Dříví nad zlato?

Je třeba začít připravovat nový zákon o státním podniku Lesy ČR

Máme za sebou prvních sto dní nové koaliční pravicové vlády a v různých mediích se objevují řádky, vystavující exekutivě účet za její dosavadní činnost. Průběžné hodnocení úspěšnosti každého řešeného projektu bývá mimo jiné vedeno snahou o případnou úpravu zadání pro výkonný management. Pokusme se tedy zevrubněji nahlédnou „do ticha lesních samot“ a naznačit možné směry pro korekci konání „našeho výkonného managementu“.

Zdánlivá stabilita.

Historickým vývojem vlastnictví lesů v České republice nastala v celku unikátní situace, kdy jejich nadpoloviční většinu vlastní stát, tedy instituce, která nemá konkrétního vlastníka. Připočteme-li veřejný zájem v lesích, především sociální a ekologické funkce, je zřejmé, že stav jejich a celého lesnictví je a bude věcí veřejnou. Nemůže nám tedy být jedno, co se v lese odehrává. Paradoxem doby ovšem je, že lesy jsou natolik přirozenou součástí našeho životního prostoru, že vše, co v nich probíhá, vnímáme jako naprostou samozřejmost, status quo bez nejmenší pochybnosti o jeho trvalosti a dokonalé perpetum mobile. Přitom tato stabilita je bohužel pouze zdánlivá.

Narušené smluvní vztahy.

V letošní, klimaticky mimořádně příznivé mírné zimě nastala v lesích situace, kdy se práce v těch ve správě Lesů ČR na dobu téměř dvou měsíců zastavily. Důsledky jsou patrné nejen u odběratelů dříví (významná část průmyslu je závislá na zpracování dřeva a souvisejících produktů), ale i na straně zaměstnanců, pro které zejména na venkově představuje les mnohdy jediný způsob obživy. Představa o tom, že vzniklý chaos v lesích vyřeší orkán Kyrill, je krátkozraká a při pohledu na aktuální vývoj počasí a průběh zpracování kalamity lze jednoznačně sdílet obavy, že kůrovcová hrozba mimořádného rozsahu není pouze strašením. Nejen v těchto souvislostech je narušení stability smluvních vztahů rizikem, který se ve svých důsledcích obrací proti správci lesů. Poučením pro všechny by tedy mělo být zejména hledání způsobu, jak opakování tohoto trestuhodného stavu předejít.

Chybí nová koncepce.

Stali jsme se nechtěnými svědky již několikáté změny koncepce státního podniku Lesy České republiky, a přitom do dnešní doby nikdo ze zodpovědných představitelů nepředložil k veřejné a odborné diskusi novou, která by se mimo jiné musela vypořádat s otázkou pokračování procesů, zahájených transformací státního lesního hospodářství na počátku devadesátých let. Transformace lesního hospodářství z roku 1991, realizovaná na základě rozhodnutí tehdejší vlády ČR a parlamentu, spočívala v založení akciových společností, do kterých byl vložen majetek, potřebný k provozování činností v lesích včetně povinnosti převzít většinu zaměstnanců, a ve vytvoření jednoho státního podniku Lesy České republiky jako správce státního majetku. Lesní akciové společnosti byly následně privatizovány v rámci druhé vlny kuponové privatizace.

Úspěšný systém.

Podnikání v lesích bylo založeno na komplexní zakázce, tedy outsourcingu služeb spojených s těžbou a následným prodejem nakoupeného dříví a pěstebními pracemi včetně produkce potřebného sadebního materiálu. Takto definované oddělení výkonu činností od správy majetku umožnilo jednoznačně stanovit odpovědnost jednotlivých smluvních stran, a přitom systémově bránilo zneužití dominantního postavení LČR na trhu s dřívím. Při objektivním hodnocení úspěšnosti tohoto systému je nutné zejména zdůraznit výkonnost celého odvětví (bez podílu státu na rozsáhlých restrukturalizačních opatřeních se podařilo vždy udržet vysokou efektivitu) a výrazně se zlepšující stav obhospodařovaných lesů. Často kritizovaný způsob prodeje dříví „nastojato“ (přesnější je výraz prodej dříví u pařezu) je možná v rámci středoevropského lesnictví ojedinělý, ale proč nepřipustit jeho úspěšnost a konformitu s liberálním trhem. Pro ilustraci na doplnění uvedu informaci o způsobu nakládání s nerostnými surovinami. Bez ohledu na vlastnictví pozemků je vlastníkem výhradních ložisek nerostů stát a organizace, která je dobývá, je ze zákona povinna hradit poplatky v zákonem stanovené výši za dobývání této neobnovitelné suroviny.

