Drazí pozůstalí

Správce už vyplatil dvě miliardy, o další dvě se soudí

Ještě před deseti lety to bylo největší chemické impérium. O pět let později bylo postiženo největším bankrotem v českém průmyslu. Konkursní správce Chemapol Group Alexandr Vacek říká, že už prodal většinu majetku zkrachovalé společnosti a zbývá dořešit „jen pár drobností“. Týdeník EURO sice zjistil, že přednostním věřitelům už vyplatil téměř dvě miliardy korun, ale konkurs hned tak neskončí. Jeho uzavření brání deset soudních sporů, v nichž se správce soudí o další dvě miliardy. Tyto incidenční spory se vedou například o půlmiliardovou částku se Spolanou Neratovice nebo o 1,3 miliardy korun s finančním úřadem.
Vacek odmítá spekulovat, kdy konkurs skončí, a pro tisk se nechce vyjadřovat ani k jeho podrobnostem. Vysvětluje, že jde o informace, které by mohly ovlivnit cenu konkursních pohledávek Chemapol Group, které jsou v majetku České konsolidační agentury a připravují se k prodeji.
Z dílčí zprávy pro věřitelský výbor, kterou má týdeník EURO k dispozici, nicméně vyplývá, že příjmy z prodeje majetku Chemapol Group dosáhly do 30. března letošního roku 2,59 miliardy korun. Výdaje konkursu, který běží od ledna 1999, ke stejnému datu pohltily 218,7 milionu korun.
Věřitelé by mohli být spokojeni: dosavadní výtěžek je na české poměry velmi slušný. Omluvitelná se zdá být i délka řízení: Chemapol Group měl v době svého pádu složitou strukturu a podíly ve více než padesáti firmách. O pohledávky se přihlásilo 202 věřitelů, kteří dohromady žádali téměř 16,7 miliardy korun. Někteří z věřitelů sice Vacka chválí za dobrou spolupráci, ale odvážné tvrzení o relativně úspěšném konkursu nesdílejí. Z pohledu největšího z nich - ČSOB - se konkurs zbytečně protahuje. „Trvá to už pátý rok, přestože se prodávají pouze finanční aktiva a akcie,“ vysvětluje mluvčí ČSOB Milan Tománek.

Úspěšný pro věřitele.

Kdyby se výnos konkursu CHG počítal z březnových dat, pokryl by přes čtrnáct procent přihlášených pohledávek. V české kotlině je více než desetiprocentní výnos stejně vzácný jako výhra v loterii. Zatím nejrychlejší z větších konkursů, na ZPS Zlín, kde se hlavní část majetku podařilo prodat za necelý rok, vrátil věřitelům zhruba miliardu z přihlášených jedenáctimiliardových pohledávek. Konkursní správce zlínského podniku Roman Rais nicméně upozorňuje, že jde o průměr. „Neplatí, že by se oněch téměř deset procent dostalo na každého. Přednost mají zástavní věřitelé, kterým v případě ZPS připadlo 80 procent výnosů.“
Výnosy pro věřitele, kteří nemají své pohledávky zajištěné zástavou, jsou v průměru mnohem nižší. Vodítkem může být jejich prodej z portfolia České konsolidační agentury. Ta nyní dosáhla dvouprocentního výnosu - za balík konkursních pohledávek v hodnotě 62,3 miliardy korun dostane 1,261 miliardy korun (viz strana 7).

Úspěšný pro správce.

Kritici českého zákona o konkursu a vyrovnání se v kuloárech často zmiňují, že z prodeje konkurzního majetku se stal výnosný byznys. Náklady v případě Chemapol Group zatím spolkly necelou desetinu z příjmů za prodaný majetek. Zpráva o průběhu konkursu s datem 15. května 2003 uvádí, že mzdové náklady se vyšplhaly od ledna 1999 do konce března 2003 na 32 milionů korun. Na účet poradenských firem šlo ve stejném období téměř 78 milionů, daňové poradenství ukrojilo dalších 21 milionů korun. Správce Vacek na otázky týkající se těchto „citlivých“ položek neodpověděl. Věřitelé však hned na první straně své zprávy určené pro věřitelský výbor upozorňují, že v letošním roce došlo k výraznému snížení výdajů, což se „týká i poradenských služeb“. Firma Atlantik Corporate, která inkasovala nejvíc, dostala svých téměř 30 milionů jednorázově už v roce 2000. Také druhá v pořadí - Credittax - si zhruba sedmnáct z celkových 21 milionů za vymáhání pohledávek připsala na účet už v letech 2000 a 2001.
Ze zprávy vyplývá, že se v průběhu konkursu prodalo přes 60 položek. Největší příjmy konkursní podstaty představoval prodej akcií Spolany (1,5 miliardy korun) a AliaChemu (815 milionů korun). Práci při dohledání majetku CHG komplikovaly složité přesuny aktiv a křížové financování, které před pádem firmy probíhaly mezi mateřskou společností a jejími dcerami. Do konkursní podstaty CHG tak nespadá například prodej sítě čerpacích stanic Petra, které se vloni vydražily za 354,9 milionu korun. Dodnes také není jasné, zda do konkursní podstaty skupiny CHG patří také půlka paláce Lucerna, který koupila švagrová bývalého prezidenta ČR Dagmar Havlová těsně před prohlášením konkursu.
Příběh Chemapolu a jeho dlouholetého šéfa Václava Junka připomíná let vzhůru a strmý pád. Původní podnik zahraničního obchodu začal v polovině devadesátých let skupovat snad vše, co bylo k mání. Koncem roku 1996 měl podíl v osmašedesáti firmách. Ovládl řadu chemických a farmaceutických firem, měl sekci bankovnictví (Expandia a Union Banka), angažoval se v médiích a sportovních klubech (FC Petra Drnovice, Golf and Country Club či HC Petra Vsetín). Skončil, když banky nebyly ochotné refinancovat obrovské zadlužení z akvizic, které se v roce 1998 odhadovalo na dvacet miliard korun.