Dřít až do smrti

S odchodem jedné generace do penze čekají Spojené státy americké potíže

Spojené státy americké mají do budoucna vážný problém. Významná část Američanů začne již brzy platit palčivou cenu za obrovskou spotřebu a velké dluhy, které nadělali během svých nejproduktivnějších let. Týkat se to bude především generace narozené po druhé světové válce a označované jako baby-boomers. Řada těchto lidí bude nucena pracovat i v penzijním věku a zároveň bude muset razantně omezit své výdaje. Demografové a ekonomové o tom vědí již dlouho. Současná finanční krize ale přispěla k tomu, že se z celé záležitosti rychle stává celospolečenské téma. Téměř 80 milionů osob narozených v letech 1945 až 1964 tvoří nejpočetnější a v některých ohledech i nejodlišnější americkou generaci v historii. Jejich odchod do důchodu bude mít nedozírné následky pro celou americkou společnost. Tvrdí to studie poradenské společnosti McKinsey z června loňského roku.
Studie dělí americké generace narozené v letech 1925 až 2004 do čtyř základních skupin. První jsou již zmínění baby-boomers. Předcházela je „tichá generace“ neboli osoby narozené v letech 1925 až 1944. Naopak následníci baby-boomers z let 1965 až 1984 jsou známí jako „generace X“. Nejmladší populace z přelomu tisíciletí (1985 až 2004) je označována jako „millennials“.
Baby-boomers zažili většinu významných milníků americké historie minulého století, ať už šlo o květinová šedesátá léta, válku ve Vietnamu nebo aféru Watergate. Jejich „pravá“ epocha začala na počátku osmdesátých let minulého století, kdy počet jejich domácností převýšil ty, které vytvořila „tichá generace“. V devadesátých letech pak lidé z této generace vstoupili do svého ekonomicky nejproduktivnějšího období. V roce 1992 byl zvolen první americký „boomer“ prezident a tato skupina lidí obsadila nejvlivnější pozice v administrativě, špičkovém byznysu a kultuře. Autoři studie se domnívají, že mezi příslušníky baby-boomers patří nyní sedmdesát procent výkonných ředitelů špičkových amerických společností a guvernérů jednotlivých států. Baby-boomers tvoří šedesát procent členů Kongresu, stejně jako 45 procent registrovaných voličů. Celkově budou lidé z této generace ovlivňovat USA ekonomicky, sociálně a politicky asi čtyřicet let.

STÁRNOUCÍ A BOHATÍ Ještě v jednom ohledu jsou baby-boomers mimořádní. Jde o nejbohatší generaci v americké historii. Před odchodem do penze bude v roce 2015 průměrný příjem jejich domácnosti dosahovat více než 94 tisíc dolarů ročně. Příslušníci „tiché generace“ vydělávali ve stejném okamžiku svého života o 20 tisíc dolarů méně. Tato kombinace velikosti a bohatství povede podle studie k tomu, že i v penzijním věku budou mít boomers nebývalý vliv na americkou ekonomiku. Už přibližně za rok by poprvé v historii měli za většinou výdajů v USA stát osoby starší padesáti let. Padesátníci a starší budou také poprvé kontrolovat většinu disponibilních příjmů amerických domácností a více než osmdesát procent jejich čistého jmění. Na první pohled impozantní údaje mají ale svou druhou tvář. Boomers sice oproti minulým generacím nadprůměrně vydělávali, ale také výrazně utráceli. Oproti tiché generaci utratili více než dvojnásobek: 3,5 bilionu dolarů proti 1,5 bilionu. Za jejich relativně vysokými průměrnými příjmy ale stojí menšina velmi bohatých domácností. Příslušníci středních a nižších vrstev se budou s postupujícím věkem potýkat s tíživými finančními problémy. Existují proto oprávněné obavy, jak se Američané jako celek i většina boomers s odchodem do penze ekonomicky vyrovnají.
Studie dělí baby-boomers na tři základní skupiny - sebevědomé, zranitelné a znevýhodněné. Prvně jmenovaní, tvořící téměř polovinu domácností této generace, jsou podle svého názoru do budoucna dobře finančně zajištěni. Jde o nejzdravější, nejvzdělanější a nejoptimističtější skupinu s největším počtem manželství. Zatímco někteří z nich ale skutečně disponují mimořádnými příjmy, jiným lidem ve skutečnosti chybějí. Ti proto žijí v nebezpečné iluzi. „Zranitelní“ tvoří asi čtvrtinu všech baby-boomers. Jejich domácnosti mají nižší příjmy a méně než polovinu čistého jmění než „sebevědomí“. Tito lidé jsou méně vzdělaní a méně často žijí v manželství. Tato skupina se při odchodu do penze obává finančních a zdravotních potíží, stejně jako osamělosti.
V nejhorší situaci jsou pak „znevýhodnění“. Nejenže jejich příjmy byly po celý dosavadní život nízké, jsou i nejméně vzdělaní, nejméně často žijí v manželství a mají nejchatrnější zdraví. Na odchod do důchodu nejsou zpravidla vůbec finančně připraveni a obávají se, že si nebudou moci dovolit zdravotní péči. Jak ale výzkum zjistil, baby-boomers jsou výraznými optimisty, kteří se nebrání změnám. Téměř devět z deseti příslušníků této generace podle svých slov vždy věřilo, že si zaslouží kvalitní život. Skoro osmdesát procent z nich se domnívá, že mají pod kontrolou svůj osud a dokáží vydržet vše, co jim život postaví do cesty. Čtyřicet procent z nich je s postupujícím věkem připraveno „změnit svůj život“.

