Rádi bychom financovali dálnici Vídeň - Praha, říká šéf Erste Bank
EURO: Máte pověst muže amerického způsobu života i řízení. Jak se to projevuje na vedení Erste Bank, která je známá jako konzervativní rakouská instituce?
TREICHL: V čele Erste jsem již čtyři a půl roku, a když se podíváte na její vývoj za toto období, těžko budete tvrdit, že je to konzervativně vedená instituce. Nemyslím si, že v Evropě najdete jinou banku, která by za období čtyř a půl roku tak narostla.
Snažíme se ovšem zachovat některé pozitivní aspekty vámi zmíněného konzervatizmu. Vždyť existují i velmi konzervativní Američané.
EURO: Ptal jsem se proto, že v České republice existuje představa, že v současném Rakousku - i když je členem Evropské unie - stále trochu vládne duch Habsburků. Nezdá se vám například, že se některé funkce stále dědí? Například váš otec býval ředitelem Creditanstaltu, členka představenstva paní Elisabeth Bleyleben-Korenová je dcerou bývalého ministra financí a guvernéra národní banky…
TREICHL: Myslím si, že můžeme jednoznačně říci, že rodinné poměry nemají co dočinění ani s mou funkcí, ani s funkcí paní Korenové. Můj otec byl penzionován v roce 1981 a já jsem se vrátil zpět do Rakouska v roce 1986. A pokud vím, tak otec paní Korenové zemřel na počátku osmdesátých let. A v Erste se všechno odehrálo o patnáct let později.
Lidem, kteří mě jmenovali do dozorčí rady Erste Bank, byl poměr k mému otci nebo k otci paní Korenové úplně lhostejný, stejně jako je jim lhostejný výsledek fotbalového mužstva Tádžikistánu.
EURO: Ale Rakousko je stále zemí, kde v byznysu vládnou hlavně politické kontakty.
TREICHL: Mám sice velké pochopení pro to, když se na Rakousko nahlíží tímto způsobem, ale v této souvislosti se snažíme být vskutku američtí. Kde je mé politické místo a politické místo paní Korenové, ví každý. Jaké je politické postavení kolegů, kteří jsou v managementu či v představenstvu, to nevím, a také mě to nezajímá.
EURO: Vývoj v Erste Bank za poslední roky představuje velkou a úspěšnou manažerskou a podnikovou story. Říká se, že jste přítelem pana kancléře Schüssela. Nemáte do budoucna politické ambice? TREICHL: Mé politické ambice se rovnají nule. Říci, že jsem přítelem kancléře Schüssela, je trochu přehnané. Ale rozumím si s ním. Možná že jednou za dva roky si dokonce vyslechne, co mu řeknu.
EURO: Co byste mu řekl ohledně problematiky Temelína? Ptám se na to, protože jde o důležitý problém v současných rakousko-českých vztazích.
TREICHL: Schüssel uzavřel v Bruselu s českou vládou dohodu. Myslím si, že to bylo velmi dobré. Bohužel se toto téma stalo v Rakousku značně emociálním a samozřejmě bylo velmi zjednodušeno. A právě tohoto zjednodušení zneužívají někteří politici. Je to velmi komplikovaná situace. A nezávidím politikům, že musí tento problém řešit.
EURO: Co si osobně myslíte o panu Haiderovi?
TREICHL: Myslím na něj hodně málo. Kdybych na něj hodně myslel, tak bych to určitě neřekl v rozhovoru pro média. Je určitým fenoménem, který neexistuje pouze v Rakousku. Je velmi prominentním zástupcem a zároveň inteligentním a šikovným představitelem určitého politického stylu, se kterým se budeme v Evropě v následujících desetiletích muset vypořádat. Myslím, že to bude velmi komplikovaný úkol, a to platí nejen pro Rakousko.
EURO: Jste proti Temelínu?
TREICHL: Nejsem pro jadernou energii a cítil bych se o hodně lépe, kdyby Temelín byl vodní elektrárnou. Ale existuje celá řada jaderných energetických zdrojů v okolí Rakouska, ze kterých některé – a to bylo prokázáno – mají horší standardy než Temelín. Ale jsem přesvědčen, že v této záležitosti má každý Rakušan právo alespoň vznést svůj podnět. V konečném efektu samozřejmě půjde o rozhodnutí České republiky. Ale když se něco stane v Temelínu, tak se to samozřejmě může projevit i v Rakousku. To jsou ovšem věci, které se měly zvážit v době, kdy se Rakousko rozhodlo, že nechce energii z jádra. Nicméně všechny země, které sousedí s Rakouskem, mají jaderné elektrárny.
