Ještě před padesáti lety se tu jen líně přesýpal písek na vyprahlé poušti a
mezi tradičními chýšemi se proháněli velbloudi. Dnes zde stojí ultramoderní
město ověnčené superlativy, jehož stavby, ulice i obchody jsou přehlídkou
okázalosti a luxusu. Vždyť i místní policie jezdí v supersportech typu Bugatti
Veyron (za cca 36 milionů korun) či Lamborghini Aventador (od 8,7 milionu korun)
a denně ucpaná desetiproudá(!) dálnice je víc než co jiného přehlídkou těch
nejdražší vozů současné světové produkce.
Nejvyšší budova světa Burdž Chalífa, nejluxusnější hotel světa Burdž al Arab
či nejrozsáhlejší uměle vytvořené privátní ostrovy už jen dobarvují celkovou
image města, které se právě touto okázalostí a přehlídkou všech nej snaží
přitáhnout pozornost celého světa, a tím zvýšit na maximum i obsazenost pláží,
hotelů a obchodních center.
Dosud to Dubaji, nyní myšleno stejnojmennému emirátu, druhému největšímu v
rámci Spojených arabských emirátů, vlastně i vycházelo. Od roku 1975, kdy
proběhlo první sčítání lidu, počet jeho obyvatel vzrostl více než patnáctkrát,
přičemž přes 98 procent z nich žije právě ve stejnojmenné metropoli v severní části.
Nebývalému rozmachu města pomohly nejen mnohasetmiliardové investice zaplacené
petrodolary, ale i enormní daňové odpustky a strategická poloha mezi Evropou a
Asií.
S technologickou či obchodní čtvrtí města se díky tomu dnes pojí značky jako
IBM, Dell, Microsoft či Oracle Corporation. Na věhlasu mu pak přidávají i
regionální sídla předních mediálních domů jako BBC, MBC, CNN, Reuters a Sky
News.
Rychlému rozvoji předcházely desítky let práce a strategických rozhodnutí,
na jejichž konci měl být rok 2020. Rok, kdy Dubaj jako první město arabského
světa hostí světovou výstavu Expo, od níž si slibovala na 25 milionů
návštěvníků i patřičný ekonomický přínos.
Jenže přišla čínská chřipka, roční posun termínu a zejména úplné zastavení
hlavních ekonomických hnacích sil emirátu – obchodu, dopravy, cestovního ruchu,
maloobchodu a realit. Nablýskaná, luxusní a okázalá metropole se tak ocitá na
nečekaném rozcestí a tradičně pompézní plány liberálního, leč stále
absolutistického vládce a šejka Muhammada bin Rašíd Al Maktúma tak dost možná
vezmou za své.
Naleštěná bída
Dubaj zkrátka není v takové kondici, jak by se mohlo zdát. Zatímco před
pandemií se očekával růst zdejší ekonomiky v rozmezí dvou až tří procent,
čerstvá analýza Bank of America nyní mluví až o 5,5procentní recesi. To je
rozdíl zhruba osm procentních bodů. Oproti všeobecnému povědomí se navíc tento
emirát nemůže spoléhat na bezedný přísun petrodolarů jako jeho bohatší soused
Abú Zabí – Dubaj je na „černé zlato“, samozřejmě bráno optikou regionu, velmi
chudý emirát.
Analytici tak s napětím sledují, jak se popasuje při očekávaném propadu
příjmů na úroveň krize let 2008 až 2009 s letošními dluhovými závazky ve výši
zhruba deseti miliard dolarů (asi 240 miliard korun).
Obrovský problém představuje také masivní exodus zahraničních zaměstnanců,
hlavně z Indie či Pákistánu. Cizinci zde tvoří 98 procent pracovní síly i
převážnou část z 3,3 milionu obyvatel. Stovky tisíc z nich už o práci přišly,
čímž by za standardních pravidel automaticky ztratili i nárok na pobyt. Spojené
arabské emiráty však na vzniklou situaci reagovaly automatickým prodloužením
víz do konce roku ve víře, že se jim alespoň část ze zhruba 260 tisíc žádostí o
repatriaci podaří zvrátit. Věří, že si propuštění zaměstnanci najdou práci
jinde nebo se po zotavení trhu příležitosti opět rozrostou.
S návratem k normálu se ovšem v nejbližší době nepočítá. Pandemická opatření
měla dopad v podstatě na všechny firmy, které emirát v rámci vytyčené strategie
posledních let vybudoval. Souhrnně se označují jako Dubai Inc. a vedle ryze
správcovských společností starajících se o samotné fungování emirátu sem
spadají například i jedny z největších aerolinek světa – Emirates. Jen tato
společnost vlastněná dubajskou vládou už oznámila, že hodlá zrušit na 30 tisíc
pracovních míst, propustí tedy asi třicet procent zaměstnanců.
Firma navíc podle agentury Bloomberg zvažuje urychlení už dříve oznámeného
záměru vyřadit ze své flotily obří letouny Airbus A380, které dříve s velkou
pompou nakupovala a které se za současné situace jeví jako zbytečné.
Bez půjček to nepůjde
Na problémy Dubaje přitom leccos ukazovalo už před propuknutím pandemie,
hlavně výrazný propad cen nemovitostí. Ty z maxima v roce 2014 klesly o více
než 30 procent a bankéři i analytici už začali hlasitě pochybovat o naplnění
vládní strategie počítající s překotnou výstavbou bez ohledu na reálnou
poptávku trhu („build it and they will come“).
Pandemie koronaviru pak už jen napomohla poodkrýt, co tato okázalá destinace
na pobřeží Perského zálivu za svým pozlátkem skutečně skrývá: ohromné zadlužení
ve výši 110 procent hrubého domácího produktu. Má-li tedy Dubaj současné těžké
chvíle přežít, bez pomoci se zřejmě neobejde.
Nejvíce se skloňuje možnost financování fiskálního schodku prostřednictvím
půjček od národní banky ENBD nebo vydání soukromých dluhopisů. Přesto lze při
trvalém poklesu příjmů očekávat „větší firemní potíže“, jak uvedla ve zmíněné
analýze Bank of America. Čím dál hlasitěji se spekuluje také o přímé pomoci od
Abú Zabí, Dubaj však zprávy o údajných jednáních o finanční injekci pro svou
ekonomiku popírá.
Nic to ovšem nemění na tom, že tato světová vitrína luxusu o část obyvatel –
a tedy i pracovní síly se všemi benefity s ní spojenými – přijde. „Bude to
minimálně deset procent populace,“ odhadl v dubnu na sociální síti Twitter
Nasser al-Shaikh, bývalý šéf dubajského ministerstva financí. I proto se
očekává, že se Dubaj změní. Jinou možnost ostatně ani nemá. „Světová ekonomika
se rozhodně nevrátí tam, kde byla. Musíme upravit naši strategii i ekonomický
model,“ komentoval to Sami al Qamzi, generální ředitel odboru pro ekonomický
rozvoj.
Pozornost se nyní například upíná k již nastartované výstavbě nové nejvyšší
věže světa – 928 metrů vysoké Dubai Creek Tower od uznávaného španělského
architekta Santiaga Calatravy Vallse. Ta se má stát dominantou celé nové
dubajské čtvrti budované pro zmíněné Expo 2020. Teď je však její osud nejistý.
Stejně jako budoucnost celého světoznámého emirátu.