VYDĚLÁVAT A UTRÁCET Proč příslušníci této generace generovali celkově vyšší příjmy než jejich předchůdci? Primárním důvodem je jejich počet. Zatímco „tichou generaci“ tvořilo necelých 27 milionů domácností, u baby-boomers šlo o téměř 45 milionů. Příčinou byl i zcela odlišný způsob života. V generaci baby-boomers začalo pracovat mnohem více žen než v minulosti, což vedlo k nárůstu pracovní síly. Zatímco v roce 1965 pracovalo necelých čtyřicet procent Američanek, v roce 2005 už to bylo skoro šedesát procent. Baby-boomers také později vstupovali do manželství, později měli děti a více než dříve se rozváděli, popřípadě se rozhodli v manželství vůbec nežít. Výsledkem je více domácností, v nichž žije méně jedinců než v minulosti. Jestliže v roce 1965, kdy vrcholilo období tiché generace, žilo v průměrné domácnosti asi 4,5 osoby, u baby-boomers se tento počet snížil na 3,3. To vedlo k vyššímu počtu výdělečně činných osob a tedy i vyššímu celkovému výdělku této generace. Jak ale studie konstatuje, baby-boomers měli rovněž štěstí na příznivou dobu. Klíčovou část svého produktivního života prožili v době výrazného ekonomického růstu osmdesátých a devadesátých let. Tedy v době, kdy růst HDP každoročně přesahoval tři procenta, inflace se držela na nízké úrovni, úrokové sazby byly mírné a nezaměstnanost malá. Studie vyvozuje, že v celkových příjmech předstihla generace baby-boomers své předchůdce přibližně o dva biliony dolarů. Autoři se domnívají, že za tímto růstem stojí ze čtyřiceti procent velikost boomers generace a z dalších čtyřicet procent sociální změny. Pouze zbývajících dvacet procent lze pak připsat dlouhodobým ekonomickým trendům, které přímo se zvláštnostmi této generace nesouvisí, jako jsou vyšší produktivita a technologické inovace. Zároveň ale u této generace došlo ke zvýraznění nerovnosti v příjmech. V roce 2005 bylo 56 procent celkového majetku této generace v držení domácností s minimálním ročním příjmem devadesát tisíc dolarů. Tyto domácnosti ale tvoří pouhou pětinu ze všech. Více než čtyřiceti procenty majetku disponovaly domácnosti s minimálním ročním příjmem 125 tisíc dolarů. Koncentrace bohatství se stala výraznější než u dřívějších generací. Autoři studie dokládají, že zatímco relativně malá část baby-boomers se může s klidným svědomím na penzijní léta těšit, velká část z nich musí v budoucnu očekávat nemalé finanční potíže. Co hůř, řada těchto lidí si svou situaci ani neuvědomuje a v nedaleké budoucnosti je čeká trpká srážka s realitou.
Za domácnost připravenou na odchod svých členů do penze je považována taková, jež bude muset v důchodu omezit své utrácení ne více, než činí průměr v určité příjmové skupině. Nepřipravenost se kupodivu netýká pouze nízkopříjmových domácností. Ohroženy jsou i ty majetné – zvykly si totiž na vysoký životní standard s větším utrácením a nízkými úsporami. Při odchodu do penze proto mohou pociťovat problémy stejně jako jejich chudší vrstevníci. Počet „nepřipravených“ domácností odhaduje studie na téměř 13 milionů. Na čtyři miliony z nich se rekrutují z řad „zranitelných“, 4,2 milionu domácností patří mezi „znevýhodněné“ a 4,8 milionu lze překvapivě zařadit mezi „sebevědomé“. Posledně jmenovaní ale o blížících se starostech netuší.

