Jen chvíli poté, co pardubické závodiště v neděli večer opustil poslední návštěvník, se naplno rozjel rozsáhlý úklid. Areál - o deset hektarů větší než Vatikán - musí zase co nejdřív vypadat jako před Velkou pardubickou.
Minulé úterý, kdy přípravy letošního ročníku vrcholily, byli jedinými koňmi na závodišti čtyři kladrubští vraníci městské policie. „Tohle je Eda, nejmladší a trochu divoch,“ ukazuje Kateřina Nohavová z akciovky Dostihový spolek na desetiletého koně.
Slatiňanští vraníci ve stájích na pardubickém závodišti tráví celý rok. Ostatní koně a závodní týmy přijíždějí jen na dostihy, kterých se ročně běží zhruba sedmdesát. Ani to však není dostatečný počet na to, aby areál uživily. Situace je o to komplikovanější, že mizejí tradiční sponzoři a noví se příliš nehrnou.
To všechno ohrožuje nejen tradiční závodiště, které musí projít modernizací, ale i budoucnost samotné Velké pardubické, jež se poprvé běžela už před 145 lety.
Buly s Váňou
Jak těžké bude pro Jaroslava Müllera, nového šéfa Dostihového spolku, vymyslet vhodný model pro dobré fungování závodiště, výstižně dokreslují události z poslední zimy. Pardubický magistrát - většinový akcionář v Dostihovém spolku - pořídil pro své občany mobilní ledovou plochu za dvanáct milionů korun. A úředníci pak rozhodli, že kluziště umístí přímo pod hlavní tribuny závodiště na cílovou rovinku.
Přečtěte si rozhovor:
Šéf kladrubského hřebčína Machek: Nepočítali jsme, že nás na seznam UNESCO zapíší už letos
Slavnostní zahájení provozu sportoviště obstarali v polovině loňského prosince veteráni pardubického Dynama a české reprezentace, jimž úvodní buly hodil slavný žokej Josef Váňa. O tři měsíce později však už Váňa do regionálních médií mluvil o tom, že nápad s kluzištěm se moc nepovedl a snad se už nikdy nic podobného nebude opakovat.
Jen pro pořádek. Správci dráhy totiž po demontáži kluziště na konci zimy zjistili, že poškodilo nejen cílovou rovinku, ale i jeden z ochozů a travnatý svah pro diváky. A technici pak měli řádně naspěch, aby hipodrom stihli připravit na první závody v sezoně.
Zatímco se dole usilovně pracovalo na záchraně dráhy, v kancelářích ve vyšších patrech tribuny se řešily jiné potíže. Poté co po čtvrt století ukončila Česká pojišťovna generální partnerství s Velkou pardubickou a koncern Agrofert v rámci velkých úsporných opatření neprodloužil spolupráci se závodištěm, pořadatelé dostihů se dostali do takřka existenčních potíží.
Záchrana přišla až se zásahem státu. Vláda letos v červnu schválila patronát ministerstva zemědělství nad pardubickými dostihy, s čímž souvisí i pětimilionová dotace. A v srpnu se pak Dostihový spolek dohodl s pojišťovnou Slavia, která se pro roky 2019, 2020 a 2021 stala titulárním partnerem Velké pardubické. „Rozhodli jsme se, že uděláme vše pro to, aby tento tradiční závod mohl pokračovat. Jsme hrdí, že jsme mohli pomoci českému dostihovému sportu,“ chválí se Karel Waisser, generální ředitel pojišťovny. Tím se podařilo zachránit letošní sezonu.
Nový akcionář
Je ale jasné, že bez státní dotace by pardubické dostihy nebyly. Patronát ministerstva zemědělství přitom česká vláda schválila jen jednorázově pro letošní rok. „Podpora Velké pardubické, jejíž pořádání je velmi náročné na personální a hlavně finanční zdroje, se uskuteční prostřednictvím dotace poskytnuté městu Pardubice. Částka bude vyčleněna z rozpočtu ministerstva zemědělství,“ upřesnilo tiskové oddělení resortu.
I když by vedení pardubického magistrátu logicky rádo vidělo záruky, že vláda pošle dotaci na závody každoročně, nikdo takové záruky dát nemůže. Ostatně stačí připomenout pravidelné licitace o státní příspěvek na pořádání Velké ceny ČR silničních motocyklů na brněnském Masarykově okruhu. Ideální variantu představuje dlouhodobá dohoda s firmou, která by zaručila přítok peněz, z nichž by se dal financovat nejen provoz závodiště, ale i nutné modernizace.
Takovou společností mohl být železniční dopravce Loko Trans. Jak už jeho majitel Karel Jalový prohlásil letos na jaře, chtěl by za to získat 34 procent v Dostihovém spolku. Buď by se tedy musel komplikovaně domluvit s menšinovými akcionáři, nebo by mu část vlastního podílu předalo statutární město Pardubice, čímž by ovšem ztratilo svou majoritu.
„Dostihový spolek nikdy nekomentuje vztahy mezi akcionáři a ani mu to nepřísluší. Ale z logiky věci vyplývá, že jediný, kdo by mohl prodat 34 procent akcií, je jen město. Žádný jiný akcionář tolik akcií nemá a nikdy neměl,“ potvrzuje Richard Benýšek, předseda představenstva Dostihového spolku. A to je právě zásadní zádrhel pro budoucnost.
Pokud budou chtít pardubické dostihy silného partnera, musejí se nejspíše smířit s tím, že se s ním budou dělit o rozhodovací pravomoci a přistupovat na kompromisy. Anebo najít takový systém, díky němuž si 54 hektarů velký areál na vlastní život vydělá sám či ve spolupráci s městem.
Ovšem zisky spolku, které se při padesátimilionovém obratu pohybují od 42 tisíc korun v roce 2014 po loňských 380 tisíc, příliš reálných možností nedávají. Bez příchodu velkého sponzora to zkrátka nepůjde.
Ostatně i to kritizované kluziště se letos v zimě na závodiště vrátí. Alespoň tedy do prostoru za tribuny, aby opět nepoškodilo závodní dráhu.
Dále čtěte:
F1 se těší z vyšších tržeb, k přilákání nových týmů to ale nestačí
Renovace hlavní budovy i stavba stájí. Vítek investuje do závodiště v Chuchli stovky milionů
