Dravci opouštějí Hranice

Krach evropské větve LG.Philips Displays vybízí k větší ostražitosti státu

Obojí je pravda, vyberte si: LG.Philips krachuje, LG.Philips vítězně dobývá světové trhy. Ve skutečnosti jde o dvě různé firmy, ale obě jsou dceřinou společností dvou velkých matek - jihokorejské LG Electronics a nizozemského Philipse. LG.Philips Displays, která vyrábí klasické televizní obrazovky, poslala do konkurzu svůj evropský holding sídlící v Nizozemsku, a dostala do potíží továrnu v moravských Hranicích. Zato LG.Philips LCD, jež produkuje obrazovky z tekutých krystalů, v posledním čtvrtletí 2005 devítinásobně zvýšila zisk oproti stejnému období předchozího roku. Zatímco jedna firma donutila v Česku politiky vládní ČSSD k unáhleným reakcím, její sestřička LG.Philips LCD mohla slavit, že dle oznámení průzkumníků trhu z DisplaySearch se loni stala největším světovým výrobcem obrazovek z tekutých krystalů a překonala dosavadní jedničku, další korejskou firmu Samsung Electronics.
Nejsou to však bohatí příbuzní LG.Philips Displays, kdo začal usilovat o záchranu hranického závodu, nýbrž český stát, reprezentovaný ministrem průmyslu a obchodu Milanem Urbanem. Mateřské firmy přestaly svou dceru finančně podporovat už loni. Jihokorejská LG Electronics v říjnu oznámila, že téměř končí s prodejem klasických televizních displajů na evropském trhu a sází na budoucnost plochých a tenkých obrazovek, ovšem včetně vakuových. Další finanční injekce pro dceru byly zaraženy. Krach evropského holdingu - už odříznutého od financí - byl teprve na konci dlouhodobějšího procesu a nemusel být pro nikoho bleskem z čistého nebe. Ani v Česku, pokud by se správně vyhodnocovaly informace. Ministerstvo průmyslu však bylo evidentně zaskočeno a přišlo s nepromyšleným plánem státní pomoci pro hranický závod, jež se od počátku jevila vzhledem k různým okolnostem (pravidla Evropské unie, bankrot evropského holdingu) jako nereálná.

Chce to dobré smlouvy.

Český stát si navíc nemůže dělat velké naděje, že by od krachujícího podniku mohl snadno vymoci vrácení části pobídek, kterými do Hranic nového investora lákal. Majetek LG.Philips Displays v hranické továrně byl již dříve zastaven hongkongské pobočce světoznámé banky JP Morgan Chase - v rámci finanční restrukturalizace. A nedá se očekávat, že by závazky své dcery hodlaly nadšeně splácet mateřské firmy v Koreji či Nizozemsku. Nyní se spíše ukáže, jak výhodné či nevýhodné smlouvy pro český stát se v minulosti sepisovaly.
Přirozeně vzniká otázka, do jaké míry je etické chování firem LG Electronics a Philips, které svůj společný byznys vakuových obrazovek finančně odřízly od dalších aktivit. Je v souladu s moderním pojetím corporate governance, správy společností? Odboráři v Nizozemsku například vyzývali Philips, aby dostál svému dobrému jménu. Uvedený postup firem nicméně není ničím zvláštním. „Dceřiné společnosti a právně samostatné subjekty zakládají i společnosti české, a to mnohem menší,“ upozorňuje šéf CzechInvestu Tomáš Hruda. „Z čistě podnikatelského pohledu je to přirozené jednání,“ říká prezident Hospodářské komory ČR Jaromír Drábek. Například podnikatel, který se pouští do rizikového projektu, obvykle zakládá dceřinou společnost, jež na sebe bere riziko a ručí pouze svým majetkem. O to důležitější však je, aby stát, který láká zahraniční investory, uzavíral dobré smlouvy. Drábek zdůrazňuje, že smlouva o investičních pobídkách by měla obsahovat dostatečné záruky i ze strany mateřských společností. Má však pochybnosti o tom, zda tomu tak skutečně bývá. Větší důraz na takové záruky Drábek považuje za klíčový při modernizaci současného systému investičních pobídek. Nelze však ani vyloučit, že pokud by se požadavek záruk od mateřských společností objevil, může investory také odrazovat. „Význam zahraničních investorů je neoddiskutovatelný, na druhé straně bychom měli vážit na miskách lékárnických vah, nakolik vyjdeme těmto subjektům vstříc,“ uvádí šéf Hospodářské komory.

