Nové zaklínadlo úředníků – prodej na dvoře místo ze dvora
Nic vám nepovolíme, dělal byste nekalou konkurenci zavedeným potravinářským firmám. Odpověď v takovém duchu dostal od veterinářů soukromý zemědělec z Vysočiny. Na statku si chce zřídit bourárnu masa, které by dodával do restaurací a vozil lidem domů. Bláhově očekával, že nebude muset splnit všemožné náročné požadavky kladené na velké zpracovatele, jak to od loňského 30. května konečně umožňuje nová vyhláška. Zamítavá odpověď ředitele Krajské veterinární správy na Vysočině Jiřího Šulce ale snaživého zemědělce utvrdila v tom, jak hluboce se mýlil. A že dlouho očekávaná vyhláška úlevy drobným farmářům-zpracovatelům nepřinese, když se státní úředníci zaseknou.
„Nic se nezměnilo. Státní veterináři si spíše vymýšlejí další věci, aby nás mohli kontrolovat,“ poznamenávají sedláci. Žádný se nepustil do budování malé mlékárny či minijatek, na které by na základě nové vyhlášky dostal výjimku. Alespoň na pražském ústředí veterinární správy o žádné takové farmě nevědí. Není divu, že při administrativní buzeraci si čeští spotřebitelé těžko své farmáře mohou najít. Čím to, že v Rakousku a jinde v Evropě to jde?
Záludná procenta
Pes nebude zakopán v Evropské unii, na kterou naši úředníci přísné nároky s oblibou svádějí. Právě EU povoluje členským zemím určitou shovívavost vůči sedlákům, kteří v malém vyrábějí na statku nějaké potraviny. V Česku prosadil přijetí nové vyhlášky umožňující jisté úlevy po pěti letech členství v unii až ministr zemědělství Petr Gandalovič (ODS). Ale už nestihl pohlídat, aby se ujala v praxi. S pádem Topolánkovy vlády vyšuměla i snaha něco změnit. A v tom nemohlo být vyjádření krajského veterinárního šéfa výstižnější. Na čem se točí?
Odmítnutý zemědělec nevyhověl liteře předpisu v tom, že na farmě neplánoval zřídit samostatný obchůdek. V něm totiž musí konečnému spotřebiteli prodat nejméně 65 procent vyrobeného masa. Maximálně 35 procent svých výrobků pak může dovézt do restaurací, školních jídelen, domácností nebo obchodů v okolí. „Ke stanovení těchto procent nás donutila Evropská komise. Do vyhlášky jsme je dosadili s vědomím, že nebudeme schopni jejich dodržování zkontrolovat,“ připouští Jan Váňa, šéf hygienického odboru Státní veterinární správy. Veterináři proto vyžadují, aby na farmě byla maloobchodní prodejna. To znamená zvláštní místnost se samostatným vchodem udržovaná v čistotě. Další přesné podmínky nejsou stanoveny. Prodej „ze dvora“, jak se tradičně označuje prodej farmářských výrobků přímo lidem, by tedy úředníci měli přepsat na prodej „ve dvoře“.
Bez prodejny ani ťuk
Zemědělec z Vysočiny by si dál na jatkách nechal porážet svá zvířata, ale maso by už porcoval ve vlastní bourárně a pak by ho svým odběratelům rozvážel. „V místě by neprodal ani gram, a to vyhláška neumožňuje,“ vysvětluje Váňa. A zase za všechno může nekompromisní EU! Čeští úředníci výsledek přeložili následovně: Farmář, který v předpisové bourárně opracuje třeba dva býčky za týden a chtěl by je pravidelně dodávat do restaurací v okolí, nemá naději na žádné úlevy. Musí splnit stejné podmínky jako největší masozávody. Možná i proto ředitel Váňa neví o tom, že by po přijetí vyhlášky vznikla na nějaké farmě nová malá zpracovna masa.
Šéfa Asociace soukromého zemědělství (ASZ) Stanislava Němce nadzvedla odpověď ředitele krajské veterinární správy natolik, že vyzval ministra zemědělství Jakuba Šebestu, aby okamžitě odvolal úředníka, který se v zamítavé odpovědi sedlákovi ohání nekalou konkurencí. „Úředníci v gesci ministerstva zemědělství programově brání rozvoji prodejů ze dvora. To je skandální i vzhledem k současné složité hospodářské situaci, v níž se farmáři nacházejí. Rozvoj lokálních trhů, po kterých je mezi veřejností velká poptávka, považuje ASZ za jedno z přirozených řešení odbytu a dlouhodobě je podporuje,“ napsal Němec ministrovi v otevřeném dopise.
Balíčky místo podrážek
Přitom kdo zkusil opravdové negumové hovězí maso přímo z farmy, těžko bude nakupovat „podrážky“ v řeznictví. Farmáři si vedou pořadníky, jak se jim fronta stálých odběratelů zdárně rozrůstá. A to bez jediné koruny do reklamy. Všichni jsou spokojeni – chovatel dobytek lépe zpeněží, zákazník si za slušnou cenu pochutná a ještě má pro něj takový nákup kouzlo v tom, že ví, v jakém prostředí býček a jalovice vyrůstali. Někteří farmáři ovšem dělají takové obchody načerno a raději spoléhají na to, že jim nelegální prodej bude procházet, než aby se dobrovolně nechali otravovat od úředníků, kteří měří stejným metrem masokombinátům i miniaturním porážkám.
Ale jako vždy vše stojí na lidech. Někdo si na veterináře nemůže stěžovat. „Mně se při budování mlékárny snažili spíš pomoci,“ oceňuje František Němec z Vysočiny. Domlouval se ale s okresními veterináři. Také Václav Vacík, který má farmu v Roupově poblíž Přeštic na Plzeňsku, s veterináři vychází. I když se setkal s tím, že mu rozmlouvali vybudování porážky – prý bude neekonomická. „Bourárnu máme už šest let, teď dostavujeme porážku a chladicí boxy na desetidenní vyzrání masa. Všechno prodáváme přímo na farmě,“ říká inženýr Vacík, chovatel skotu plemene galloway. Pro takzvaný baby-beef, maso z ročních býčků, jezdí na rodinnou farmu lidé z Prahy, Českých Budějovic i dalších koutů republiky. „Mezi lidmi se rozkřikne, jaké to je maso. Bez reklamy máme zákazníků dost,“ pochvaluje si farmář.