickém týdeníku.
První část čtvrtého odstavce je věcně správná, nikoli však kvůli mým citacím. Pouze proto, že až v něm jsou použity některé správné údaje. Ctím právo médií informovat veřejnost – třeba i za použití „interních dokumentů“. V tomto případě však jde o něco jiného. Dokud není zpráva interního auditu řádně projednána, schválena a podrobena oponentuře, což se zatím nestalo, není ničím jiným než subjektivním výkladem vytvořeným třeba z pragmatických důvodů.
Chybám bylo možné se v článku vyhnout. Bohužel se to nestalo. Je však zjevné, že záležitost je relativně komplikovaná. Proto Králové navrhuji, aby v případě, že se dané věci bude dále věnovat, mě předtím navštívila a o stavu věcí se osobně přesvědčila.
Tomáš Révész, ředitel Státního zemědělského intervenčního fondu, Tomas.Revesz@szif.cz