EURO: Nyní slavíte s nejvyššími představiteli českých finančních kruhů dokončení transformace České spořitelny na standardní evropskou banku. Ne každý v Česku si však myslí, že banka už evropského standardu dosáhla. Jaký je váš názor na její dosavadní vývoj?
TREICHL: Postupujeme o hodně rychleji, než jsme doufali. Souvisí to s tím, že máme opravdu dobrý management, i že kvalita personálu je o hodně lepší, než jsme očekávali. Některé problémy souvisejí se zaváděním systémů výpočetní techniky, které v České spořitelně byly zvlášť špatné.
EURO: Přibližně před rokem a půl, v červnu 2000, jste slibovali, že služby České spořitelny se dostanou na úroveň Erste. Kdy tohoto stupně dosáhnete?
TREICHL: Už v tomto roce budou některé služby lepší než v Erste. Nemůžeme to zevšeobecňovat, protože jde o širokou paletu zákazníků a navíc existují příjmové rozdíly mezi Českou republikou a Rakouskem. Na základě toho se také řídí spektrum nabízených produktů.
Například v oblasti elektronického platebního styku se může stát, že přeskočíme určité fáze. Tak jako se přeskočily určité fáze od analogového do digitálního telefonického styku. Takže určitě bude trvat ještě několik let, než všechny produkty a služby budou na takové úrovni, na jaké jsou v Rakousku.
EURO: Kde vidíte slabiny transformace banky?
TREICHL: Největší slabinou v podniku bylo osamostatnění filiálek, obvyklé ve všech oblastech supportu a back office.
Co nutně musíme udělat, je centralizace veškerých složek spojených s back officem a s informacemi. Jde o to, aby se pracovníci ve filiálkách skutečně snažili zabývat pouze prodejem a skutečnou péčí o zákazníka.
EURO: V březnu 2000 jste řekl, že pobočková síť spořitelny vám nepřipadá předimenzovaná, že v Rakousku má Erste hustější síť. Budete budovat více poboček v Česku? Nebo se vydáte spíše směrem elektronického bankovnictví?
TREICHL: Na to v současné době ještě nelze odpovědět. Musejí se ale stát dvě věci. Nyní se snažíme získávat informace z trhu, abychom zjistili pohyb obyvatelstva a filiálky umístili na ta správná místa. Pokud je o celkový počet poboček, mnoho se asi nezmění. Ale mohou se změnit lokality, v nichž se jednotlivé pobočky nacházejí, a také spektrum nabízených služeb v jednotlivých pobočkách. Nebudeme ve všech pobočkách nabízet všechny služby. Když si vezmeme počet obyvatel připadající na jednu pobočku, tak to vypadá, že bychom spíše měli uspořit pobočky v Rakousku, než v České republice. Odpověď na otázku, zda elektronické nebo filiálkové bankovnictví, je těžká. Musíme se řídit potřebami našich klientů, abychom byli dosažitelní tak, jak si to přeje zákazník. Musíme být ale také ziskoví. To je omezení. Nemůžeme mít pobočky, které by na sebe nevydělávaly.
EURO: Erste bank dosáhla v roce 2000 rekordního zisku. Můžete prozradit něco o zisku za loňský rok?
TREICHL: Prozradit to sice mohu, ale v tom případě by mě asi lynčovalo naše investiční oddělení.
EURO: To nechci, ale jako novináře by mě zajímalo, zda výsledek hospodaření bude v porovnání s rokem 2000 horší nebo lepší.
TREICHL: V každém případě nebude horší než v předcházejícím roce.
EURO: Zhruba před rokem jste řekl, že Erste chce zvýšit počet klientů ze současných osmi na deset milionů. Jak jste v tomto záměru pokročili? TREICHL: Přesný počet klientů vám nemůžu nyní říci. Budu ho znát až v březnu nebo v dubnu. Ale v Česku se nám podařilo získat relativně velký počet klientů, v březnu a dubnu začneme provádět nový propočet pro Rakousko.
