Když před sto lety odplouvaly z dublinského přístavu do Ameriky tisíce irských emigrantů, mířili do neznáma. Za oceánem většinu z nich nečekal americký sen, ale přežívání v ghettech. Opačným směrem, tedy na zelený ostrov, naopak Američané jezdili kvůli tomu, že Irsko bylo bezpečnou základnou pro expanzi na evropské trhy.
A zdá se, že poté, co Američané v době hospodářské krize dali Irsku před třemi roky vale, se nyní zájem o podnikání a investování v Irsku vrací. Poslední měsíc totiž doputovalo do Dublinu ze Spojených států hned několik dobrých zpráv. PayPal, největší platební systém na internetu, oznámil, že v Irsku vytvoří nových tisíc pracovních míst a otevře další kanceláře v Dundalku. Také Facebook chce podle Bloombergu zdvojnásobit své kapacity v Irsku, které je pro něj branou do Evropy. Uvažuje prý, že se přesune do někdejšího dublinského sídla Bank of Ireland, která se v rámci úspor před dvěma lety přestěhovala do skromnějších kanceláří. Nezahálejí ani firmy, které neprodávají databáze a nápady na internetu, ale hotové zboží. Investici ve výši 330 milionů dolarů minulý měsíc v Irsku ohlásila například americká farmaceutická firma Eli Lilly.
Slibné návraty
Snad největší očekávání ale budí ohlášený comeback Googlu. Poté, co firma z kalifornského Mountain View vypustila několik pokusných balonků v podobě hrozby, že se z Irska přestěhuje do dynamičtější části Evropy, nakonec ohlásila, že tam letos zdvojnásobí své kancelářské plochy. Podobně Dell, který v roce 2009 přemístil fabriku na výrobu notebooků z Limericku do Polska a stal se tak symbolem irské mizérie, dnes v místech opuštěné továrny zřizuje centrum, kde se budou testovat a vyvíjet technologie šité zákazníkům na míru.
Zvýšený zájem o Irsko ze strany Američanů, kteří v zemi zaměstnávají na sto tisíc lidí, registrují také obchodníci s nemovitostmi. Data poradenské společnosti CBRE za loňský rok ukazují, že za 38 procenty všech nových nájmů nebo koupí kancelářských prostor v Dublinu stály loni právě americké firmy. Recese totiž vrátila astronomické ceny kanceláří na únosnou míru. Průměrný pronájem kanceláře vyjde bez ostatních služeb v centru Dublinu na 250 eur za metr čtvereční ročně, tedy zhruba stejně jako ve Varšavě a jen o pětinu více než v Praze. Ještě před čtyřmi lety přitom stál firmy pronájem v centru irské metropole dvojnásobek, tedy 500 eur za metr čtvereční a rok.
Posvátná daňová kráva
Po celou dobu krize Irsko také nezrušilo další lákadlo, které třeba německý deník Frankfurter Allgemeine Zeitung popsal jako „posvátnou krávu na zelených irských pastvinách“. Daň z příjmu právnických osob zůstává již třicet let na stejné výši, tedy 12,5 procenta. I když samotná daň je spíše znakem politické emancipace Dublinu vůči Bruselu než reálným benefitem pro zahraniční firmy. Loňská studie poradenské společnosti PricewaterhouseCoopers dospěla k závěru, že díky širokým možnostem odpisu a snižování základu je efektivní zdanění firem například ve Francii nakonec ještě nižší než v tolik vychvalovaném Irsku. „Samotná daňová sazba není tím nejlepším indikátorem,“ poznamenala Susan Symonsová, spoluautorka studie PwC.
Skutečná atraktivita Irska není ani v daních, ani kvalifikované a stále relativně levné pracovní síle. Zelený ostrov těží nejen ze své geografické polohy, která ho předurčuje být branou do eurozóny, ale i z úspěšné sázky na podporu technologických firem a farmaceutického byznysu. Právě tato dvě odvětví sice utrpěla v krizi četné šrámy, nadále ale budou páteří irské ekonomiky. > Google, Microsoft ani třeba Pfizer nikdy neuvažovaly o tom, že by se z Irska úplně stáhly.
Význam Irska jako tradiční základny pro vstup na evropské trhy si uvědomují nejen Američané, ale také Číňané. Minulý měsíc přijel do Irska čínský viceprezident a pravděpodobný nový lídr země Si Ťin-pching. Jeho návštěva nepostrádala velmocenskou pompu. V jinak rovnostářském Irsku mu hostitelé uspořádali opulentní hostinu na středověkém hradě Bunratty, v limerickém kravíně po něm pojmenovali nově narozené tele a nakonec ještě Si na fotbalovém stadionu Croke Park provedl slavnostní výkop.
„Irsko a Čína si vzájemně mohou hodně nabídnout v oblasti potravin, zemědělství i vědy a výzkumu. Měli bychom podniknout vše, abychom tento potenciál zhodnotili,“ prohlásil během třídenního pobytu stopadesátičlenné čínské delegace irský premiér Enda Kenny.
To, co se zastáncům lidských práv jevilo jako nemístné poklonkování čínskému režimu, má ale své reálné opodstatnění. Kromě toho, že Irsko potřebuje téměř jakýkoli cizí kapitál, není pro Čínu irská mentalita nepochopitelná. Obě země spojuje houževnatost a zarputilost, s níž se dopracovaly od převážně zemědělské společnosti mezi moderní ekonomiky.
Peking nad Shannonem
Jenže čínské investice zatím zůstávají převážně na papíře. Před dvěma lety Číňané zveřejnili plán, že v Athlone v hrabství Westmeath postaví za 60 milionů dolarů vlastní průmyslovou zónu, kde by mohlo najít práci až osm tisíc Irů. „Peking nad řekou Shannon“, jak se projektu přezdívá, ale dosud nestojí a irská vláda přiznává, že o jeho osudech nemá žádné informace. Ne, že by čínským investorům chyběly peníze. Dublinská pobočka Průmyslové a obchodní banky Číny (ICBC) loni na podzim vydala dluhopisy v hodnotě 750 milionů dolarů, jimiž chce rozjet byznys v Irsku.
Jenže i atraktivní Irsko, které Siovi uchystalo královské přijetí, je pro Číňany téměř na hranici rozlišovacích schopností. Trefně to v listu Financial Times řekl Thomas Moriarty, spoluzakladatel firmy Firecomms, která vyvíjí polymerová optická vlákna a před dvěma lety ji jako vůbec první v Irsku koupili Číňané. „Stále máme méně obyvatel než Šanghaj, a tak nejsme v Číně příliš vidět,“ postěžoval si.
Most mezi velmocemi
Irsko si je vědomo, že pro Číňany bude vždy na okraji zájmu. Na druhé straně lze využít toho, že zelený ostrov je branou do Evropy nejen pro asijské investory, ale především pro „věrné“ Američany, kteří se v Irsku chystají na lepší časy a stále investují. A tak Dublin doufá, že když obě mocnosti uzavřou vzájemné obchodní dohody právě na neutrální irské půdě, nějaký ten milion eur přitom spadne pod stůl, kde ho pozorní hostitelé seberou. Na to, aby se Irsko opět stalo branou do Evropy, má dobře našlápnuto. Loni ostatně obsadilo druhé místo v globalizačním indexu Ernst & Young. Otevřenější a pružnější je již jen Hongkong. Otázkou ale zůstává, kdo kromě Američanů onou branou bude vcházet. A především kolik peněz s sebou v kufříku ponese.