INVESTOŘI S NEJISTÝM VÝSLEDKEM Výrazný nárůst útrat lze opět vysvětlit jednak vlastní velikostí generace, ale také vyšším počtem domácností, který s sebou přinesl zvýšenou poptávku po nábytku, nádobí, spotřebičích a jiném zboží. Zhruba z jedné třetiny však sehrály roli změněné spotřebitelské preference a sociální trendy. Příslušníci baby-boomers začali víc utrácet například za elektroniku, zábavní aktivity či dovolené a zdravotní péči. Tím, jak ženy z této generace začaly v dříve nebývalé míře pracovat, se také zvýšily výdaje například za restaurační služby.
Potíž je ale v tom, že ne všichni si mohli veškeré potřeby dovolit. Své nákupy financovali nikoliv z úspor, ale z půjček. Vyvstává proto otázka, jak budou tyto domácnosti schopny financovat své výdaje v budoucnu. Zde je další z rysů, který boomers odlišuje od minulých generací. Boomers se totiž při shromažďování majetku spoléhali více na jeho zhodnocování než na tvorbu úspor. I přes nízkou míru úspor a vysoké zadlužení lze tuto generaci považovat za nejbohatší v americké historii právě díky donedávnému růstu cen akcií a nemovitostí.
Míra a složení úspor domácností se od roku 1985 výrazně proměnila. Za odlišné chování mohou mimo jiné změny na finančním trhu v osmdesátých a devadesátých letech minulého století. Ty z řady Američanů udělaly investory a dlužníky. Když lidé viděli, jak jejich akcie, nemovitosti a ostatní majetek získávají na ceně, povzbudilo je to k vyšším útratám a menšímu spoření, než jak by tomu bylo za normálních okolností. To studie označuje jako takzvaný efekt bohatství.
Navíc jim opět byly nakloněny vnější okolnosti. Od roku 1985 dosahovaly akciové trhy daleko lepších výsledků než v předchozích třech desetiletích. V těchto letech také existovala nízká inflace, zvýšila se produktivita, posiloval dolar, cena ropy poklesla pod patnáct dolarů za barel a převratné změny v telekomunikacích a na poli internetu vyhnaly akcie technologických společností do závratné výše. V letech 1991 až 2001 zažívala Amerika svou nejdelší ekonomickou expanzi. Zhruba ve stejné době také závratně rostly ceny nemovitostí.
Studie, jež vznikala v prvním čtvrtletí loňského roku, už vzala v potaz prudký pokles cen nemovitostí, k němuž v USA začalo od loňska docházet, a z něho plynoucí problémy s likviditou i platební schopností ve finančním systému. Jak ale autoři podotýkali, v době vzniku práce nebylo jasné, jak se bude americká ekonomika vyvíjet.
Řada baby-boomers se při svém zajištění na penzi spoléhala právě na rostoucí ceny nemovitostí. Autoři předpokládají, že kolektivně baby-boomers zažijí přibližně osmiprocentní pokles cen nemovitostí. Jinak řečeno, jejich domy ztratí na své hodnotě zhruba 670 miliard dolarů. Není ale vyloučeno, že to nakonec může být výrazně víc. Nelze zapomínat ani na jiné, dlouhodobé faktory. Jedním z nich je skutečnost, že s odchodem baby-boomers do penze poroste počet pracovních sil v USA pomaleji než dosud. To může mít za následek zpomalení hospodářského růstu. Počet pracujících žen v USA již také asi dosáhl vrcholu. Boomers budou navíc v budoucnu méně utrácet. Americký ekonomický růst tak přijde o jeden ze svých důležitých motorů. Mladší generace budou mít potíže tento výpadek nahradit.