EURO: Ještě loni v květnu jste za největšího konkurenta na českém trhu považoval Komerční banku. Platí to stále, není tím největším konkurentem již ČSOB?
TREICHL: Přeceňujete mé znalosti týkající se konkurence v Česku. Možná v drobném bankovnictví jsou tyto dvě banky nyní našimi největšími konkurenty. Když jsem loni odpovídal na tuto otázku, měla ČSOB trochu jiné problémy, a to především v souvislosti s Investiční a Poštovní bankou. V současné době v oblasti financování podniků máme řadu dalších konkurentů.
EURO: Zdůrazňuje se, že ČS bude hlavně spořitelnou, v devadesátých letech však financovala také hodně podniky. Jaké máte plány ve financování podniků?
TREICHL: Podstatné je, že patříme k jedné ze tří velkých bank v České republice. Spravujeme jednu třetinu vkladů obyvatelstva a takto velká banka se samozřejmě nemůže bránit také financím do infrastruktury. Musíme i v tomto směru hrát určitou roli. Primárně bychom se chtěli věnovat soukromým klientům a samozřejmě také malým a středně velkým podnikům.
Chceme - tak jak je to i v Rakousku - kvalitní portfolio.
EURO: Před dvěma lety jste kritizoval, že do infrastruktury ve střední Evropě plyne málo investic. Změnilo se na tom něco? Například dálnice mezi Vídní a Prahou nadále neexistuje.
TREICHL: Změnilo se málo. Doufám, že když budou odstraněny určité politické problémy, snaha zaměřit se na financování infrastruktury se uplatní, ať už jde o železnice nebo dálnice. Pak budou k dispozici prostředky, budou stavební povolení, proces schvalování se zrychlí a bude politická vůle. Je zcela absurdní, že dvanáct let po pádu železné opony ještě neexistuje žádná dálnice mezi Prahou a Vídní. Erste je ochotna něco takového financovat. Už jenom proto, aby naši spolupracovníci nemuseli tak často létat.
EURO: Mluvil jste o otázce dálnice mezi Prahou a Vídní například s panem Václavem Klausem, ke kterému máte podle mých informací blízko?
TREICHL: Vlastně ani ne. Důležité je hlavně to, abychom v Rakousku učinili všechny nezbytné kroky. Teprve potom z toho může být téma, které bude hýbat společně rakouskými a českými politiky. Poté by se měla dát dohromady obě ministerstva, která se zabývají dopravní infrastrukturou.
EURO: Bylo by snazší vyjednávat o dálnici, kdyby skončil problém s Temelínem?
TREICHL: Samozřejmě ano.
EURO: Znamená to tedy, že se do té doby budete soustřeďovat výhradně na retail?
TREICHL: Ne, vůbec ne. Samozřejmě chceme také provádět corporate banking. V Česku existuje mnoho bank, které se zabývají právě financováním podniků. A jsou velmi dobré. Jsme spořitelna a spravujeme největší množství vkladů. Z toho důvodu máme určitý závazek, což znamená, že se musíme zabývat odvětvími, která jsou málo rozvinuta, což je právě financování malých a středních podniků a financování bydlení. Nekoupili jsme Českou spořitelnu proto, abychom financovali společnost Škoda Auto. Ale samozřejmě že kdybychom udělali dobrý obchod se Škodou Auto, budeme také rádi.
EURO: Všiml jsem si, že se velmi intenzivně zabýváte projekty pro bydlení a nemovitosti. Bude tato vaše činnost v budoucnu ještě výraznější?
TREICHL: Doufám, že velmi brzo. V Rakousku právě tyto úvěrové operace nejrychleji rostou.
EURO: Po rozdělení Československa se rozdělila na českou a slovenskou i spořitelna. Plánujete opět spojení do jedné banky, kdyby tyto dvě země v roce 2004 vstoupily do Evropské unie?
TREICHL: Ne. Erste Bank má být skupinou s nezávislými regionálními bankami. Chtěli bychom pevně stanovit pravidla, která by se týkala celkové politiky banky, ale rozhodnutí týkající se klienta v České republice by měla být činěna v Praze. A rozhodnutí pro Slovenskou republiku v Bratislavě.
