Malí akcionáři se houfně zbavují takřka bezcenných podílů v NWR a Zdeněk Bakala na tom může krásně vydělat
Burza v Česku skoro nikoho nezajímá a má to jistě legitimní důvody. Občas ale stojí za to, povšimnout si příběhů, které se na ní odehrávají. A příběh těžařské společnosti NWR ovládající Ostravsko-karvinské doly je bezpochyby jedním z nejpozoruhodnějších v její historii.
Minulý týden společnost Patria, kterou založil a řídil Zdeněk Bakala, přiřkla pětikorunovou cílovou cenu akciím NWR kontrolovaným v současnosti týmž Bakalou. Ve čtvrtek shodila cenu ještě níže, na tři padesát. To je pro cenné papíry před pár lety upisované za ceny kolem šesti stovek opravdu pěkná rána. Fakticky jde o ocenění zbankrotovaného podniku. Změnu předpovědi vývoje kurzu akcií Patria odůvodnila změnou odhadu těžitelných zásob uhlí. Ty údajně klesly o 65 procent. Uhlí se neztratilo, jen změnilo cenu. Těžitelné jsou jenom ty zásoby, které se dají vytěžit za cenu nižší, než za niž lze poté uhlí prodat. A je skutečností, že při současných cenách a geologických podmínkách v karvinských dolech je takového uhlí opravdu podstatně méně než dříve. Když by se samozřejmě cena uhlí zvedla, bylo by vše zase jinak.
Z tohoto pohledu je vše jistě o.k.
To ale odhlížíme od skutečnosti, že OKD prochází nějakými změnami, přičemž vůbec není vyloučeno, že nová levicová vláda bude přístupnější nějaké aktivní roli v útlumu dolu Paskov. Realizovány jsou i další úsporné programy a především se jedná o restrukturalizaci dluhopisů ve výši kolem dvaceti miliard korun. Dokončení restrukturalizace má zásadní vliv na životaschopnost firmy a její budoucí hodnotu.
Prudký pád ceny akcií NWR po signálu Patrie a jeho následném potvrzení od JP Morgan je samozřejmě výsledkem masových prodejů malých akcionářů, kteří přišli o poslední naději. Na trhu se celkem logicky spekuluje, že tento vývoj vyhovuje majoritnímu vlastníkovi, který lacino skoupí z trhu akcie před nezbytným navyšováním kapitálu a nakonec na celé restrukturalizaci ještě vydělá. A nebožáci, kteří těžařské akcie nakupovali za stokoruny a v bláhové naději je drželi i přes dramatický pokles kurzu, budou pak po naředění kapitálu vydojeni podruhé a tentokrát dosucha. Co k tomu dodat? Snad jen, že takhle to na kapitálových trzích prostě chodí a obzvláště, když se malí hráči pustí do hry s lidmi Bakalova formátu a ražení. Snad jen na tu Patrii, která má k majoritnímu vlastníku přece jen přinejmenším v očích veřejnosti pořád blíže, než je při vydávání takovýchto zpráv zdrávo, by se měl podívat kapitálový dohled.
Pokud to Bakalovi vyjde, tak lze s vysokou pravděpodobností očekávat, že se restrukturalizovaných dolů, jimž bude dána do vínku nějaká trochu přiměřená délka života, zbaví za rozumnou cenu převyšující náklady na současnou operaci. Na takto vypáleném poli totiž žádná skvělá úroda hned tak nenaroste a popularita pražského miliardáře na Ostravsku už vůbec ne. Nakonec jemu se to nakopané ostravské uhlí už dávno přeměnilo na solidní hromadu zlata a už má opravdu čas jít zase o dům dál. A propos, neměli bychom zapomínat na hornické byty, jejichž čas také nazrál a svému majiteli jistě nasypou ještě nějakou tu miliardu, zatímco jejich nájemníci, které jakýsi ministr financí Bohuslav Sobotka opil rohlíkem předkupního práva, opět nevyhnutelně zapláčou vzteky.
Bakalovu obchodní zdatnost je třeba ocenit. OKD mu vydělaly násobně vyšší sumu, než na jakou si přišli privatizátoři kolem Viktora Koláčka, kteří se pohybovali nepochybně na hraně zákona, ale spíše až za ní, a museli se obávat kriminálu. Na druhé straně po prodeji dolů Bakalovi jim jejich současné podnikání docela kvete, tak jako třeba Petru Otavovi jeho Metalimex, který si loni koupil zpátky Koksovny OKD za dvě a půl miliardy. Nelze se ubránit dojmu, že kdyby tihle uhlobaroni zůstali u řemesla, neměli by dnes tamní horníci až takové obavy o práci a měli by asi jiné představy o tom, jaké to je, když pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
O autorovi| Pavel Páral • paralp@mf.cz