MÍSTO PROCHÁZKY DO PRÁCE Možná řešení? Podle studie existují. Nejsou nijak zázračná, k jejich nalezení stačí pouze selský rozum. Jejich uskutečnění ale bude pro statisíce konkrétních Američanů bolavou a obtížně schůdnou záležitostí. Řadu baby-boomers čeká pozdější odchod do penze. Spousta z nich si také bude muset zvyknout na to, že nemohou utrácet tak jako dosud. Práce do vyššího věku neprospěje ekonomicky pouze konkrétním jednotlivcům, ale americké společnosti jako celku. Zaměstnaní boomers nejenže budou vytvářet další příjem, budou také odvádět daně a utrácet víc peněz. Naopak pouhé omezení výdajů by na hospodářský růst USA mělo z krátko- a střednědobého hlediska přesně opačný účinek. Řada baby-boomers ale práce nebude schopná, ať už ze zdravotních důvodů nebo proto, že jejich typ zaměstnání není pro starší osoby vhodný. Jde například o činnosti ve stavebnictví a jiné fyzicky náročné práce. Právě ty jsou ale často hůř honorované, což znamená, že tyto osoby by potřebovaly pracovat tím spíše.
I zdraví penzisté ale budou mít na trhu práce horší postavení ve srovnání s mladšími konkurenty. Potíž může vzniknout i u zaměstnavatelů, kterým současný systém zdravotního pojištění přináší při zaměstnávání osob důchodového věku spíš komplikace.
Podle autorů je také zapotřebí řada změn v daňové oblasti, systému zdravotního pojištění a legislativě. Ty by se ale měly vyplatit - pracující boomers v pokročilém věku by měli americkému rozpočtu přinést v příštích třiceti letech asi 12 bilionů dolarů. To je suma, která dnes odpovídá ročnímu americkému HDP.