EURO: Říkal jste, že tržní kapitalizace Erste se může do roku 2005 zvýšit více než třikrát. Platí to stále?
TREICHL: Ano.
EURO: Jaká je nyní přibližná hodnota banky?
TREICHL: Tři miliardy euro.
EURO: Co si myslíte o skandálu kolem Société Générale?
TREICHL: Bohužel nic bližšího nevím, dnes jsem ještě nečetl noviny (rozhovor se uskutečnil 16. ledna 2001 – pozn. red.).
EURO: Nemyslíte, že i Erste může mít problémy kvůli kauze, ve které jde o to, že bývalý druhý muž ODS Miroslav Macek dostal za poradenství při privatizaci České spořitelny odměnu deset milionů korun?
TREICHL: Ano, je to choulostivá otázka. Mohu vám říci jednu věc. V poslední fázi nákupu České spořitelny jsem měl velký strach, protože se staly věci, na které jsem nebyl zvyklý. Pana Macka neznám, nikdy jsem se s ním neseznámil, a také nejsem šťasten z toho, co se stalo. Zda těch deset milionů je oprávněná odměna, nebo ne, o tom se dá vždy hovořit. Erste měla poradce a já jsem tomu poradci řekl: Nechceme mít žádné problémy!
EURO: Můžete nějak upřesnit problémy, které vznikly při jednání s českou vládou o privatizaci České spořitelny, nebo je to stále ještě brzy?
TREICHL: Je to moc brzy.
EURO: Právě vzhledem k případu Macek se spekuluje o tom, že Erste je velmi blízko ODS. O vás se říká, že se dobře znáte s panem Klausem. Místopředsedkyně dozorčí rady v České spořitelně je jeho manželka. Neškodí Erste takové řeči?
TREICHL: Erste nemá žádnou politickou orientaci, což je v Rakousku skutečně mimořádné. V Rakousku podporujeme politiku. I v Česku budeme podporovat politiku, ale žádné specifické politické strany. V rámci možného budeme podporovat všechny, kteří se snaží, aby Česká republika docílila úspěchu v rámci svobodného tržního hospodářství. Mně se na tom nezdá být nic špatného. Bylo by špatné, kdybychom skutečně byli dáváni do souvislosti s jednou politickou stranou. To nechci.
EURO: Co soudíte o nově vzniklé HVB Bank?
TREICHL: Myslím si, že fúze je velmi komplikovaný počin. Když HVB Bank správně zvládne reorganizaci a restrukturalizaci, může se stát velmi silnou a dobrou bankou v Evropě.
EURO: Dělá vám HVB Bank problémy?
TREICHL: Mně konkurenti nepřipravují žádné problémy. Těší mne, když se konkurentům také daří dobře.
EURO: Jste nejúspěšnějším bankéřem ve střední Evropě, protože klientelu Erste jste během několika let rozšířil ze šesti set tisíc na osm milionů zákazníků. Co je tajemstvím toho úspěchu?
TREICHL: Myslím si, že já a můj tým skutečně neděláme nic jiného, než naši práci a zaměřujeme se na zákazníky.
Netoužíme po žádném podílu v médiích nebo v průmyslu. Stanovujeme si naše cíle, které potom stoprocentně uskutečňujeme. Jsme skutečným týmem. Proto je pro nás potěšením spolu pracovat.
Andreas Treichl (49)
Vídeňský rodák, syn někdejšího ředitele Creditanstalt setrvává na místě šéfa Erste Bank již od roku 1997.
Vystudoval univerzitu ve Vídni v oboru makroekonomie a po stážích v newyorských Citibank a Morgan Stanley nastoupil roku 1977 v New Yorku do Chase Manhattan Bank. Po šesti letech - v roce 1983 - z banky odešel, avšak už z její athénské pobočky, kde působil jako ředitel pro korporátní bankovnictví. Další tři roky strávil v Erste österreichische Spar-Kasse Bank, v roce 1986 se opět vrátil k Chase Manhattan, tentokrát do její rakouské pobočky, v níž pracoval až do roku 1993. Rok vedl rakouskou pobočku francouzské banky Crédit Lyonnais. V roce 1994 se stal členem představenstva Erste Bank a po třech letech, v červenci 1997, předsedou představenstva banky a výkonným ředitelem. Je ženatý, má dvě děti a jeho manželka čeká třetí.
