Rady, jak investovat do uměníNa trhu existují tři způsoby, jak si pořídit staré umělecké předměty: na aukci, ve starožitnictví nebo na burze či bleším trhu. Kde je investice nejvýnosnější?
Rady, jak investovat do umění Na trhu existují tři způsoby, jak si pořídit staré umělecké předměty: na aukci, ve starožitnictví nebo na burze či bleším trhu. Kde je investice nejvýnosnější?
Simona Šustková, prezidentka Asociace starožitníků, míní, že každá varianta koupě uměleckých předmětů může přinést plody, ale má také svá úskalí. Spíše záleží na znalostech a také povaze zájemce, jaký způsob zvolí. I v tomto rezortu samozřejmě existují specializované prodejny.
Na aukci si lze vybírat z katalogu
Je to varianta pohodlná a umožní si nabídku prostudovat třeba doma na gauči. Výhodou aukce je případný nákup za vyvolávací cenu, která činí asi 60 procent ceny odhadní, k níž se musí ještě připočítat aukční přirážka, která činí asi 15-20 procent z vyvolávací ceny a daň z přidané hodnoty.
Nástraha tu číhá v emočním způsobu prodeje. „Zájemce, pokud se nechá unést atmosférou při aukci, může dílo výrazně přeplatit,“ přiznává Mária Gálová z aukčního domu Dorotheum v Praze.
Naopak se může stát, že je jediný zájemce. Získá předmět za nejlepší cenu – tedy vyvolávací. Na výši vyvolávací ceny se dohodne expert s majitelem tak, aby byla relativně zajímavá pro kupce, který ovšem ví, že se na aukci zvýší. „Kupec si může být jist, že pořídil velmi dobře a původní majitel, že prodal za cenu objektivní, kterou vytvořila v daném momentu poptávka,“ vysvětluje galeristka.
Situace se obrátí ku prospěchu majitele, když se na aukci objeví třeba jen dva vášniví sběratelé, z nichž je aspoň jeden připraven tak dlouho navyšovat, až koupí. Předmět se v takovém případě může prodat za neočekávaně vysokou sumu. V takovém případě i odborníkův odhad bývá mnohonásobně trumfován.
Gálová tvrdí, že se ani nevyplácí obejít provize aukčních domů. V nich je mimo jiné zahrnuta i služba odborníka, který je schopen posoudit dílo – jeho pravost, odhadnout cenu na trhu a přináší rovněž záruku názoru, za kterým si expert stojí. „Proto je jistější obracet se na aukční dům anebo kamenný obchod s dobrou a nejlépe dlouhodobou reputací nejen u nás, ale i v zahraničí.“
DRUHÁ ŠANCE SE NABÍZÍ PO AUKCI
Pokud si dílo svého majitele v průběhu aukce nenajde, některé aukční domy nabízejí klientům druhou šanci. Zájemci si v takovém případě mohou předmět zakoupit za vyvolávací cenu ještě týden po aukci.
„Stalo se tak v případě obrazu Švabinského, který nebyl na aukci Dorothea vydražen. Poté byl nabídnut za vyvolávací cenu 960 tisíc korun, což je na trhu starých mistrů výhodná cena. Kupec se rychle našel a nakoupil velmi výhodně,“ prozrazuje galeristka Gálová.
STAROŽITNICTVÍ JSOU DRAŽŠÍ, ALE LZE SMLOUVAT
Ve starožitnictvích se předměty nabízejí sice za vyšší ceny, než je lze koupit na aukci, ale je tu šance usmlouvat na prodejci pěti až desetiprocentní slevu. „Smlouvání je totiž u starožitníka běžné. Tak se cena může přiblížit nabídce na aukci,“ tvrdí šéfka Asociace starožitníků Šustková.
Starožitníci zboží sice nemají v přehledném katalogu, zato poskytnou k exponátu odborný výklad. Například u stříbrných šperků poukážou na punc nebo zájemci přiblíží autora díla. Nákup také není tak emotivní jako na aukci, je ale možné si předmět rezervovat a investici si dobře promyslet. Starožitnictví by se neměla zaměňovat s bazary, kde se nabízí spíš chalupářské drobnosti, a zastavárnami. Prodejci v těchto obchodech nemají k prodeji uměleckých děl koncesi a nelze od nich očekávat odpovědnou radu nebo odborný výklad o díle.
BLEŠÍ TRHY = DOBRODRUŽSTVÍ
Burzy či blešáky Šustková nedoporučuje neznalým. Vábničkou jsou tu až přehnaně nízké ceny. Je sice šance, že tu narazíte na skvost za málo peněz, ale takovou příležitost dokáže poznat jen znalec.
„Nákup má notnou dávku dobrodružství. Ale na českých trzích může prodávat kdokoli, proto tu není záruka, že laik koupí neprodělá. Méně riskantní je nákup na burzách v zahraničí, kde prodávají starožitníci a při koupi se dá očekávat odborná rada,“ míní Šustková s tím, že ceny v regionálních starožitnictvích se mezi sebou neliší.
**REPRODUKCE NAMAJÍ UMĚLECKOU HODNOTU
Šéfka asociace galeristů Iva Nesvadbová radí vyhnout se prodejnám se směskou dekorativních předmětů a díla radí nakupovat v galeriích umění. Malíř Vladislav Raszyk tvrdí, že ani reprodukce například v Ikea nemají uměleckou hodnotu. Také díla, jejichž autory jsou populární hvězdy, nemusejí být dobrou investicí. „Jde o falešnou hodnotu, která se nakonec projeví jako kýč, jakmile ten umělec odejde ze scény,“ tvrdí malíř. Radí obracet se na galerie s prokazatelným renomé.
