Drobné úvěry, vysoké finance

22. 9. 2004

Půjčky chudým mají téměř stoprocentní míru splácení

Za rozbřesku mlhavého zářijového rána přes dvacet žen oblečených v pestře zbarvených sárí a s malými zelenými knížkami v rukou sedí v řadách na terase soukromého domu ve vesnici Pothaipalli – v chudé venkovské oblasti středoindického státu Andrapradéš. Mladý muž trpělivě přebírá od každé ženy peníze a poté do její úvěrové knížky udělá příslušný záznam. Ženy splácejí drobné úvěry od společnosti Share Microfin, což je mikrofinanční instituce se sídlem v Hajdarabádu, která poskytuje své služby 415 tisícům domácností ve čtyřech indických státech.
Tento druh poskytování drobných úvěrů chudým lidem se zde provozuje přibližně od osmdesátých let minulého století. Znovu a znovu se ukazuje, že pouhých padesát dolarů může představovat velký rozdíl pro podnikavého vesničana, který si kolem nově zakoupené krávy, secího stroje nebo kurníku pro slepice může vybudovat drobnou živnost. Ekonomové také již dlouho poukazují na to, že míra nesplácení těchto půjček se téměř blíží nule.
Nyní se ženy z Pothaipalli dostávají do styku s celosvětovými kapitálovými trhy. Jejich úvěry jsou sdruženy s tisíci jiných úvěrů a prodávají se v rámci sekuritizační transakce v hodnotě pěti milionů dolarů. Účelem posunu těchto mikroúvěrů do světa vysokých financí je získat finanční prostředky pro další drobné úvěry a zároveň rozložit riziko a poskytnout investorům stabilní zajištění generující jisté příjmy.
Celé to funguje asi takto: proud příjmů z tisíců mikroúvěrů se sloučí do podoby aktiva, jež otevřené podílové fondy a pojišťovací společnosti, jako Life Insurance Corp. of India, nakoupí ve formě cenných papírů nesoucích úrok. Pokud se uchytí, mohl by tento recept znamenat převrat na mikroúvěrovém trhu, jehož celosvětový rozsah se odhaduje na deset miliard dolarů, a mohl by přinést nové a levnější financování z prodeje tohoto typu cenných papírů. „Sekuritizace mikroúvěrů je nejefektivnější způsob získávání tržního kapitálu pro chudé venkovany, který jim umožní vymanit se z chudoby,“ říká Subir V. Gokarn, hlavní ekonom přední indické ratingové agentury Crisil, a dodává, „úsilí Indie by mohlo dovést mikrofinance na vyšší úroveň.“
Tento průkopnický program spadá do rámce indického Zákona o sekuritizaci z roku 2002, který sice ještě není plně zaveden, ale přesto tvoří plodné podhoubí, z něhož se zrodilo 221 obchodních případů v celkové hodnotě 7,7 miliardy dolarů. „Nová právní struktura a zapojení soukromých bank dodává indickému modelu důvěryhodnost, která by mu mohla pomoci rozšířit se v celém rozvojovém světě,“ soudí Priya Basu, hlavní ekonom Světové banky v Dillí.
V případě společnosti Share Microfin největší soukromá finanční instituce v Indii - banka ICICI - sekuritizovala mikroúvěry v hodnotě 4,3 milionu dolarů a k nim připojila úvěry na nákup plodin v hodnotě milionu dolarů od společnosti Basix, nejstarší indické instituce zabývající se mikrofinancemi. Šedesát procent dubnové nabídky bleskově skoupily dvě další banky. Díky penězům od ICICI, která tento obchod využila k částečnému splnění státem nařízené kvóty na poskytování úvěrů venkovskému obyvatelstvu, mohl Share Microfin přidat dalších 4,3 milionu dolarů do svého rozpočtu na mikroúvěry, který dosahuje výše 137 milionů dolarů. ICICI v současnosti spolupracuje se třiceti různými mikrofinančními skupinami s cílem sekuritizovat jejich úvěry v následujících měsících a letech. Celkovým výsledkem bude, že kapitálové trhy získají přístup k podnikatelskému duchu indického venkova a vesničané dostanou více půjček, které jim umožní tvořit zisk. Například devětadvacetiletá Lata Dayalaová si loni půjčila 435 dolarů a nyní díky malému obchodu, který si otevřela v Pothaipalli, vydělává měsíčně 87 dolarů – dost na to, aby své tři děti mohla posílat do soukromé školy. Dokonce se jí už podařilo dvě třetiny úvěru splatit. „A navíc,“ říká ostýchavě, „se ke mně můj manžel chová více jako rovný k rovnému.“
Samozřejmě že 4,3 milionu dolarů nepředstavují velký trh. A ne všichni guruové mikroúvěrování jsou si jisti, že se sekuritizace uchytí. „Sekuritizace mikroúvěrových portfolií se začíná rozvíjet, avšak v žádné ze zemí nemáte tak velké portfolio, abyste je mohli sdružit a nabídnout na mezinárodních kapitálových trzích,“ vysvětluje Maria Oterová, předsedkyně Accion International, což je bostonská nevládní organizace, poskytující technickou pomoc mikroúvěrovým bankám po celém světě.
Indické banky musí povinně čtyřicet procent svých úvěrů poskytovat ve venkovských oblastech, jelikož však pouze několik z nich tuto povinnost plní, zajímají se o program banky ICICI. Například Basix poskytuje mikroúvěry ve čtyřech tisících vesnic a má pět set obchodních zástupců, z nichž většina bydlí přímo ve vesnicích, kde nabízejí své služby. „Společnost Basix se stala nedílnou součástí života vesnic. Běžné banky prostě nemají takové struktury,“ říká Rupa Kudwa, ředitel ratingu ve společnosti Crisil.
Zapojení ICICI zároveň dodalo na důvěryhodnosti institucím, které mikroúvěry poskytují - jako je například Basix - což usnadnilo jejich přístup ke kapitálu. To je nebetyčný rozdíl oproti dobám, kdy bankéři odmítali lidi, jako je zakladatel Sharu Udaia Kumar, vůbec vyslechnout. Nyní má Kumar velké plány: „Během příštích pěti let budu potřebovat 150 milionů dolarů, abychom mohli poskytovat služby 1,1 milionu dalších zákazníků.“ Pokud celosvětoví investoři napumpují do oblasti prostřednictvím sekuritizace další peníze, může být cíl na dosah.

Šíření bohatství Sekuritizace mikroúvěrů je přínosná pro všechny