Nerovné podmínky.

Když ministr průmyslu a obchodu Milan Urban oznámil, že hodlá řešit situaci v hranické továrně úvěrem od České exportní banky nebo zapojením státní společnosti Osinek, mnozí nechápavě kroutili hlavami. LG.Philips Displays již přece jednou získala investiční pobídky a dosud nesplnila všechny sliby, ke kterým se zavázala. Velmi sporná je ovšem i ekonomická smysluplnost takové pomoci. „Stát nabízí další podporu, aby zachránil dlouhodobě neperspektivní výrobu,“ říká Drábek. Trend v prodeji jednotlivých druhů obrazovek považuje za zcela jasný. S nástupem nových druhů obrazovek, plazmových a z tekutých krystalů, a také digitální televize, pokládá Drábek současný výrobní program v Hranicích za dříve či později odsouzený k zániku. Nové druhy obrazovek budou dále zlevňovat, předpokládá Drábek, zatímco výrobci vakuových displejů narazí na technologické hranice, neboť už nebudou schopni tlačit ceny dolů. Drábkův názor je v souladu s předpověďmi většiny analytiků, kteří se v posledních dnech k vyhlídkám trhu s obrazovkami vyjadřovali.
Není to však jediný možný názor. Jiný pohled nabízejí představitelé společnosti Tesla Ecimex, která vlastní rožnovský závod TCT, přímého konkurenta hranické LG.Philips. Těm vadí nerovné podmínky, kdy stát preferuje zahraničního investora na úkor domácí firmy. Podporu produkci klasických obrazovek však za špatnou nepovažují. Loňské potíže, kdy firma TCT musela prodávat za nižší než výrobní ceny, označují za dočasné a navíc způsobené dumpingovými cenami nadnárodních výrobců. Pro letošní rok už má společnost údajně zajištěný odbyt za ziskové ceny. Je tedy nutné překonat finanční potíže, jež způsobil loňský rok. Tesla Ecimex již loni požádala stát o úvěrovou pomoc. Zatímco v případě LG.Philips začalo ministerstvo průmyslu okamžitě zvažovat možnosti úvěru od České exportní banky, rožnovští nenacházeli ve vládních kruzích pro podobnou žádost loni na podzim příliš pochopení. Nyní Tesla požádala antimonopolní úřad, aby přezkoumal, zda je možné mluvit o rovných podmínkách.

Jako benzinový motor?

Výkonný šéf Tesly Michal Mika přirovnává dnešní diskuse o klasických obrazovkách k těm, které se dlouhodobě vedou o benzinových motorech. V minulosti se mnohokrát objevoval názor, že tyto motory definitivně končí, přesto vznikaly dokonalejší verze a konec benzinové éry se stále oddaloval. Podobné to údajně může být i u vakuových displejů. Ačkoliv to tak na první pohled nevypadá, současná strategie firmy LG Electronics není s jeho slovy v rozporu. Společnost LG.Philips Displays sice nechala zbankrotovat většinu svých závodů v Evropě, ale hodlá nadále pokračovat ve výrobě v Polsku, Brazílii, Číně, Indonésii a Jižní Koreji. Jihokorejci z LG Electronics však především mají velké plány v oblasti tenkých vakuových obrazovek, takzvaných „SuperSlim“. Loni dokončili přípravu nových výrobních linek v korejských továrnách.
Mika se domnívá, že cílem velkých společností je uvolnit místo na evropském trhu pro dovozy z Asie. Tvrdí, že názory o zániku trhu vakuových obrazovek rozšiřují zejména „globální“ firmy (především LG Philips a Samsung), které všude po Evropě získaly národní investiční pobídky a dnes potřebují mít argumentaci, proč je buď neplní, nebo těsně po uplynutí závazku stěhují výrobu mimo Evropu. Šéf Tesly dodává, že tuto strategii navíc doplňují o dumpingové ceny. Přitom výrobní linka na klasické obrazovky je mnohonásobně levnější než linka na display z tekutých krystalů LCD, připomíná Mika.