BOX
Z finančního polštáře na podporu Do existenční tísně se v budoucnu mohou dostat nejen baby-boomers. Řada současných amerických penzistů se kvůli finanční krizi v problémech již topí. Právě jim se věnovalo jedno z nedávných vydání časopisu BusinessWeek. Magazín tuto skupinu lidí označuje jako takzvané nepenzisty. Namísto toho, aby si současní šedesátníci a sedmdesátníci užívali odpočinku, reálně hrozí, že budou muset následujících až deset let pracovat. Zpomalení americké ekonomiky a s ním spojené propouštění v posledních měsících jim ale hledání zaměstnání podstatně komplikuje.
Zarážející na jejich příbězích je především fakt, že nejde o lehkomyslné marnotratníky, kteří se pozapomněli na stáří zajistit a nyní pozdě litují. Většina z nich řadu desetiletí pracovala a pravidelně si stranou odkládala část peněz na důchod. Právě v tom je ale problém. Řada těchto lidí totiž investovala do akcií, jejichž hodnota se v posledních měsících drasticky propadla. Podobně dopadli i ti, kteří se rozhodli zajistit nákupem nemovitosti. Třebaže oficiální statistiky neexistují, vše nasvědčuje tomu, že počet osob této skupiny obyvatel prudce stoupá. Webovou stránku retirementjobs.com, určenou pro uchazeče o zaměstnání starší padesáti let, navštívilo loni v červenci 250 tisíc osob. V listopadu už jich bylo 600 tisíc.
BusinessWeek podrobně popsal například příběh bývalého inženýra Paula Nelsona. Ten odešel do předčasného důchodu v roce 1997 v 61 letech s pětiletým odstupným a začal pracovat pro jednu z konzultantských společností. V 66 letech odešel do důchodu definitivně. Na penzijním účtu mu v tu chvíli leželo asi 500 tisíc dolarů. S manželkou se přestěhovali do arizonského Tucsonu, kde byl život levnější než ve smogem znečištěném Los Angeles. Za peníze, jež utržili prodejem svého kalifornského domu, si pořídili pětiložnicový dům.
V létě 2006 ale Nelsonova žena zemřela na leukemii. Nelson proto v březnu 2007 nabídl jejich dům k prodeji a koupil si menší. V hotovosti za něj zaplatil pouze deset procent ceny, i když to znamenalo vyšší hypoteční splátky. Očekával totiž, že původní dům rychle prodá a bude schopen složit větší zálohu. Přesně v tu dobu ale nastaly první otřesy na trhu s nemovitostmi a Nelson byl nucen snížit prodejní cenu. Pak znovu. Aby byl schopen splácet obě hypotéky, sáhl do svých úspor a začal si hledat zaměstnání.
Akciový trh v USA se mezitím zřítil, což jeho úspory ještě ztenčilo. Muž byl nucen začít šetřit i na takových věcech, jako jsou večeře v restauracích nebo denní tisk. Pak se mu konečně ozvali zájemci na větší z obou domů. Byli ale ochotní zaplatit o 400 tisíc dolarů méně, než si Nelson původně představoval. Přesto po nabídce ihned skočil a stáhl i inzerát na prodej druhého domu. Domníval se, že zvládne celou transakci refinancovat. Uvědomil si ale, že nemá dostatek prostředků na úvěr. Situace zašla tak daleko, že Nelson zvažuje vyhlášení osobního bankrotu. Člověk, který měl před sebou vidinu relativně bezstarostného stáří, nyní žije ze sociálních dávek ve výši 1700 dolarů měsíčně a je zcela bez úspor. Zvažoval proto, že se odstěhuje k pětičlenné rodině své dcery do Minneapolis. I na ni ovšem finanční krize dopadla velkou silou. Navíc by si musel pronajmout apartmán i v Minneapolis, což by mu finančně příliš nepomohlo. „Jsem nervózní,“ říká Nelson. „Bude to boj.“

BOX 1:
Americké generace (lidé narození v letech 1925 až 2004)
- Tichá generace (1925 až 1944)
- Baby-boomers (1945 až 1964) - Generace X (1965 až 1984)
- Millennials (1985 až 2004)

BOX 2:
Zákon 401(k) Jedním ze způsobů, jak si mohou řadoví Američané přispět na penzi, je schéma označované jako 401(k). Jde o formu zaměstnaneckého spoření, kterou dle některých údajů nabízí asi sedmdesát procent společností s více než stem pracovníků. Zaměstnanec si odkládá část výdělku na speciální účet. Poté si buď vybere sám, kam tyto peníze vloží (nejčastěji jde o podílové fondy, dluhopisy nebo akcie), popřípadě to za něho udělá zvláštní správce jmenovaný zaměstnavatelem. Poměrně podstatnou částkou obvykle přispívá i zaměstnavatel. Další výhodou jsou daňové úlevy. O částku, kterou zaměstnanec na účet vloží, se mu snižuje daňový základ. Z peněz, které již na účtu jsou, platí daň až při jejich výběru. Pokud se to rozhodne učinit před dosažením věku 59,5 roku, musí až na výjimky zaplatit desetiprocentní penále.

Graf 1
Poměr pracujících mužů a žen v USA (1965 až 2005)

1965: 77 % (M); 39 % (Ž)

1975: 75,7 % (M); 46,5 % (Ž)

1985: 73,7 % (M); 53,6 % (Ž)

1995: 72,5 % (M); 57,6 % (Ž)

2005: 71,6 % (M); 58,4 % (Ž) Pramen: studie McKinsey

Graf 2
Jaký podíl lidí v USA pracuje Odchod boomers do důchodu sníží celkový počet pracujících
(v procentech; plus prognóza do roku 2035)
1965: 59
1970: 60
1975: 61
1980: 64
1985: 65
1990: 66
1995: 67
2000: 67
2005: 66
2010: 66
2015: 65
2020: 64
2025: 63
2030: 62
2035: 60
Pramen: studie McKinsey