Zastavení transformace.

Postupem času se transformační proces bohužel zastavil, nepokračovaly další kroky směřující k větší liberalizaci trhu a po odvolání generálního ředitele Jiřího Olivy nastala ze strany nového managementu LČR rozsáhlá destabilizace celého oboru. Plošné výpovědi platných smluv, podané bez udání důvodů, a nový model lesnické zakázky, která měla LČR umožnit realizaci obchodu s dřívím ve vlastní režii, přinesly zásadní otřesy. Lesnické společnosti mnohdy ztratily zakázky za naprosto netransparentních podmínek ve výběrových řízeních, jejichž právní čistotou se zabývá již několik let Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, nezávislá justice a v neposlední řadě i Evropská komise. Místo snahy o návrat k právně korektnímu stavu a o hledání systémového řešení, které umožní pokračování vzájemné koexistence státního podniku a lesnických společností, se znovu objevují signály zpochybňující princip soukromého podnikání v lesích jako samotnou podstatu transformace lesního hospodářství.

Regulační mechanismy.

V novodobé historii bezprecedentní snaha o znehodnocení realizovaných investic zatím bohužel zůstává bez povšimnutí. Přitom právě liberální společnost se svébytným a rovnocenným postavením privátního sektoru a s minimální intervencí státu do tržního prostředí jsou principy, které naplňovaly mnohé volební programy a prohlášení. Princip současných změn koncepce hospodaření v lesích spočívá v převedení obchodu s dřívím pod státní podnik Lesy České republiky se zcela záměrně neřešenou otázkou způsobu stanovení ceny takto prodávaného produktu. Z podstaty podnikání privátní firmy vyplývá jednoznačná motivace vždy dosáhnout co nejlepších obchodních podmínek. Jakou motivaci však může mít státní podnik? Pokud nelze cenu výrobku na trhu odvodit oslovením konkurence, což při dominantním postavení LČR jednoznačně platí, je nutné hledat regulační mechanismy, které budou jiným způsobem bránit využívání nedovolené veřejné podpoře ze zdrojů státu.

Základní podmínky.

Stabilizace odvětví je možná pouze při souběžném splnění několika základních podmínek. Za naprosto zásadní lze považovat dostatečný mandát managementu rozsáhlé změny systému vůbec realizovat. Je nesporné, že pouhé zadání ze strany zakladatele státního podniku, tedy ministerstva zemědělství, nestačí. Transformace lesního hospodářství byla připravována řadu měsíců, výsledná koncepce prošla rozsáhlou oponenturou a vlastní proces lze považovat ve standardním právním prostředí za nezvratný. Jedinou spravedlivou cestou návratu může být pouze přiznání odpovědnosti státu za budoucnost jím založených a posléze privatizovaných firem. Místo překotné změny obchodního modelu, zjevně vyvolané neukojenými ambicemi a navíc inspirované předcházejícími neúspěšnými pokusy odvolaných managementů státního podniku, je nutné zahájit přípravu koncepčních dokumentů na odborné úrovni.

Odraz celospolečenské poptávky.

I s ohledem na deklarovaný veřejný zájem ve státním podniku je nutné, aby budoucí koncepce byla odrazem celospolečenské poptávky a management podniku ji pouze realizoval, nikoli definoval. Souběžně s tvorbou strategických materiálů je třeba zahájit přípravu nového zákona o státním podniku Lesy České republiky s jasným záměrem poskytnout pro naplnění definovaných cílů potřebné nástroje, upravit postavení státního podniku ve vztahu k regionům, zřetelně a jasně definovat odpovědnost správních orgánů státního podniku a odpolitizovat jeho základní rozhodovací procesy.