Přetahování pracovníků.

Budoucnost vakuových obrazovek je sporná. Případ Tesly se však zřejmě může stát klíčovým argumentem těch, kteří tvrdí, že české firmy v minulosti byly při rozhodování o udělení investičních pobídek diskriminovány. Michal Mika popisuje své jednání ze zástupci Philipsu několik let předtím, než firma LG.Philips Displays otevřela továrnu v Hranicích. Nizozemská firma zvažovala možnost společného podniku s Teslou, díky němuž se měla rozšířit kapacita rožnovského závodu. Při dotazu na možné pobídky však tenkrát Philips údajně dostal zamítavou odpověď. Bývalý generální ředitel agentury CzechInvest a vyjednavač s LG.Philips Radomil Novák sice nemá informace o zájmu Philipsu o společný projekt, nicméně uvádí: „Pokud by se tak skutečně dělo, není to CzechInvest, kdo rozhoduje, komu pobídku poskytne a komu ne, ale vychází z platné české legislativy. Pobídky na expanze byly ustanoveny až v průběhu roku 1999, jinak bylo nutné založit nový subjekt.“ Současný šéf CzechInvestu Tomáš Hruda zdůrazňuje, že od té doby se systém pobídek trvale vyvíjí, a připomíná zásadní zlom v květnu 2000, kdy nový zákon přinesl „dosud nebývalou transparentnost a zaručil všem bez rozdílu stejné podmínky“. Faktem je, že české společnosti dnes mají při investování stejnou možnost získat podporu jako ty zahraniční. Zástupci domácích podnikatelů si nicméně na nerovné podmínky v praxi ve srovnání se zahraničními investory stěžují dodnes. Šéf Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Míl to vidí jednoznačně: „Čeští podnikatelé jsou cizinci ve vlastní zemi.“ Nemohou se spoléhat na to, že vláda bude hájit jejich zájmy. Projevilo se to právě před několika dny, kdy vláda začala iniciativně hledat řešení pro LG.Philips v Hranicích, zatímco v případě Rožnova takovou ochotu neprojevila.
Jaromír Drábek navíc vidí problém v tom, že investoři v různých regionech nejen vytvářejí nová pracovní místa, ale také přetahují kvalifikované pracovníky firmám, které tam dlouhodobě působí. To znamená konkurenční nevýhodu pro místní podniky, které nemohou čerpat úlevy na dani, ale ani příspěvek na nová pracovní místa. Přitom ale musejí zaškolovat a vzdělávat nové pracovníky, kteří přišli na místa těch odlákaných.

Jak reformovat pobídky.

