Má 34 a už ovládá celá odvětví
Pro Olega V. Děripasku to byl opravdu raketový vzestup. Ještě před pěti lety byl téměř neznámým regionálním podnikatelem, který pro londýnskou společnost Trans-World Group řídil čtvrtý největší závod na výrobu hliníku v Rusku, hutě v Sajansku. Nyní, ve věku pouhých 34 let, je generálním ředitelem a spolumajitelem společnosti Ruskij aluminij (Rusal), která dosahuje tržeb více než čtyři miliardy dolarů a vyšvihla se na špičku průmyslového odvětví, jímž před časem otřásaly boje o moc a brutální vraždy. Co do velikosti může Rusalu, který kontroluje 70 procent ruské výroby hliníku, konkurovat pouze americká Alcoa. Děripaska má v Rusku také monopol na výrobu autobusů a vlastní druhou největší ruskou automobilku Gorkijskij avtomobilnyj zavod (GAZ).
Děripaskovi konkurenti si stěžují, že používá příliš tvrdé metody. Na to má Děripaska strohou odpověď: „Tak to v byznysu chodí.“ Tvrdí, že se jeho konkurenti mohou obávat pouze dvou věcí: jeho analytického mozku a schopnosti skvěle pracovat s čísly, kterou získal jako student kvantové mechaniky na Moskevské státní univerzitě. Ve svém uvažování ale také došel k jednomu zásadnímu závěru: v této fázi hospodářského rozvoje může člověk v Rusku vydělat podnikáním velké peníze, pouze pokud jeho podnik dosáhne vedoucí pozice na trhu.
Zatím se s touto filozofií dostal daleko. V roce 1997 získal spolu se svými společníky kontrolu nad závodem v Sajansku, když vydali balík nových akcií, a tím snížili podíl společnosti Trans-World. O dva roky později koupil velký podíl v závodě v Nikolajevsku. Ačkoliv leží na Ukrajině, byl nejdůležitějším dodavatelem jedné z hlavních surovin pro výrobu hliníku v Rusku. Záhy začal Děripaska pozastavovat dodávky pro Romana Abramoviče, který v roce 2000 vykoupil Trans-World a stal se ruským králem hliníku. Abramovič nakonec podlehl a s Děripaskou se spojil - společně založili Rusal. „Měl na výběr: buď zavřít výrobu, nebo se s námi dohodnout,“ vysvětluje Děripaska jednoduše. Dnes si tento oligarcha brousí zuby na málo rozvinutý ruský dřevařský průmysl.
V ekonomických otázkách se však metalurgický magnát často dostává do střetu s liberálními postoji prezidenta Putina a jeho spolupracovníků. Nejlépe je to vidět na jeho odporu proti vstupu Ruska do Světové obchodní organizace. Už více než rok lobbuje za to, aby vláda zvýšila cla na dovoz ojetých automobilů, neboť tento krok považuje za klíčový pro přežití své automobilky. Pokud však uspěje, mohlo by to zpomalit nebo úplně znemožnit začlenění Ruska do Světové obchodní organizace.
Děripaska má ještě bezpočet dalších nápadů na zlepšení ruské hospodářské politiky. Na cestě k jejich uskutečnění by však mohl narazit na několik překážek. Především si vzhledem ke svému agresivnímu skupování důležitých podniků nadělal hodně nepřátel. Bývalý hliníkový magnát Michail Živilo na Děripasku a jeho společníky podal u newyorského soudu žalobu o tři miliardy dolarů, ve které tvrdí, že se uchýlili k podvodům, vydírání a výhrůžkám smrtí, aby získali kontrolu nad sibiřským závodem na výrobu hliníku, který kdysi patřil jemu.
Děripaska obvinění odmítá. Nicméně si uvědomuje, že kapitáni průmyslu jeho typu nemají u veřejnosti právě nejlepší pověst. Dělá tedy, co může, aby to napravil - účetnictví Rusalu vede na základě amerických účetních standardů GAAP a chodí na přednášky na prestižní London School of Economics, aby se pak mohl blýsknout při ekonomických debatách v Rusku. Otázkou je, zda to bude stačit na vylepšení neslavné reputace, kterou získal, když se probojovával na špičku nejtvrdšího ruského průmyslového odvětví.
Copyrighted 2002 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek
Překlad: Martina Uhrinová
