Otevřme znovu diskusi o školném a dalších zdrojích financování vysokých škol, stejně jako o nevyhnutelné redukci přijímaných studentů
Dát svému dítěti dobré vzdělání, které mu otevře cestu k pěkné kariéře a dobře honorovanému zaměstnání, je věc chvályhodná a záslužná. Proto jsme se v hlavním tématu tohoto vydání týdeníku Euro pokusili zmapovat náročnost takového studia i návratnost vložených prostředků, tedy zda se to rodině opravdu vyplatí. A výsledky zdaleka nejsou tak jednoznačné, jak by asi leckdo čekal. Dobrá škola je prostě drahá záležitost schopná spolknout celoživotní úspory i hodně dobře placeného člověka. Zvláště, pokud to dítě není jenom jedno.
Že se kvalitní a drahá zahraniční škola nevyplatí tomu, kdo chce žít v Česku, je vzhledem k tuzemské úrovni mezd docela logické.
A ještě dlouho se to nezmění. Stejně jako se nezmění to, že ti nejtalentovanější a nejschopnější mladí lidé budou i nadále na tyto školy odcházet s penězi od rodičů, případně se stipendiem a půjčkami. A pak pochopitelně zůstanou pracovat venku. Tento odliv mozků zatím není až tak citelný a veřejně propíraný, ale není všem dnům konec…
Náš článek by si měli přečíst především všichni bývalí ministři školství, a ten současný dvakrát. To, že v některých oborech pořád světu stačíme a absolventi nemají s uplatněním a dobrou odměnou problém doma ani v zahraničí, nic nemění na tom, že extenzivní rozvoj českého školství a neustále navyšování počtu vysokoškoláků vzdělanosti tohoto národa a kvalitě pracovní síly rozhodně nepřinášejí nic pozitivního. Už dávno nastal čas začít to řešit.
Ukazuje se také, jak velká část rodičů je ochotna značného odříkání, aby dala svým dětem vzdělání, pokud vidí, že je kvalitní a opravdu se to vyplatí. Proto by měla znovu začít diskuse o školném a dalších zdrojích financování vysokých škol, stejně jako o nevyhnutelné redukci přijímaných studentů.
Současné počty prostě výrazně snižují úroveň vzdělání, jehož se absolventům dostává.
A není náhodou, že nejsnáze se uplatňují absolventi z obtížných studijních oborů technického směru a lékařství, kde je to síto opravdu výrazně hustší než na dnes dominujících humanitních oborech.
Měli by to řešit zejména v současnosti vládnoucí socialisté, protože jak je z našeho článku zcela zřejmé, ti bohatí si vzdělání pro své děti prostě koupí kdekoli na světě.
Nakonec všichni, komu záleží na budoucnosti této země, by měli hledat další, nestátní zdroje financí pro školství. Ale i cesty, jak co nejefektivněji tyto zdroje utrácet za excelentní, a nikoli průměrně mizerné vzdělávání. Je to možná pro širší veřejnost málo populární v době, kdy každý chce mít doma pana magistra, i když je pak jeho osudem prodávat po domech vysavače nebo pojistky, protože na víc prostě nemá dost šedých buněk mozkových.
Ovšem kdyby kvůli tomu museli hlouběji sáhnout do své vlastní peněženky, možná by se pak chovali ekonomičtěji.
Všichni, komu záleží na budoucnosti této země, by měli hledat další, nestátní zdroje financí pro školství.
O autorovi| PAVEL PÁRAL, paralp@.cz