Názory na další reformu systému investičních pobídek se nicméně liší. Jaroslav Míl žádá, aby stát především vytvořil vhodné investiční prostředí pro všechny tím, že zajistí transparentní daňový systém a právní rámec, sníží vedlejší náklady práce, zkvalitní dopravní infrastrukturu a také zpružní trh práce. Pobídky pokládá za legitimní, ale vláda by měla mít naprosto jasno v tom, proč vlastně investory podporuje. Tato forma pomoci má být určena výhradně moderním technologiím, firmám, které také svým zaměstnancům nabídnou vysoké mzdy. „Musíme vědět, kam směřujeme, všechna opatření mají být systémová,“ říká prezident Svazu průmyslu a dopravy.
Šéf Hospodářské komory Drábek je ovšem vůči takovému přístupu skeptický. Soudí, že stát by neměl určovat, co je moderní a perspektivní. Nemůže to totiž vědět, tvrdí Drábek. Současná forma investičních pobídek už údajně splnila svůj účel a technologická úroveň průmyslu se zvýšila. Pobídky by měly odpovídat potřebám roku 2006, nikoliv letům 1995 či 1998. A co to znamená konkrétně? Kromě většího důrazu na odpovědnost mateřských společností investorů by se měly přehodnotit (ne-li zrušit) příspěvky na tvorbu nových pracovních míst. Ty jsou výhodné pro nové investory, kteří vytvoří hodně nových míst, a mnohem méně pro již působící firmy, jež odrazuje také přílišná administrativní zátěž. Drábkovi se rovněž nelíbí, že daňové úlevy mohou u jednotlivého investora dosahovat sta procent daní v daném roce. Zvážil by procentuální omezení.
Tomáš Hruda z CzechInvestu na druhé straně varuje před tím, aby se z případu LG.Philips dělaly přehnané závěry: „Ze zhruba šesti set úspěšných projektů, které agentura CzechInvest pomohla zprostředkovat pro Českou republiku, by projekt LG.Philips byl teprve druhým, který by ukončil výrobu. Rozhodně nelze na základě těchto dvou ojedinělých případů zpochybňovat celý systém investiční podpory. Bez něj by Česko tak velkého a zdravého ekonomického růstu, kterého jsme dnes svědky, nedosáhla“. Hruda připouští, že pracovní místa nabídnutá podporovaným investorem by mohla vytvořit i jiná společnost. Dodává však: „Jsou to ale pouze hypotetické úvahy, jestli by si Hranice zvolil investor takového rozsahu, ať už český či zahraniční. V letech 1999 a 2000 se česká ekonomika vzpamatovávala z recese a v té době, kdy probíhala jednání s Philipsem, nebyla na obzoru žádná firma, která by se zavázala vytvořit tolik pracovních míst.“

Strategie "Orel".

Ať už vývoj v Hranicích dopadne jakkoliv, je jisté, že velcí nadnárodní dravci továrnu ponechali jejímu osudu. Nabízí se přirozeně otázka, zda by po zkušenostech s velkou korejskou firmou LG Electronics a jejím dceřiným podnikem mělo Česko podporovat případnou investici dalšího gigantu z jižní části korejského poloostrova, tedy automobilky Hyundai. Skutečností je, že velcí korejští hráči rázně dobývají globální trh v automobilovém i elektronickém průmyslu, nestydí si říci o větší sousto a využívají různých nástrojů, které mají k dispozici. Nejen Michala Miku z Tesly Ecimex asi v tuto chvíli mohou napadat paralely s čínským dobýváním trhů levnými produkty, byť Korejci v současné době nabízejí přece jen o dost sofistikovanější výrobky (což neznamená, že by je Číňané nemohli stále více následovat). Ostrý souboj se svádí v samotné Asii, mezi japonskými a jihokorejskými firmami (EURO 5/2006). Japonská firma Matsushita Electric vede v Americe soudní pře s jihokorejským gigantem Samsung o to, kdo koho okrádá o duševní vlastnictví a porušuje patentová pravidla.
Spolupráce s jihokorejskými firmami - vzhledem k jejich know-how i pozici na světových trzích - ale může být do budoucna spíše příležitostí než hrozbou. List The Korea Herald líčí strategii „konstantní inovace“ v sídle LG Electronics, která spočívá nejen v neustálém vývoji, ale také v nepřestávajícím hledání způsobů, jak srazit výrobní náklady a zefektivnit výrobní postupy. Součástí této strategie je systém „Orel“, tedy vytváření servisních týmů, jejichž cílem je právě snižování nákladů. Do strategie firmy přirozeně patří i boj o světové trhy. Nikoho pak nemůže překvapit ochota odříznout provozy, které zmíněným účelům neslouží. Dobrou zprávou nicméně je, že dravá firma musí myslet i na druhou stranu mince a zaměřit se na transparentní management i snahu posílit svou reputaci slušné globální společnosti.
„Vytváření světoznámé společnosti znamená mnohem více než generování většího zisku nebo dosahování obřích rozměrů. Jde především o snahy udržovat a dále zvyšovat globální standardy,“ tvrdí představitelé LG Electronics. To jsou samozřejmě slova, a je nutné zkoumat, jak se projevují v praxi. Podmínkou každého úspěšného partnerství ovšem je, že si partneři v Česku či jinde nenechají vnutit nevýhodné podmínky. Objevují se názory, že něco podobného se stalo i nizozemskému Philipsu, když spojoval síly s LG Electronics. Ostražitost je na místě, paranoidní postoj nikoliv.